Zpěvák Sofian Medjmedj: Život mi změnil koncert Justina Biebera

Mamka je Češka a táta pochází z Alžíru. Ve svých třiadvaceti letech se legálně přestěhoval do Evropy, kde má sourozence. Potom se seznámil s mou mámou a cestoval do Prahy. Já se v ní už narodil.

Stoprocentně. Když mě někteří muzikanti sledovali při hře na kytaru, řekli mi, že ze mě jde osobitý rytmus, takový černošský. Já ho cítím, mou tvorbu nesmírně obohacuje.

Když mi bylo pět šest let, zatoužil jsem hrát na kytaru a dělat bigbít. Místo toho jsem ale začal navštěvovat výuku hry na housle. Líbil se mi jejich zvuk, ale nebral jsem to moc vážně, a už vůbec jsem nemyslel, že na ně budu hrát deset let a v základní umělecké škole na Hájích v Praze budu členem souboru, který byl velice úspěšný.

Asi ve dvanácti jsem začal tancovat. Doteď to moc neumím, ale tenkrát mě to zaujalo. Tančil jsem street dance a hip-hop a současně mě okouzlily hudební styly rap, rokenrol a pop. V té době jsem se také rozhodl, že budu zpívat.

Moc ne, a tak když jsem se rozhodoval, co budu v životě dělat, padaly i jiné návrhy. Chtěl jsem třeba jít na filmovou školu. Jenže v listopadu roku 2016 přišel pražský koncert Justina Biebera a ten mi změnil život definitivně. Bylo mi patnáct.

Měl jsem tehdy dětskou lásku, přítelkyni, se kterou jsem měl jít. Jenomže jsme se předtím rozešli, lístky měla ona a já si myslel, že se na ten koncert, který už byl vyprodaný, nedostanu. Ona mi ale jednu vstupenku poslala se vzkazem, že si myslí, že bych to měl vidět.

Ten den jsem cítil takovou zvláštní energii. Umocnila se, když jsem u O2 areny v Praze viděl všechny ty lidi, kteří na Biebera dychtivě čekali. A když pak koncert začal, zpěvák sjížděl na pódium a lidi ječeli jako šílení, uvědomil jsem si, co chci v životě opravdu dělat.

V noci jsem přišel domů, dlouho jsem usínal, a když jsem se ráno probudil, řekl jsem mámě, že k Vánocům nechci oblečení, ale kytaru. Dostal jsem ji od dědečka a začal se na ni učit. Potom jsem si natáčel různá videa s coververzemi slavných písní, které jsem nazpíval, a dával je na YouTube.

U mě to vůbec nefungovalo. Klipy měly v průměru kolem pěti set zhlédnutí, většinou je viděli moji kamarádi. Žádný manažer, který by mi pomohl dál, jak se to stalo Bieberovi, se neozval. Písně se prostě ztratily mezi mnoha dalšími.

Začal jsem skládat vlastní. Psal jsem texty v angličtině a přiznávám, že když si dnes některé přečtu, nejsou úplně nejlepší. Potom jsem jel na umělecký tábor Ambroziada do Jihlavy, na němž byla spousta v různých uměleckých oborech talentovaných mladých lidí.

Pro závěrečnou přehlídku Talent Show jsem si připravil písničku, kterou jsem se rozhodl poprvé sám s kytarou veřejně prezentovat. Snil jsem o tom, že si ji budou všichni přítomní zpívat se mnou a potom se postaví a budou mi tleskat vestoje.

Měl jsem strašnou trému, ale vyšlo to. Těch sto padesát lidí, kteří mě viděli, opravdu zpívali a tleskali vestoje. Byl to pro mě nesmírně silný okamžik. Potvrdil jsem si, že hudba je fakt to, co chci dělat. Tu písničku na svých koncertech pořád hraju.

V roce 2017, kdy jsem vyhrál natáčení písně s Benem Cristovaem. Probíhalo v londýnském studiu Abbey Road. Tenkrát jsem pochopil, že napsat dobrý český text je výzva, a přijal jsem ji. Začal jsem se pak víc věnovat češtině, více čtu a poslouchám české písně. Do té doby jsem totiž poslouchal skoro výhradně anglické.

Mám rád písničku No a co, jež vyšla v lednu. Je o tom, že je důležité žít v přítomném okamžiku, a z věcí, které prožíváme, mít radost. Zpívá se v ní o bláznech, kteří nic neřeší. Koresponduje s mým životním názorem.

Minialbum je podle mě velice pestré. Mou nejoblíbenější skladbou na něm je punková Cola Havana. Je jiná než ostatní a odpovídá tomu, jaké písně bych chtěl v budoucnu skládat. Chtěl bych do nich dostat více syrovosti. Na turné s Atmo Music, které právě probíhá, vystupuju s kapelou, takže k tomu směřuju.