Zpěvák skupiny Queenie Michael Kluch: Zpívání je zážitek podobný orgasmu

Hlásí se k vám lidé na ulici?

Zrovna u vás v redakci, kde jsme se sešli, mě předtím na chodbě potkala paní a ptala se: Jste to vy? Pozdravil jsem ji a prohodil s ní několik slov. Pár dnů předtím začal zase někdo přes ulici zpívat: It’s a kind of magic…

Ano, stává se to. Upřímně řečeno ale nevím, jestli mě ti lidé vnímají jako Michaela Klucha, zpěváka skupiny Queenie, anebo reagují na setkání s někým, kdo je podobný Freddiemu Mercurymu, potažmo s někým, kdo se do jeho podoby stylizuje.

Je vám to příjemné?

Jelikož nevím, jestli ve mně vidí nějakou karikaturu, anebo Michaela Klucha, tak moc ne. Když mi ale někdo řekne, že viděl koncert Queenie a líbil se mu, potěší mě to. Stěžovat si rozhodně nebudu, to bych se rouhal.

Kdy jste poprvé pomyslel na to, že byste mohl být na pódiu Freddiem Mercurym?

Když mi bylo šestnáct, rodiče odjeli pryč a já si domů pozval svou tehdejší přítelkyni. Řekl jsem jí, že jí něco zazpívám. Rašil mi v té době už trochu knír a já si ho pro to malé představení domaloval maminčinou tužkou na oči. Když jsem předstoupil před přítelkyni, řekla mi, že jsem podobný Freddiemu Mercurymu. Tenkrát mě prvně napadlo, že by zpívání písniček Queen mohla být má cesta.

Přistoupil jsem na to ale až za tři roky. Původně jsem totiž nechtěl jít cestou tribute kapely. Ne že by mi to přišlo nějak vulgární, ale četl jsem rozhovor s Petrem Kotvaldem a on v něm řekl, že na začátku kariéry uvažoval o tom, že by se projektoval do nějakého světového zpěváka. Nakonec se ale rozhodl být Petrem Kotvaldem a jít svou cestou. Bylo mi to sympatické. Potom jsem však poznal kluky ze své budoucí kapely. Měli stejně jako já velmi kladný vztah k hudbě Queen, a tak jsme si řekli, že uděláme seriózní tribute, tedy poctu té kapele.

Zpívat party Freddieho Mercuryho je jistě náročné. Měl jste jistotu, že to zvládnete?

To byl druhý důvod, proč jsem se rozhodl pro Queenie. Věděl jsem, že jsem schopen zpívat stejně jako Mercury. Mám stejný rozsah, jeho písně jsem schopen interpretovat v původních tóninách, navíc jsem dostal do vínku jistou podobnost. Je to unikátní kombinace, tak proč ji nevyužít?

Jak jste přišel k takovému talentu?

To bych také rád věděl. Bratrancem mého dědy byl Miro Žbirka, tak to možná přišlo z téhle strany.

Mluvil jste někdy s Mirem Žbirkou o hudbě?

Chtěl jsem. Bylo to asi před pěti lety. On i my jsme vystupovali v jednom pražském klubu. Potkali jsme se tenkrát poprvé. Šel jsem za ním, představil se a řekl mu, že je bratrancem mého dědy Pavla Žbirky. On se na mě podíval a řekl: Jo, to takhle jednou přišla jedna holka a ukázala mi v občanském průkazu, že se jmenuje Žbirková…

Pak se zasmál, otočil a odešel. K dalšímu setkání nedošlo, takže jsem s ním své působení na hudební scéně probrat nestihl.

Uspokojuje vás být s takovým pěveckým talentem jen členem tribute kapely?

Ano, jsem spokojený. Zpívám sice písně, které vznikly pro někoho úplně jiného, cítím se však být zpěvákem. Baví mě zpívat a je mi v podstatě jedno, kdo tu písničku napsal. S Queenie jsme složili jednu vlastní, ale ani ta pro mě není zvláštní. Baví mě zpívat hezké skladby se zajímavou melodií, v nichž můžu uplatnit svůj hlasový potenciál. A Queen takových složili několik.

Zpívat na pódiu je pro mne, a neberte to jako něco vulgárního, zážitek podobný orgasmu. Tím, že naší kapele dělám i management, dostává se mi navíc i radosti z toho, že to funguje.

Jak přišla na svět původní písnička Queenie?

Neseme si stigma toho, že kopírujeme písně Queen. Není to samozřejmě černobílé, protože abychom to mohli dělat, musíme umět řemeslo, musíme umět hrát na nástroje, umět ty skladby zazpívat. Na rovinu také říkám, že fanoušci skupiny Queen by nám žádné úlevy neodpustili. Kdybychom to odflákli, obrátilo by se to proti nám.

Před časem jsme si řekli, že jsme schopni hrát i své skladby. Pro naši show v O2 areně v roce 2017 tedy vznikla písnička Let Me. Napsal jsem ji s Michalem Skořepou a naším cílem nebylo, aby měla charakteristiku písní Queen. Vymysleli jsme ji podle sebe.

V duchu Queen ale trochu je…

Možná ano, protože se nás po koncertě lidi ptali, z jakého alba pochází.

Kolik koncertů Queen jste viděl?

Bylo jich více, bohužel už bez Mercuryho, který zemřel v roce 1991. Někdy v roce 2005 jsem byl na čtyřech koncertech turné s Paulem Rodgersem ve Vídni, Praze, Budapešti a v Hyde Parku v Londýně. Navštívil jsem i další turné a pár koncertů s Adamem Lambertem, jejich současným zpěvákem.

Mají Queenie namířeno i do zahraničí?

Od roku 2013 jezdíme pravidelně do Skandinávie. V době covidu jsme ale měli pauzičku, protože nám to nedovolily restrikce. Jezdíme i jinam. Měli jsme také podepsanou smlouvu na vystoupení v Jižní Koreji, ale kvůli pandemii z nich sešlo.

Letos v únoru jsem byl v Mexiku, kde jsem se potkal s tamními promotéry. Pozval jsem je na naše nadcházející pražské koncerty a věřím, že je na nich svým výkonem přesvědčíme, aby nás pozvali na vystoupení do své země. Z ní by mohla vést cesta do dalších.