Článek
Proč jste na nové desce představil i rockové skladby s ostrým zvukem kytar?
Pořídil jsem si gramofon a starý automobil se zabudovaným kazetovým přehrávačem, přesně ten model, v němž jsem jezdil v osmnácti letech. Na to konto jsem vytáhl staré vinylové desky a kazety, nakoupil si další a začal je poslouchat.
Jelikož jsem vyrůstal na muzice skupin Judas Priest, Manowar, Helloween nebo Gamma Ray, od kterých jsem přešel k Limp Bizkit a dalším nu-metalovým kapelám z devadesátých let, mám v sobě rockovou hudbu hluboce zakořeněnou. Celý tenhle proces mi to natolik připomněl, že jsem se rozhodl se o svou lásku k ní podělit s posluchači.
Na konci alba je písnička Prwotní strach, kterou jste zpíval se svou bývalou kapelou Dolores Clan. Proč jste se rozhodl ji oprášit?
Shodou okolností je to dvacet let od doby, kdy Dolores Clan tuhle písničku vydal. Stala se hitem, mám ji pořád rád, a proto jsem se rozhodl ji vytáhnout, dát jí nový zvuk a znovu ji nahrát. Na cédéčku je poslední a je jedna z nejtvrdších.
V Lanškrouně se hrál jazz na zámku
Podobný zvuk má úvodní skladba Hollywood. Není tak tvrdá, ale také jí vládne ostrá kytara. Je to novinka, kterou jsme udělali s mou kapelou Bek Bek Clan. První a poslední písnička na desce jsou tedy nejtvrdší, ostatní jsou proti nim měkkotiny.
Můžete svou bývalou kapelu Dolores Clan připomenout?
V sedmnácti letech jsem do ní udělal konkurz, na který jsem se přihlásil přes inzerát v novinách. Tenkrát se jmenovala pouze Dolores. Byli jsme ale pak dva roky zavření ve zkušebně, aniž bychom odehráli jediný koncert.
Na to konto jsem odešel a začal si skládat písničky pro sebe. Po dvou letech se mi kluci z Dolores ozvali s tím, že jim vypadl zpěvák, ale že mají nového manažera, kterému celá hudební scéna říká Pinďa, že jejich práce nabývá směr, a tak jestli bych se nevrátil.
Já řekl, že ano, ale že jsem začal poslouchat trochu jinou muziku a byl bych rád, kdyby k tomu bylo přihlédnuto. Dolores původně hráli pop rock. Já však chtěl, abychom dělali nu-metal, protože jsem v té době miloval Limp Bizkit a Linkin Park. Začal jsem nosit demáče svých nápadů, klukům se líbily, a tak jsme začali takovou hudbu dělat.
Linkin Park vydali dosud nezveřejněnou skladbu Lost
Potom jsme se dostali na post předkapely Kabátu, točili klipy, jenže já začal chodit s Luckou Bílou a všechno se najednou komplikovalo. Nakonec jsem se rozhodl být víc s ní a po čase jsem od Dolores Clan, jak už jsme se tehdy jmenovali, odešel.
Pokud vím, vždy jste skládal i filmovou hudbu.
Ano, protože ji miluju. Pamatuju si, že když jsem byl v kině na filmu Poslední mohykán a zazněly tklivé smyčce a všechna ta nádherná atmosférická hudba, strašně se mi to líbilo. Tenkrát jsem si začal skládat filmová hudební témata a ukládal si je takzvaně do šuplíku.
Ve filmu Tajemství staré bambitky 2, k němuž jsem vymýšlel hudbu, jsem použil téma, které jsem složil někdy ve čtrnácti letech.
Filmovou muziku ostatně promítám i do své rockové tvorby. Na cédéčku Rány, které vyšlo před deseti lety, zazní v každé písničce hluboké smyčce, které se používají právě ve filmové muzice. Někdo říká, že je to hodně načichlé muzikálem. Podle mě to ale ty stopy vedou k filmové muzice.
Souvisí název alba Hollywood s vaší láskou k filmové hudbě a filmům?
Ano, přesně tak. Kromě toho, že skládám filmovou muziku, natáčím i videoklipy krátké filmy. Svět filmové fantazie je mi natolik blízký, že jsem mu albem Hollywood vzdal poctu.
V titulní písni Hollywood jsou vyjmenovaní různí herci, kteří byli hrdiny mého mládí. Skladba Okem vážky je inspirovaná filmem Na křídlech vážky s Kevinem Costnerem. Byl pro mě důležitý, zanechal ve mně stopu jak atmosférou, tak příběhem. A tak jsem jednou poprosil svou ženu Elišku, jestli by mi pro takovou skladbu napsala text. Pojala ho skvěle. Ta písnička je plná patosu a kýče, ale to ve filmu miluju.
Muže v černém sombréru zase inspirovala hudba Ennia Morriconeho a Prwotní strach je inspirovaný stejnojmenným filmem s Richardem Gerem. Písničku Noc jsem dokonce pro film napsal. Měl se jmenovat Za oponou noci. Nakonec se do něj nehodila, ale já si ji nechal a dodnes patří k mým nejoblíbenějším. Je dokonce možné, že ten film nakonec ani nevznikl.
Stylově jste tedy velmi rozkročen. Vyhovuje vám to?
Naprosto, protože to tak chci, a vlastně to tak i potřebuju. Mám v sobě zakořeněné dvě základní věci, filmovou hudbu a folklor, protože má rodina byla folklorní. K tomu pak přišly pop, EDM, metal a hip-hop. To všechno miluju, a to vše promítám i spojuju ve své tvorbě.
Spousta lidí mi říká, že je velká škoda, že nejsem stylově zařaditelný. Já ale nikdy necítil, že bych to tak chtěl. Rozhodl jsem se, že se vykašlu na názory jiných a budu dělat hudbu tak, jak to mám rád, tedy různorodě.
Proč je část nové desky složena z akustických písniček?
Lze to vnímat jako důkaz toho, že si opravdu nekladu žádné hranice. Chtěl jsem natočit některé písně akusticky, a udělal jsem to. V hudbě jsem svobodný a bude to tak vždycky. Proto jsem si ji vybral jako práci.
Janek Ledecký: Po šedesátce se už ničeho nebojím
Může se vám hodit na Firmy.cz: Lucerna Music Bar
Může se vám hodit na Zboží.cz: Hollywood - Václav Noid Bárta [CD]