Areál Univerzity Karlovy od Karla Pragera prošel proměnou. Má přístavbu ve zlatém hávu a usiluje o titul Stavba roku

První myšlenky na modernizaci fakultního minikampusu v pražských Jinonicích datuje děkan Tomáš Karásek do roku 2015. Tehdy Fakulta sociálních věd v areálu sídlila ještě s dalšími institucemi.

„Měla tady sídlo také Fakulta humanitních studií a ještě tady působily další katedry filozofické fakulty,“ připomněl Karásek. V té době se ale pro humanitní studia připravovala nová budova pražské Troji a stěhovat se měli i kolegové z filozofické fakulty. Obojí se uskutečnilo a fakultě sociálních věd to umožnilo plánovat rozvoj areálu.

„V momentě, kdy se objevila příležitost financovat stavební práce z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, jsme ucítili příležitost se toho chopit,“ uvedl Tomáš Karásek.

Areál z přelomu tisíciletí už fakultě nevyhovoval ani v momentě, kdy tam zůstala „sama“. Podle Karáska vykazovala stavba jisté nedostatky, které neumožňovaly komfortní provoz školy. Vedení fakulty tedy začalo přemýšlet o tom, jak se k aktuální situaci postavit. „Udělali jsme prvotní průzkum, řekněme možnosti rozvoje areálu. Zjistili jsme, že pozemek vedle budovy, pod nynější knihovnou, je ve vlastnictví univerzity. Z toho vyšel plán, který se později realizoval.“

Architektonický tým pod vedením Miroslavy Tylšové přišel do kontaktu s projektem poprvé v průběhu roku 2017. „Zadání se nám velmi líbilo, musím říct, že jsme neváhali ani chvíli. Jednání probíhala tak, že jsme mluvili se zástupci fakulty, ale i se zástupci studentských klubů a ptali jsme se jich, jak na ně naše studie působí,“ připomněla architektka ze studia Apris.

Areál v Jinonicích původně vznikl pro ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podle návrhu architekta Karla Pragera. Ministerstvo ale objekt v roce 1999 přenechalo Univerzitě Karlově, která trpěla nedostatkem prostor.

„Budova měla původně sloužit administrativě a to byl opravdu velký problém,“ připustila architektka. „Ať už světlé výšky objektů, vnější tvář, když člověk k té fakultě přišel, tak přemýšlel, zda je to obytný celek, nebo administrativní budova, určitě nehádal vysokou školu,“ sdělila.

Velmi problémovým byl v minulosti hlavně přístup do budovy. Většina studentů se do školy dopravuje metrem a cesta od blízké stanice Jinonice byla trnitá.

„Tehdy se tam dalo dostat takovou okružní vycházkou k zadnímu vstupu nebo šel člověk po starším polorozbitém schodišti, následně průjezdem a pak se teprve dostal ke dnešnímu zadnímu vchodu,“ popsala architektka.

Cílem přestavby tedy bylo zejména transformovat přístup a vytvořit vstupní bránu. To ale vyvolalo také nutné zásahy do místní infrastruktury. Skrze pozemek vedl hlavní přivaděč vody a plynu pro Prahu, který měl novostavbě ustoupit.

„To si představte jako potrubí, které má jeden metr a čtyřicet centimetrů v průměru. Když to viděla prvně stavební společnost, tak říkala, že to nejde vyřešit. Nakonec trubky dokázala posunout do svahu vedle a vytvořit nám prostor,“ pokračovala Tylšová.

V uplynulých letech tedy došlo k rekonstrukci učeben, kancelářského zázemí a dostavbě nové budovy. V té vznikla primárně knihovna, která současně nabídla nové funkce, jimiž fakulta do té doby nedisponovala.

Nový vchod do fakulty, který se stal dominantou okolí, oblékli architekti do zlatého hávu. „Ten není samoúčelný. Je to výsledek diskuse s fakultou, ale i odborníky z našich řad. Má jednak odstínit přímé sluneční paprsky pro pobyt v knihovně, ale také vytvořit kontemplativní prostředí,“ vysvětlila spoluautorka návrhu přestavby.

„My jsme se snažili, aby se budovy prosvětlily. Kolem schodišť vznikly prosklené stěny do některých výukových místností, abychom se tam cítili příjemně. Zásadní inovací je, že má nyní fakulta konečně dostačující centrální knihovnu,“ doplnil děkan.

