Během 19 dní se potápěl na všech světadílech, do vody chce dostat více lidí tmavé pleti

Scott začal s potápěním před deseti lety na Bahamách, kde se do aktivity zamiloval. Od té doby se už potápěl na různých místech po celém světě a nyní je i rekordmanem, informuje Guinnessova kniha rekordů.

Jeho cesta za světovým rekordem začala v australském Sydney, poté pokračoval do Thajska, Egypta, na Maltu, do USA, Argentiny a pouť zakončil na Antarktidě, přičemž na každém světadíle strávil jen tři až čtyři dny.

„Když jsem dokončil svůj poslední ponor, zavolal jsem svým sestrám, abych se s nimi o dobré zprávy podělil. V jejich hlasech jsem cítil radost a vzrušení, což můj úspěch učinilo ještě reálnější. Sdílet s nimi ten okamžik s vědomím, že celou tu dobu byly se mnou, bylo stejně potěšující jako překonání samotného rekordu,“ uvedl Američan.

„Kromě honby za rekordem je mým posláním také zvýšit povědomí o oceánu a bojovat proti stereotypům, které se týkají účasti lidí tmavé pleti na vodních aktivitách,“ sdělil Scott, jenž vyrůstal v newyorském Bronxu, kde strávil nějaký čas v pěstounské péči.

Jak uvádí web The Safina Center, podle studie neziskové organizace Divers Alert Network je mezi certifikovanými potápěči pouze 5 až 8 procent těch s tmavou pletí, což by Scott rád změnil. Jak uvedl, doufá, že jeho počin bude pro mnohé inspirací.

„Zastoupení je velmi důležité, protože podporuje pocit sounáležitosti a začlenění. Podporou rozmanitosti ve světě potápění můžeme prolomit bariéry a inspirovat jednotlivce ze všech prostředí, aby si mohli užít krásy oceánu,“ vysvětlil.

Naplánování rekordní potápěčské odyseje bylo podle jeho slov skutečným logistickým oříškem. Musel také dbát na to, aby měl mezi jednotlivými ponory a lety dostatek času na odpočinek. Odborníci totiž doporučují počkat alespoň 12 až 24 hodin po ponoru, než nastoupí do letadla, aby se snížilo riziko dekompresní nemoci.

Jeho dobrodružství začalo vloni 13. listopadu, kde zahájil svůj první ponor u ostrova Bare Island. Ze Sydney dále pokračoval do Thajska, kde se potápěl v okolí Ko Racha Yai. V egyptské Alexandrii měl pak pod vodou možnost pozorovat ruiny majáku staroegyptského faraona.

Další ponor ho zavedl do zářivých vod Ras il-Ħobż na maltském ostrově Gozo, kde poprvé ve velké míře pocítil únavu. „Byl to bod zlomu. Neuvědomil jsem si, jak velkou fyzickou daň si může expedice na mém těle vzít,“ svěřil se s tím, že krásy potápění ho ovšem hnaly kupředu.

Z Malty se následně přesunul zpět do domovské Ameriky, kde se potápěl u podvodního hřbitova v laguně Biscayne Bay na Floridě, a poté směřoval do argentinské Ushuaie, která je základnou pro výpravy do Antarktidy. A právě tam se po ponoru v Argentině vydal, neboť šlo o poslední část jeho výpravy.

„Nic vás nepřipraví na takové ticho a rozlehlost na Antarktidě. Bylo to nadpozemské, cítil jsem pokoru. Jedno z nejúžasnějších míst, kde jsem kdy byl,“ řekl.

Dne 3. prosince 2024 se tam potopil k vraku Governoren, pozůstatku obří velrybářské lodi, která havarovala v roce 1915. „Je to oficiální, končíme! Bylo to úžasné, ale mrznu,“ vykřikl vzrušeně poté, co se vynořil a úspěšně tak dokončil svoji misi.