Zvíře jménem Podzim pokřtí druhou desku

Je to tak. Měl jsem to tak vymyšlené a předpokládal jsem, že nejde držet donekonečna takovou skupinu lidí jenom na nadšení z toho pojďte to zkusit, uděláme společně pár písniček, a protože je nás hodně, mohly by být koncerty nabíjející. Myslel jsem si, že to bude takový happening a uvidíme, jestli se nám první desku podaří během roku dotáhnout, jestli to bude někoho zajímat. Měl jsem to otevřené s tím, že se může stát cokoliv, ale plánoval jsem to časově omezené.

Během posledních let jsem se ve tvorbě otevřel tomu sledovat, co která písnička chce, než to korigovat a řídit. Když vznikly písničky, které byly zcela evidentně zvířecí a nepatřily do žádné jiné mojí kapely, tak jsem se rozhodl zeptat se ostatních, jestli by do toho šli ještě jednou, přestože jsem sliboval, že to bude jen krátkodobá věc. Většina se připojila.

Ubyl Tomáš Havlen, který se věnuje více nahrávání, a odešel Matěj Vejdělek, který hraje v kladenském divadle. Ostatní nakonec zůstali, i když to vypadalo, že nebudou stíhat, Marie Kieslowski má teď dvě děti. Dopředu sice hlásila, že bude natáčet, ale nebude na koncertech, ale v Kutné Hoře byla s námi i s oběma dětmi a manželem.

To je pravda, protože na první desce se většina viděla poprvé ve studiu. Nahrávali spolu, pak se dlouho nic nedělo, než se nahrávky zmixovaly. Potom muzikanti přišli k hotové desce a museli se ji naučit hrát. Po vydání desky jsme odehráli podzimní šňůru, kde se nám podařilo vše jakžtakž dotáhnout. Letní festivaly, hráli jsme jich asi jedenáct, nás spojily, a proto tam byla touha pokračovat.

Písničky byly hodně zvířecí, protože se vezou na nové vlně objevování a skládání a témat, kterými se teď zabývám, ale vznikly úplně jinou cestou než na první desce, která se dávala do kupy průběžně. Teď jsem měl materiál, který vycházel ze stejného kořenu, ale směřoval jinam. Díky tomu, že jsme viděli posun a chtěli jsme to posunout ještě dál, tak jsme pozvali Pjoniho (slovenský producent Jonatán Pastirčák), který je podobně jako Aid Kid velmi progresivní - určitě na moje poměry. Deska od základu směřovala někam jinam a Pjoni ji posunul ještě o velký kus dál, proto může znít jinak.

Zvuků je tam hodně a to, jak se na desce objevují, vychází ze způsobu nahrávání. Byl to opačný proces, protože jsme začínali od elektroniky. Poprvé se mi nepodařilo demáče nahrát tak, aby se mi dařilo předat, co je na písničce důležité. Proto jsme se cestou z práce stavoval za Aid Kidem a spolu jsme udělali elektronické kostry písniček, často jsou kostry někde vespod, i když někdy jsou odstraněné. Ve chvíli, kdy to převzal Pjoni, jsme měli nahrané zpěvy a já jsem písničky dokončoval. Občas se někdo stavil, třeba Veru Linhartová s houslemi. Věděli jsme, že bychom někde chtěli saxofon, a vymýšleli jsme, jak ho použít. Když se objevil Ondra Zátka s baryton saxofonem v pokojíčku u Aid Kida, kde jsme nahrávali, tak si Pjoni všimnul, že přefukované klapky zní skvěle a sestavil z nich basovou linku, která v Zářící nahradila elektronickou. I ve Vlčím srdci je kus basového riffu udělaný takto. Kapela je více použitá ve formě nástrojových nebo jako v Psích snech hlasových samplů.

Myslím si, že to půjde udělat stejným způsobem jako u první desky. Všichni jsou strašně dobří muzikanti a máme dva dobré bubeníky. Většinou se plánujeme vyhnout nahraným spodkům kromě míst, kde to nepůjde jinak, a zároveň budeme mít víc prostoru se do toho připojit. Můžeme mít nasamplovaný zvuk saxofonové basy a saxofon bude hrát vše, co hraje, kromě basy. Dvě písně asi budou znít úplně jinak - jednu bychom chtěli udělat úplně vokálně a jednu bychom chtěli předělat úplně, ale zbytek se nám podaří převést.

To určitě ne, ale myslím si, že to půjde. Ten druh pochybností, jestli se to podaří, je v kapele od začátku na všech úrovních. A je to kapela, kde se mi ten strach, že to nevyjde, daří překračovat, protože vím, že do toho investujeme tolik energie, že by to vyjít mohlo. Pak se děj vůle boží.