Čapí adopce zachránila přes stovku mláďat. Rodiče nahradil výr i jestřáb

„Jsou po jednom u adoptivních rodičů na pěti různých místech, třeba ve Staňkově nebo ve Všerubech u Kdyně,“ řekl Novinkám Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů Plzeň. Letos plzeňští zvířecí záchranáři našli azyl pro celkem deset čápat. Kromě sirotků z Plané to byla čtyři mláďata ze stanice v Poděbradech a jedno ze Spáleného Poříčí.

„Ve čtvrtek jsme je s jednou výjimkou zkontrolovali dronem. Všechna byla v pořádku na hnízdech. Takže velká, i když zatím přece jen opatrná radost. Dokud nevylétnou, jistotu nemáme,“ konstatoval Makoň s tím, že zatím všechno klape i tam, kde to bylo „trochu na hraně“. „Třeba v Milavčích byla původně na hnízdě tři mláďata. Dvě uhynula, zůstalo jen jedno, a to ještě poměrně neduživé. Tak jsme k němu přidali dvě větší čápata z Poděbrad a funguje to,“ podotkl Makoň.

Jistý optimismus je na místě. Během třiceti let záchranáři adopci využili u více než sto třiceti čapích mláďat. „Co vím, tak jich jen sedm nevylétlo z hnízda,“ zrekapituloval Makoň.

Důležitý je, sportovní terminologií řečeno, dobrý „timing“, tedy správné načasování. „Mláďata musí být dostatečně stará, minimálně tři týdny, ale zase ne už příliš velká,“ uvedl záchranář. Podle něj jde také o to, aby byly příznivé okolní přírodní podmínky.

„Letos jsme čekali, až se vylepší počasí a zemědělci budou moci posekat louky, aby se čápi lépe dostali k dostatku potravy a mohli mláďata krmit,“ vysvětlil. Při letošních adopcích nikde celkový počet čápat na hnízdě nepřesáhl čtyři.

Plzeňští záchranáři mají na čapí adopce skoro „copyright“. „Co vím, tak jsme byli první. Zkusili jsme to a ověřili si, že péče náhradních rodičů je několikanásobně lepší a efektivnější než ta naše, i když čápi se dají odchovat a pak vypustit do volné přírody také na stanici,“ poznamenal Makoň. Doteď jsou čapí adopce podle něj doménou plzeňské záchranné stanice.

„Není to jen tak, musíte mít zmapovaný terén, lézt na hnízda, kroužkovat. Pak máte přehled, víte, kde je kolik mláďat. A samozřejmě se to neobejde bez potřebných povolení,“ upozornil Makoň.

Představa, že se čápi starají o cizí mláďata proto, že je nepoznají od vlastních, je podle Makoně scestná. „Velmi dobře to vědí, ale pokud je dost potravy, jsou tolerantní. I když ne úplně všechny páry. Zažili jsme také takové, které podstrčené mladé z hnízda vyhodily.“

Adopci lze provést i s jinými náhradními rodiči než čápy. „Starají se druhy, u kterých by to člověk vůbec nečekal,“ sdělil Makoň s tím, že letos třeba přidali jedno mládě do hnízda výra. „Přestože se jedná o zabijáka, u něhož by se dalo předpokládat, že cizí mládě naporcuje a předhodí svým, tak jej krmí. Mezi dobré adoptivní rodiče patří i jestřábi, moták pochop, káňata, rorýsi, jiřičky. Naopak to neplatí o poštolkách nebo vlaštovkách - ty nasazené mládě okamžitě vyhodí,“ uzavřel Karel Makoň.