Božský Kája, Garfield i popálený Čertík budou mít novou kavárnu. Po výbuchu pomáhají lidé kočičí mámě dárky i penězi

„Lidé jsou úžasní. Já dostala před demolicí jen dvě hodiny na vystěhování,“ líčí Lucie Plíhalová. Ocenila, že se do pomoci okamžitě zapojili dobrovolníci, které vůbec neznala. „Sehnali třeba dodávku, krabice i pytle, odcházeli z práce kvůli tomu, aby mohli přijet.“

Domů jí také nosí nejrůznější věci pro kočky a přispívají také finančně. Do středečního poledne už dárci poslali na transparentní účet téměř 200 tisíc korun.

„Jedna paní mi dokonce věnovala část své narozeninové sbírky, kterou rozdělila na třetiny a obdarovala i další organizace. Mně ale pomůže každá stovka, jsem vděčná i za pytel steliva,“ znovu děkuje Lucie Plíhalová.

Hodně věcí z kavárny se sice Plíhalové a dobrovolníkům povedlo zachránit, spousta ale musí kvůli poškození pryč. Na zařízení Šťastných tlapek si majitelka před otevřením půjčila čtvrt milionu korun. „Ani jsem nestihla zaplatit první splátku a pronajatou provozovnu pojistit,“ lituje, že při rozjezdu nového podniku nezařídila všechno včas. Podle kavárnice však majitelky dům pojištěný měly.

Dům na rohu Havlíčkovy a Nerudovy ulice poblíž havlíčkobrodské nemocnice měl ještě obytnou část. Jako zázrakem se nikomu nic nestalo, syn majitelky v době výbuchu nebyl doma. „Nájemnice se dostávala z bytu oknem a lehce se pořezala o sklo. Dveřmi nemohla, ty byly zablokované kvůli zbořené zdi,“ líčí Plíhalová.

Ona sama je ráda, že v pondělí ráno do kavárny nespěchala. Rozhodla se umýt si ještě vlasy, otvírat měla až v jedenáct. „Kdyby se to stalo o den dřív v čase, kdy jsem tam měla plno,“ nechce ani pomyslet na nejhorší.

Všech osm koček, které dělaly společnost hostům v kavárně, nešťastnou událost přežilo. Po tragédii byly schované za linkou, pod barem nebo za lednicí. Přežily výbuch i následný požár.

„Byly strašně vyděšené, ale živé,“ líčí Plíhalová. „Čertíček a Sajmonek to schytali nejvíc, mají spálené chloupky, fousky, ouška, pacičky, ale jen povrchově. Pak mám ještě božského Káju, což je takový jejich táta, dále Lucinku s Mrňouskem, Čika a Rozárku. A ještě je tu Garfield, kterého jedna paní našla v popelnici. Všechny kočky jsou zachráněné z ulice,“ představuje celou smečku Plíhalová.

I když mají nejstarší kočky rok a pěti z nich je kolem půl roku, prožily toho už hodně. „U veterinářky strávily tři dny. Dostávají antibiotika, něco na imunitu a proti stresu. Některé už řádí, ale tři plaché jsou na tom pořád mizerně,“ poukazuje Plíhalová, že při každém rozruchu mizí do úkrytu. I proto domů zatím návštěvy nepouští.

V posledních dnech bydliště Lucie Plíhalové připomíná malý zvěřinec. Doma má totiž ještě pět dalších zachráněných koček a také psa z útulku.

Kavárnu zakládala s tím, že pomůže kočkám z ulice. „Původní myšlenka byla taková, že je vždycky vypiplám a lidé si je pak budou moci prostřednictvím kavárny adoptovat. Jenže to jsem po prvním měsíci zavrhla, já už bych je z ruky nedala,“ přiznává Lucie Plíhalová.

Přestože kočičí kavárna byla po měsíci a půl provozu teprve v záběhu, na rozdíl od pivnice, která v budově bývala dřív, nedostatkem hostů rozhodně netrpěla.

„Kavárna se rozjela skvěle. Z měsíce a půl byl slabší jen jeden týden, což mi přišlo divné, protože nechodili ani stálí hosté, kteří mi pak řekli, že se po Brodě říká, že mám nemocné kočky a musela jsem na týden zavřít. Takže se mi asi někdo snažil škodit. Ne všichni souhlasili s tím, aby tam byla kočičí kavárna místo pivnice,“ svěřuje se.

Jenže hospodě, kterou poslední čtyři roky provozovala, chyběli hosté, proto se rozhodla pro změnu. „Kočkomilů je tady dost a nejbližší taková kavárna je v Jihlavě,“ vysvětluje Lucie Plíhalová.

Výsledek vyšetřování zatím hasiči ani policisté nezveřejnili. Kamna v kavárně však podle provozovatelky zůstala netknutá. Svoji teorii má, ale veřejně ji zatím probírat nechce.

Po týdnu je mnohem optimističtější a kouká dopředu. „Nové prostory už mám, ve středu jdu pro klíče,“ řekla s tím, že místo zatím neprozradí. Doufá ale, že bude o chlup lepší než to předchozí.