Chtěli jsme mít zábavu na důchod, vtipkovali manželé. Zachránili unikátní sýpku na Plzeňsku

Partneři si ruinu pořídili před šesti lety v dražbě. Tehdy už z budovy zbyly jenom obvodové zdi. Uvnitř rostly náletové dřeviny. „Myslivci sem chodili číhat na lišku. Všude to tady bylo zarostlé,“ popsal Šalom. S manželkou bydlí v nedalekém Merklíně a viděli, jak památka chátrá. Společně vtipkovali, že se o objekt postarají, aby měli na blížící se penzi zábavu.

Sýpka vznikla přestavbou gotického kostela svatého Vavřince. První písemná zmínka pochází z roku 1344. „V josefínských reformách byl kostel zrušen. Zámečtí páni z Merklína ho pak nechali přestavět na sýpku, která fungovala ještě za minulého režimu,“ vzpomínala Šalomová.

Po revoluci památka často měnila majitele. Jeden z nich dokonce dostal u soudu podmínku, protože budovu zničil. „Shodil ze střechy všechny tašky, aby se dostal ke krovu. Jeřáb pak vytahal tři sta let staré trámy. Zmizely prkenné podlahy ve všech patrech, sloupy, zkrátka všechno ze dřeva,“ podivovala se žena.

Dalšímu majiteli, zřejmě zadluženému bezdomovci, sýpku zabavili exekutoři. Když ji v dražbě koupili Šalomovi, začala je vyšetřovat kriminálka. „Mezitím někdo ukradl cenné dubové vstupní dveře. A nás podezřívali, jestli neděláme pojistný podvod,“ smáli se.

Záhy se ukázalo, že partneři žádný nekalý úmysl nemají. Nejdřív prostor vyčistili od náletových dřevin. Pak řemeslníci dozdili poničené obvodové zdi. „Prostor jsme přikryli. Dřevo na krov jsme sehnali z místních lesů, obec nám na něj přispěla. Zbytek jsme koupili,“ pokračovala Šalomová.

Krov udělali fachmani. „Střecha už byla na manželovi, protože má pokrývačskou firmu,“ řekla. „Tašky jsme pořídili z Blížejova, kde zrovna rušili cihelnu. Památkáři nám celou dobu fandili. A pomáhali, když jsme žádali o dotace,“ doplnil Šalom.

Od ministerstva kultury a Plzeňského kraje dostali přes 1,25 milionu korun. Dvacet procent částky museli hradit sami, stejně jako třeba náklady na přípravu projektu, jeho dokumentaci a další.

V sýpce letos archeologové provedou průzkum. Uvnitř jsou totiž pozůstatky gotického portálu, klenby po původních oknech, na stěnách zase torza rokokových maleb z roku 1780. „Když sem maminka jako malá chodila, ještě byly malby vidět. Žila několik let na sousedním statku a její otec spravoval i sýpku. Byla ráda, že jsme se rozhodli místo obnovit,“ zmínil Šalom.

Snahu manželů ocenili také odborníci a udělili jim druhé místo v soutěži Památka Plzeňského kraje. „Dokázali zajistit, aby objekt nezanikl, čímž ho zachránili. Velkou roli sehrálo jejich nadšení i zodpovědnost,“ zhodnotil ředitel plzeňské pobočky památkového ústavu Petr Sokol, jenž byl členem komise.

Šalomovi si ceny váží, nicméně už plánují další práce. „Je třeba co nejdříve dozdít štít, aby se prostor uzavřel a nelétalo sem ptactvo. Zbyly nám trámy z krovu. Rádi bychom obnovili část stropu jako ukázku, jak to tady dřív vypadalo,“ nastínil Šalom. V budoucnu by se v sýpce mohly konat jarmarky, výstavy nebo jiné kulturní či společenské akce.