Článek
Kompilací s písněmi Václava Neckáře vyšlo několik. Čím je zajímavá tato?
Jan: Je sice prezentována jako kolekce balad, ale kdybych na písně hleděl jenom z pohledu významu toho slova, asi by se do ní všechny nevešly. Spíš je to výběr lyrických, pomalých melodických skladeb a těch ve volnějším tempu.
Část písniček vybrali v první fázi lidé z vydavatelství Supraphon, část jsme vybrali s bráchou my. V tu chvíli se jich ale sešlo tolik, že bychom je museli vydat na pěti deskách. Vašek ostatně vydal více než šest set skladeb. Nakonec jsme přizvali ke spolupráci hudebního publicistu Miloše Skalku, který je velký encyklopedista, a společně s ním jsme udělali finální výběr.
Václav: Navíc vymyslel název alba Já ti zabrnkám. Je to název písničky Bobana Ondráčka, zakladatele Golden Kids.
Kolik balad je mezi šesti sty písněmi, které Václav Neckář zpívá?
Jan: Když pomineme lyrické písně, bude to tak třetina. Ale kdybychom je počítali na délku, určitě to bude nejméně polovina. Například balada Perla má jedenáct minut.
Proč je tak dlouhá?
Václav: Je to příběh, který napsal textař Zdeněk Rytíř podle skutečné události. Vypráví o žokejovi, jenž přišel na závodišti v pražské Chuchli o koně. Text vznikl ještě v době existence Golden Kids, ale písnička je na mém prvním sólovém albu Světská sláva – polní tráva z roku 1971. Na výběrové desce je nahraná její coververze v podání skupiny Bacily.
Současná sestava skupiny Bacily a Václav neckář.
Prostředí koní asi máte rád. V roce 2005 vyšlo album Oči koní, které o něm také vypráví.
Václav: Když jsme byli s bráchou malí, jezdili jsme o prázdninách za tátou do Mostu. Jeho kamarád tam měl statek a já spával na seně v maštali, kde byly dvě klisny, Oliva a Minka. Táta jezdil s žebřiňákem a já si tehdy vztah ke koním vytvořil. Když jsem pak přišel do ústeckého divadla, poznal jsem se s Ferdinandem Minaříkem, slavným žokejem. V Líšnici, pět kilometrů za Mostem, mě učil na koních jezdit. Od té doby chodím do Chuchle na dostihy a sleduju, co se v dostihovém sportu děje.
Když vás učil jezdit žokej Minařík, asi jezdíte obstojně, ne?
Václav: To bych netvrdil, ale na vyjížďky jsem si troufl.
Využil jste umění jízdy na koni ve filmu?
Václav: To ne, v Šíleně smutné princezně jsem však jel na krávě.
Jan: Z toho filmu ale existuje fotka, na které Vašek sedí na koni.
Václav: Na jedné své desce mám snímek, kde sedím na slavném Korokovi. Je to trojnásobný vítěz Velké pardubické a vznik té fotky mi umožnil žokej Václav Chaloupka. Dovolil mi dokonce vyjet si na něm na vyjížďku. Byl to velký zážitek, Korok byl takový profesor mezi dostihovými koňmi. Z té projížďky jsem se vrátil v sedle, zvládl jsem ji.
Bratři Neckářové jsou nerozlučnou dvojicí.
Ke kterým baladám, jež jsou na novém výběrovém albu, máte nejsilnější vztah?
Václav: Je to Stále šťastné údolí, protože je to jediná balada, kterou pro mě složil Petr Janda z Olympiku. Text napsal Zdeněk Borovec. Mám moc rád i písničku Kdo vchází do tvých snů (má lásko), je to coververze skladby, kterou v roce 1968 vydal Peter Sarstedt. Koupil jsem si ji na singlu, když jsme v tom roce byli na festivalu v Cannes. Zamiloval jsem se do ní a poprosil jsem Zdeňka Rytíře, aby mi ji přebásnil do češtiny. Několik let mu to trvalo, protože nemohl přijít na správný slogan. Natočili jsme ji až v roce 1972 a od té doby ji zpívám na každém koncertě.
Evokuje vám ta písnička něco i po letech?
Václav: Vzpomínám na holky, které jsem znal.
Ne všechny písně na kompilačním albu se staly hity. Podle čeho jste ty méně známé vybrali?
Jan: Kritérií bylo několik. Šlo například o to, jaký máme k písním vztah, anebo jak se budou doplňovat s dalšími. Osobně jsem rád, že je na výběru Houpá se naše loďka. Je to duet Vaška s Evou Pilarovou, který zpívali v muzikálu Gentlemani v Hudebním Divadle Karlín v Praze v roce 1967.
Václav: Byl to první velký muzikál, jenž se u nás hrál. Hudbu k němu napsal Boban Ondráček a text Jan Schneider. Ta skladba vyšla na albu s písněmi z toho muzikálu.
Jan: Na desce je více písniček, které nevyšly na Vaškových řadových deskách. Cena za místo mezi lidmi je například z divadelní hry Konvenční vražda, jež se hrála v pražském Rokoku.
Legendární sestřava skupiny Bacily.
Nejnovější skladba na desce se jmenuje Andílku náš a byla nahrána loni. Jaký je její příběh?
Jan: Je to vlastně taková kuriozita. Jde o ukolébavku, která nám takříkajíc ležela v šuplíku. Televize Stream má edici ukolébavek a kamarád Honza Fischer, který v ní dělá, nás poprosil, jestli bychom pro ni nějakou nenatočili. Nahráli jsme Ukolébavku pro Honzu z písničkálu Kocour v botách a brzy jsme byli požádáni o další. Hrábli jsme tedy do šuplíku a natočili duet Andílku náš, který s Vaškem zpívá mladá zpěvačka Dessi. Ta si v Kocourovi v botách, který se připravuje v pražském Divadle Broadway, zahraje princeznu Anežku.
Na 26. listopad chystáte do Ústí nad Labem narozeninový koncert. Prozradíte více k programu i výběru písni, které by měly zaznít?
Václav: Ústecký narozeninový koncert chystáme v Severočeském divadle opery a baletu. Budu vzpomínat na své pěvecké začátky, které se odehrály právě na prknech ústecké opery, když mi bylo deset let. Za doprovodu Bacilů a smyčcového kvarteta zazpívám písně od dob Mefista a pražského Rokoka, od Golden Kids až do současnosti. Kdybych to krátce ohraničil, tak od Ša-la-la-la-lí po Půlnoční.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: