Článek
Na místě, kde se Pařížská ulice setkává s nábřežím Vltavy, stojí budova, která od 70. let rozdělovala veřejnost, podobně jako Nová scéna Národního divadla nebo Tančící dům. Návrh Karla Filsaka a jeho týmu byl v době vzniku považován za výkladní skříň československé moderní architektury. S typickými prvky brutalismu, surovým betonem, strohou geometrií a monumentálním pojetím hotel vynikal a vyvolával emoce.
O stavbě hotelu se mluvilo od 60. let. Předtím obýval parcelu blok vyhořelých domů. V původních plánech bylo proti německé univerzitě (dnes právnické fakultě) postavit českou univerzitu. K tomu ale nedošlo a nakonec byl tedy blok původních domů mezi dnešním Dvořákovým nábřežím a Bílkovou ulicí odstřelen a započala výstavba hotelu InterContinental.
„Jeho majitelem byla americká společnost, jednalo se o první americkou investici za železnou oponou po první světové válce,“ uvedl architekt Marek Tichý z ateliéru TaK Architects.
Budova někdejšího hotelu InterContinental vznikla v letech 1968–1974 podle návrhu architekta Karla Filsaka a byla jedním z prvních mezinárodních hotelů v tehdejším Československu.
Hotel InterContinental v Praze byl ikonou, teď se slavná budova o velký comeback snaží pod novým názvem.
Výrazná stavba v brutalistním stylu měla reprezentovat moderní a otevřenou tvář Prahy a nabídnout zázemí pro zahraniční návštěvníky i prominentní hosty.
V době svého otevření patřil hotel k nejluxusnějším v zemi a hostil osobnosti jako Richard Nixon, Michael Jackson, Elton John nebo Meryl Streepová.
V roce 2019 jej odkoupili přes investiční společnost R2G miliardáři Oldřich Šlemr, Pavel Baudiš a Eduard Kučera, kteří se rozhodli zachovat architektonické dědictví budovy a zároveň jej adaptovat na současné potřeby.
„Budova byla původně navržena jako moderní portál do metropole v dialogu s historickým centrem, ale přitom s výraznou autorskou stopou své doby. A právě tenhle dialog jsme se snažili zachovat,“ řekl Tichý, jenž vedl pětiletou rekonstrukci.
Nejen znovuoživení hotelu
Část stavby musela být při rozsáhlé rekonstrukci kvůli havarijnímu stavu stržena. Zachován tedy zůstal pouze fragment železobetonové konstrukce. „I ten musel být poměrně složitě sanován. To nás zdrželo o řadu měsíců a prodražilo stavbu o vysoké desítky milionů. Dokládá to, že stavění v 70. letech bylo velmi nekvalitní,“ řekl architekt.
Původní stavební záměr počítal s rekonstrukcí za 2,7 miliardy korun, realita se právě kvůli technickému stavu budovy vyšplhala na čtyři miliardy.
Výsledek ale ukazuje, že nešlo o prosté znovuoživení. Celý koncept staví na kontrastu, tedy zachování hodnotného brutalistního odkazu a propojení s aktuálními trendy designu, technologií i životního stylu.
V 60. letech byl projekt koncipován jako výkladní skříň československého umění a architektury. S týmy architektů pracovali i výtvarníci té doby. Jejich díla se zčásti v hotelu dochovala.
Hotel se nově otevírá svému okolí. Nejen po lávce z Dvořákova nábřeží je otevřen všem návštěvníkům i obyvatelům Prahy.
Zachovány byly výrazné prvky jako ikonický betonový strop konferenčního sálu od Jana Šrámka, svítidla od Reného Roubíčka, plastiky Milana Hejného nebo dřevěné obložení Josefa Klimeše. Do interiéru se navíc dostala nová díla současných českých umělců a designérů. Za zmínku stojí například skleněné příčky od Lasvitu, světelná instalace Nebesa od Jana Kukly nebo skleněné tapiserie Zdeňka Lhotského.
„Když jsme k tomu projektu přistupovali, tak jsme chtěli navázat na metodu spolupráce architekta a výtvarníka,“ vysvětlil Marek Tichý.
Proto architekti hledali současnou generaci výtvarníků, kteří pracují se dřevem, se sklem a s kovem. „Přizvali jsme je ke spolupráci. Jejich díla jsme komponovali přímo pro novou architekturu a vytvořili jsme tak novou uměleckou vrstvu,“ dodal architekt.
