Běh pro Jedličku pomáhá dětem s tělesným postižením zařadit se do života

Dopoledne o vítězné vavříny usilovali školáci, vpodvečer dospělí. „Říčany, do toho, Martine, výborně,“ podporovali učitelé svoje svěřence ze střední školy v Říčanech u Prahy, kteří museli zvládnout tři závodní kola. „Hezky všichni,“ burcoval je dál. „Já je zabiju,“ prohodila udýchaná slečna ke svému kolegovi, když míjeli jásající fanoušky.

Akce se koná popáté, podruhé zahrnuje i dopolední blok pro školy. Loni se podařilo vybrat 250 tisíc korun. Peníze směřují tam, kde jsou momentálně potřeba. „Naši klienti si žádají individuální příspěvky, například na vozík, osobní asistenci, léčebné a kompenzační pomůcky, volnočasové aktivity nebo sociální pracovní rehabilitaci,“ přiblížila Právu výkonná ředitelka Nadace Jedličkova ústavu Markéta Bavlínová, zatímco bedlivě sledovala první běžce, již přeťali cílovou pásku.

Byť se situace postižených zlepšuje, bariéry podle ní stále trvají. Nejen co se týče pohybu, ale někdy i komunikace. „Proto tu máme i stánek, kde si děti můžou vyzkoušet, jaké je to žít na vozíku. Otevřít dveře, projet na speciálním kole handbike,“ uvedla. Osvěta je podle ní nesmírně důležitá. „Často se bojíme je oslovit, to je ten problém, toho bychom se chtěli zbavit,“ řekla na adresu zdravé populace.

Na stanovišti se dětem věnoval Jakub Branda, bývalý žák Jedličkova ústavu, jehož dětská mozková obrna upoutala na invalidní vozík. „Je to tak obyčejné, jako když vidíte škodovky v Boleslavi,“ prozradil s úsměvem o svém handicapu mladík, který právě dokončil druhý ročník na Metropolitní univerzitě v Praze 10, kde se věnuje mediálním studiím. Touží být moderátorem, zpravodajem.

Na otázku, co mu ztrpčuje život, odpovídá, že kolemjdoucí, kteří ignorují, když potřebuje pomoc, byť se jejich chování neustále zlepšuje. „Taky je ale špatně, když kolemjdoucí přispěchá, a aniž by se zeptal, začne pomáhat,“ krčil rameny mladý muž. Chválí, že metropole je daleko víc bezbariérová než jeho rodná Mladá Boleslav. „Ale pořád by to mohlo být lepší, třeba MHD, kterou denně využívám. Ne vždy jede bezbariérová tramvaj,“ podotkl Jakub, který přes týden bydlí v Jedličkově ústavu.

Zdravým lidem, kteří můžou cítit ostych oslovit třeba vozíčkáře, radí chovat se úplně přirozeně. „I když není stoprocentně fit, je to normální člověk,“ upozornil. „Některým kamarádů se stalo, že když míří do banky s asistentem, bankéř se automaticky začne bavit s asistentem,“ zlobí mladíka, jenž také rád stříhá videa a jeho velkou vášní je český dabing.

Dvaadvacetiletá Adéla Soukupová, která měla na starosti stánek s ergopomůckami, má od narození stejnou diagnózu jako Jakub. Na rozdíl od něj ale nepotřebuje vozík. „Vidíte, kolik variant dětská mozková obrna má. Od toho, že jsou lidé chodící, na vozíku nebo na vozíku a s mentálním postižením. Postižení vzniká, že se narodíte přidušení, a záleží, jak moc se mozek poškodil,“ vysvětlila slečna, která studuje na filozofické fakultě andragogiku a personální řízení a ráda by se věnovala vzdělávaní dospělých.

„Mám štěstí v neštěstí, postižení na mně není vidět, o to víc pak musíte vysvětlovat, že opravdu třeba v tramvaji stát nemůžu,“ vypráví Adéla, která má potíže s rovnováhou, špatně se jí chodí v terénu, po schodech bez zábradlí, eskalátorech. „Ale nevím, nakolik je to kvůli tomu, že to opravdu nedokážu fyzicky a nakolik je to v mé hlavě. Hodně věcí se bojím,“ svěřila se usměvavá dívka, jež ve volném čase dochází na soukromé lekce společenského tance. „Učím se chachu. I když nestíhám rytmus, ale hlavně že se hýbu, člověk si úžasně vyčistí hlavu.“

V Jedličkově ústavu, kde přes týden bydlí, je členkou divadelního souboru, a když má čas, váže kytice. „Což mě hodně baví. Zrovna v pondělí jsem vázala na konec školního roku jako poděkování,“ dodala a ihned začala skupině páťáků vysvětlovat, k čemu slouží pomůcky na stole. „Ergoterapie je obor, který pomáhá lidem s postižením se osamostatňovat v běžných denních činnostech a podporovat smyslové vnímání,“ vykládala, když kluky seznamovala se speciálními pomůckami, například na zapínání knoflíků, navlékač ponožek nebo čichové pexeso.