Zpěvák Vojta Nedvěd: Rád poslouchám ticho

Článek

Ulehčuje vám to slavné příjmení vaši kariéru?

Jak kdy. Lidé mají ke jménu Nedvěd úctu a vědí, kam mě zařadit, v tom je to jednodušší. Zároveň však mají očekávání, což někdy tak příjemné není. Je mi jasné, že táta a jeho bratr Honza posadili na naší scéně laťku hodně vysoko, a pokud v tom chci pokračovat, musím to brát vážně a odpovědně.

Se svým otcem jste i hrál. Jaké to bylo?

Byl pro mě díky tomu nejen tátou, ale i hudebním kolegou, partnerem a také kamarádem, se kterým jsme si mohli povídat úplně o všem. Mělo to spoustu výhod a přineslo to řadu nádherných okamžiků a zážitků.

Na začátku devadesátých let jsme ještě s bráchou dali do kupy kapelu Dinousauři. O rok později jsme i s bratrancem Honzou rozjeli skupinu Příbuzní, a i v dalších letech jsme se pohybovali v rodinném kruhu, tedy v sestavě s tátou či strýcem.

Když v červenci 2021 táta zemřel, zeptal jsem se svých tehdejších spoluhráčů, jestli by se mnou chtěli pokračovat. Souhlasili, takže v kapele, se kterou vystupuji, jsou i kytarista Petr Kocman a baskytarista Milan Plechatý.

Měl jste dost odvahy na to pokračovat sólově?

Je to skoro neuvěřitelné, ale na hudební scéně jsem už třicet let. Myslím si, že mi to dalo dost dlouhou praxi na to, abych to zkusil sám a zjistil, jestli budou lidé poslouchat i mou původní hudbu. Deska Maluju na nebe k tomu rozhodnutí patří také. Je první, na které jsou především skladby, kde jsem napsal melodie já.

Autorem řady textů na ní je Petr Hrdlička, jinak zpěvák a kytarista rockové skupiny Škwor. Vaše spojení není z těch, které by hudební fanoušek očekával. Jak k němu došlo?

Seznámil nás společný kamarád a já záhy zjistil, že Petr miluje takzvané nedvědovky. Zrovna v té době si má tchyně kupovala auto, ve kterém po předchozím majiteli zůstalo cédéčko skupiny Škwor. Vzal jsem si ho od ní, abych si poslechl, jakou muziku vlastně Petr dělá. Do té doby šla totiž trochu mimo mě.

Přehrával jsem si ho v autě, a protože nejsem typ posluchače, který by si pustil muziku a nezamyslel se přitom nad texty, brzy jsem zjistil, že jsou výborné. Nejvíc mě zaujala skladba Hlídej ten ráj a napadlo mě, že bych ji mohl zkusit předělat na nedvědovku. Nahrál jsem svou verzi a z legrace ji Petrovi poslal.

Jaká byla jeho reakce?

Byl nadšený, napsal mi, že se mu to strašně líbí. Já mu na to konto zavolal a požádal ho o nějakou píseň, kterou jeho kapela nechce hrát. Poslal mi Dědu. Upravil jsem ho a začal se svou kapelou hrát na koncertech. Lidé si ho oblíbili natolik, že se dostal na album. Zahajuje ho.

Ve druhé fázi jsem Petra požádal, jestli by mi nenapsal pouze text, který bych zkusil zhudebnit. Tím naše spolupráce začala.

Vrátil jste mu někdy nějaký jeho text s tím, že se vám nelíbí?

Nikdy, a to z jednoduchého důvodu. Dobře jsme si porozuměli, stali se z nás přátelé, a protože si má manželka a jeho partnerka rovněž káply do noty, jezdíme spolu i na dovolenou a na motorce. Poznali jsme se díky tomu tak dobře, že mi stačí říct, o čem bych si text představoval, a on mi pošle přesně takový. Jako by přesně věděl, co cítím.

Je na desce Maluju na nebe nějaká pocta vašemu otci?

Je v titulní písni Maluju na nebe. S blížícím se rokem od tátova úmrtí jsem poprosil Petra, jestli by zkusil napsat text, který by tátu připomněl. Když mi ho poslal, napoprvé jsem ho ani nedočetl, jak jsem z něho byl dojatý. Povedlo se mi to až napotřetí, se slzami v očích.

Zkusil jsem pak složit melodii, ale nebyl jsem s ní spokojený. Oslovil jsem tedy kamaráda skladatele Jirku Škorpíka a on vymyslel melodii, kterou jsem pak jen trochu upravil. Nechtěl jsem, aby vznikl kýč, a věřím, že se to povedlo.

Písnička Můj osud je dokonce duetem s vaším otcem…

Album Maluju na nebe začalo vznikat ke konci roku 2019. Táta tedy ještě některé melodie i texty slyšel. Můj osud je poslední studiová nahrávka, kterou jsme udělali před jeho smrtí.

Petr mi poslal text, já si ho přečetl a hned jsem věděl, že to bude duet s tátou. V té době byl ale covid a on ho právě prodělával. Když se uzdravil, šli jsme do studia a písničku natočili. Jsem moc rád, že jsme to stihli.

Proč skládáte a zpíváte písně?

Chtěl bych, aby lidé při jejich poslechu hodili za hlavu všední starosti i shon, kterého podle mne začíná být až příliš. Chtěl bych také, aby si na chvíli sedli, dali si kafe, pustili mé písničky a takříkajíc vypnuli. Když je to pozitivně nabije, budu šťastný.

Posloucháte vy sám muziku u kávy?

Jsem velký milovník kávy, má norma jsou alespoň tři šálky denně. Ale hudbu při ní tak často neposlouchám. To spíš v autě nebo ve studiu. Ale víte, co mám nejraději? Když si doma v Lukách pod Medníkem sednu na verandu, dám si kafe a poslouchám ticho.