Přehlídka československého umění za posledních 50 let
Hotel opět propojuje historické umění se současnou tvorbou, což návštěvníci i hosté pocítí hned při vstupu. Hlavní vchod lemují Nebesa, světelná instalace Jana Kukly složená ze šesti set svítících tyčí hutního skla.
Recepce tvoří skleněné cihly se zrcadlovou vrstvou, které vybrousil Jan Černohorský. Dalším výrazným prvkem je série skleněných plastik Tapiserie od Zdeňka Lhotského, které zdobí celé přízemí.
Interiér hotelu doplňuje řada lustrů od českých značek Bomma a Preciosa. Lobby vévodí impozantní instalace Domovní znamení Prahy od sochaře Martina Janeckého, zatímco recepci Spa & Wellness zdobí velkoformátová, osm metrů dlouhá skleněná plastika, autorské dílo společnosti Lasvit a designérky Wandy Valihrachové.
V hotelovém lobby se nachází bar Coocoo’s Nest, pojmenovaný po oscarovém filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, jehož režisérem je Miloš Forman. Film mají připomínat světelné pilulky.
„Tím jsme chtěli obloukem navázat na myšlenku ze 60. a 70. let. Hotel je tak grandiózní přehlídkou československého umění za posledních 50 let,“ sdělil Novinkám Tichý.
Vše ještě podtrhuje úchvatný výhled na Prahu. Do rekonstrukce bylo zapojeno více než 20 špičkových českých značek, designérů či umělců. „Je pro nás důležité, aby si hotel uchoval českého ducha a aby host na každém pokoji našel nějakou českou stopu,“ řekl generální ředitel Fairmontu Golden Prague Gerhard Struger.
Přestože nebyla stavba prohlášena za národní kulturní památku, byl zachován i vnější plášť. „My jsme naprosto chápali, že tady vznikla část práce, která má svoji kvalitu a je nadčasová. To je ta vertikalizace pláště s autorskou plastikou Zbyňka Sekala při aplikaci průmyslové keramiky, práce s železobetonovým skeletem i lehkým obvodovým pláštěm,“ zmínil architekt.
Kulturní památkou nebyl prohlášen hotel proto, že celá modernistická zástavba byla spíše negativním zásahem do organismu Prahy než pozitivním příkladem. Architekti to ale viděli jinak, i proto se rozhodli budovu a její přilehlé části otevřít okolí a propojit ji nejen s chodníky, ale i s nedalekou náplavkou.
Pro hotelové hosty je na sníženém náměstí připraveno wellness i s bazénem, který propojuje zahradu s vnitřním prostorem.
320 pokojů, galerie i podnik pro Pražany
Přestavěný hotel nabízí 320 pokojů, apartmánů a rezidencí, které navazují na původní architektonické linie, ale zároveň odpovídají nárokům dnešních hostů. Počet pokojů oproti původnímu stavu před rekonstrukcí klesl. Jak ale uvedlo vedení hotelu, původní místnosti byly malé, a tak byly sloučeny do větších místností.
V pokojích dominují přírodní materiály jako dřevo, kámen a kov v uklidňujících barevných tónech. Každý detail je navržen s respektem k historii a zároveň s ohledem na komfort. Nechybí ručně tkané koberce, kožené sedačky nebo ruční stěrka na stěnách. Koupelny pak oddělují skleněné příčky od designérky Wandy Valihrachové, které jsou samy o sobě uměleckým dílem.
Ožilo i snížené náměstí před hotelem. To bude zčásti přístupné z Pařížské ulice i nábřeží. Lidé tudy budou moci procházet nejen do hotelu, ale i novým podchodem přímo k řece.
„Celé okolí jsme konvertovali k původní myšlence. Totiž výstavní městské třídě, která končila až u mostu Svatopluka Čecha. To byl základní motiv, který nás vedl k tomu, že jsme vytvořili snížené náměstí a zpřístupnili hotel pěší lávkou z nábřeží,“ vyjmenoval Tichý.
Součástí hotelu je také rozsáhlé wellness centrum s bazénem, který se jako jediný v centru Prahy dá proplavat z interiéru do venkovní části. Kromě relaxace nabízí hotel i jeden z největších konferenčních sálů v centru města. Pojme celkem až 600 osob.
Obnova čeká i venkovní prostor za hotelem, tedy náměstí Miloše Formana. Na jeho podobu bude během května vypsána urbanisticko-architektonická soutěž, a to i ve spolupráci s Městskou částí Praha 1. Ta má za cíl vytvořit z místa skutečně živý městský prostor.