Přibyly také důležité prvky pro studenty, kteří nyní mají k dispozici studijní místa, týmové studovny, relaxační zónu nebo noční studovnu.

„A vedle toho tady také máme jedenáct individuálních studoven v nejvyšším patře, což jsou, řekněme, takové kóje, když se člověk potřebuje zavřít a v klidu si číst nebo pracovat na čemkoliv,“ pochvaloval si Karásek.

Areálu navíc v minulosti chyběly pobytové prostory. Studenti tak posedávali po různu po chodbách. Nová přístavba vyřešila i tento nedostatek. „Já jsem byl v roce 2000 studentem naší fakulty a mohu porovnat, že ten prostor tady opravdu nebyl,“ dodal nynější děkan Tomáš Karásek.

Ve dvou horních patrech přístavby vzniklo mnoho míst, ať už s pracovními, nebo konferenčními stolky, kde mohou studenti trávit čas mezi přednáškami nebo semináři.

„Dole samozřejmě vznikl velký vstupní vestibul, kavárna, nezbytná pro dnešní studentský život. Teď jsme v etapě, že nestačí, takže do staré budovy vymýšlíme druhou kavárnu, která by stačila pro všechny,“ poodkryla architektka.

Modernizace se však dočkala také původní stavba. „Snažili jsme se oba objekty propojit navzájem. Terasou na úrovni druhého patra, krčkem na úrovní třetího patra. Dřívější řešení bylo, že student přicházející z výuky a hledající kantora musel dojet do spodního patra a pak zase nahoru. Dnes vlastně může projít koridorem,“ přiblížila architektka.

Budova se dočkala též osvěžení stávajících chodeb i učeben. Studenti mohou například využít jedno z nejmodernějších univerzitních televizních a rozhlasových studií v Evropě.

„Pyšníme se velkým studiem se zvukovou režií, malým podcastovým studiem či klíčovacím ateliérem, který mohou studenti využívat k nácviku práce ve virtuálních studiích. Veškeré vybavení je propojeno datovými signálovými cestami a je tak možné jej ovládat i z původního studia v Celetné,“ konstatoval Karásek.

Rekonstrukce a dostavba byly zahájeny v roce 2020. Loni na jaře byla dokončena rekonstrukce původní budovy, novostavba se studentům otevřela koncem roku 2023.

Architektonické studio o celé rekonstrukci jednalo s dědicem práv architekta a autora původní stavby Karla Pragera, architektem Zbyškem Stýblem.

S výsledkem je děkan Tomáš Karásek velmi spokojen. „Pokud mohu soudit, tak studenti i kolegové taktéž. Trochu jsme se báli, protože po dobu stavby jsme si pronajímali komerční budovy, typické korporátní kanceláře, které vlastně vypadaly hezky. A měli jsme obavy, co kolegové a studenti řeknou, až se vrátíme do Jinonic.“

Jelikož byl objekt v loňském roce otevřen a zkolaudován, mohl se letos přihlásit do architektonických soutěží. Nyní získal nominaci v soutěži Stavba roku České republiky, jejíž vítěz bude znám koncem roku. „Máme obrovskou radost. Je to spolupráce mnoha lidí z našeho ateliéru. Přistupovali jsme k tomu s pokorou k okolí. Když se člověk vyskytne někde, kde už předtím pracovali velcí, známí a dobří architekti, tak tam ta pokora vždy je,“ podotkla architektka.

Z rekonstruovaného areálu v Jinonicích byla vyňata část, kde byl dříve univerzitní hotel. Tato část se podle očekávání dočká proměny v následujících letech. Sídlit tam bude fakultní děkanát, který se momentálně nachází v centru města v budově Hollar na Smetanově nábřeží. „Tam se uvolní nějaké prostory a počítáme s tím, že i tato budova by prošla rekonstrukcí,“ nastínil plány Karásek.

„Nyní jsme ve fázi celofakultní debaty o tom, jak prostory využít. Část je daná, protože Institut komunikačních studií a žurnalistiky, který v budově sídlí, v ní i zůstane. Zbylé volné prostory po děkanátu by mohly být využity i jiným způsobem,“ uzavřel děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.