Biokosmetika není pro přírodu vždy tou nejlepší zprávou

Dobře. Nebudu přehánět. Stačí, když si představíme plantáž na druhé straně planety, kde se pěstuje exotická rostlina, která je zrovna hitem v kosmetické péči. Bývala to třeba jojoba kalifornská. Pěstuje se často za velkých nákladů a po sklizni se ze semen lisují nebo extrahují oleje. Ty putují v sudu na jinou část planety, kde se stočí, případně přidají do krému. No a hotové krabičky s produkty pak spěchají kdovíkam, odkud si je můžeme objednat i my. Naskládají se zase do letadel, vlaků nebo aut…

Vím, že mnoho z vás už myslí na takzvanou uhlíkovou stopu, tedy všechen odpad související s výrobou i převážením balíčků. Ano, těch balíčků, na které se pak napíše „bio“ a my máme radost, jak jsme skvěle nakoupili. Je to z kytky, a nikoliv ze zlé chemie!

Kdykoliv se nějaká influencerka na sítích rozněžňuje, jak si pořídila krém s úžasně přírodními složkami, o nichž vím, že za sebou nechaly binec jako zaoceánský parník, je mi smutno. Vím totiž, že často je mnohem jednodušší objednat si špičkovou látku třeba ze sousedního Německa. Zkombinovat ji s ingrediencemi, které dopravou netýrají životní prostředí, a luxusní péče je na světě. Kdybychom se přírody mohli zeptat, jaký postup jí vyhovuje, jsem si jistá, že by odpověděla: „Snažně vás prosím, dejte přednost té látce vyrobené u sousedů!“