Článek
Jak se píše písnička pro Eurovizi?
Proces jejího psaní je jiný, než když píšete řadovou skladbu pro svůj běžný repertoár. Introvert Party Club vznikla na songwriting campu, tedy setkání skladatelů z několika zemí. Byl na něm přítomný i Kryštof Šámal, člověk z českého eurovizního týmu, se kterým jsme skladby konzultovali.
Když jsme ráno vstali, řešili jsme nejdříve, jestli budeme skládat píseň pro Eurovision Song Contest, která by měla být něčím specifická, anebo písničku vycházející z mé předešlé tvorby. Na Introvert Party Club se kromě mě podíleli ještě tři autoři. Nikdo z nás si nepřinesl nápad z domova, vše vzniklo na místě.
Čím jsou písně pro Eurovizi specifické?
Dynamikou, zvukem i rytmem, který by měl být aspoň trochu taneční. Když chcete takovou písničku skládat, musíte se na to nastavit. Zvláště když při skládání pro svůj repertoár s těmi eurovizními prvky nepracujete. V ideálním případě se nicméně může stát, že se to nastavení prolne s vaším přirozeným nastavením. A já si myslím, že se to v případě písně Introvert Party Club stalo.
Jenda Vávra, jeden z jejích autorů, přišel s tím, že bychom mohli spojit šťastný zvuk s temným textem. Měli jsme to za skvělý nápad a na něm skládání postavili.
O čem vaše písnička je?
O hledání místa, kde by se introvert cítil šťastný. Introverti jsou nejvíce spokojení, když jsou sami a nikdo je neotravuje. Já sám se považuji za velkého introverta. Nechodím proto na párty, nechodím moc mezi lidi, a protože jsem pro mnohé zvláštní, někdy se kvůli tomu cítím trochu méněcenný. Chtěl jsem tedy také tou písničkou podpořit lidi, kteří jsou na tom stejně, a říct jim, že když člověk nejde na párty a zůstane doma, není to zločin, naopak je to normální.
Rodan Tuka
Jak se vám, introvertovi, přihodilo, že jste vzal do rukou kytaru, začal skládat písně, hrát je a ještě začal vystupovat před diváky?
Zajímavé je, že jsem introvert ve všem kromě zpívání. Mnohem raději zpívám, než mluvím. Od šestnácti let hraji na ulici a nikdy jsem při tom neměl pocit studu. Zpívání je pro mě forma, která mi umožňuje předávat své pocity lidem. Slovem mi to nejde. Proto jsem vzal do rukou kytaru a začal skládat.
Kdy to začalo?
První kytaru jsem dostal v prvním ročníku na střední škole. Bylo to před čtyřmi lety. Zpíval jsem si samozřejmě i předtím, ale neuměl jsem na žádný nástroj. Řekl jsem si tedy, že by bylo dobré se na nějaký naučit, což jsem pak dělal podle videí na YouTube a cizích písniček. Týden potom, co jsem se naučil základní akordy, jsem složil první písničku. Byla příšerná, ale byla má.
Protože se mi proces vzniku skladby líbil, pokračuju v tom dál. Doufám, že teď už to tak příšerné není.
Proč píšete anglické texty?
Nikdy jsem nenapsal žádný český a ani se k tomu nechystám. Zjistil jsem, že v češtině neumím zpívat. Má barva hlasu je v našem jazyku jiná než v angličtině a vůbec se mi nelíbí. Nemám sice stoprocentní jistotu, že jsem v angličtině tak dobrý, abych mohl psát texty. Vím ale, že to, co chci sdělit, dokážu sdělit mnohem lépe než v češtině.
Jaké bylo vaše první vystoupení?
V září 2020 jsem dělal předskokana skupině Pilot v Cargo Gallery v Praze. Považuji to za svůj první skutečný koncert. Ještě předtím jsem ale hrál v jednom pražském parku, kam jsem pozval kamarády. Seděl jsem v trávě a hrál písničky. Bylo to mé úplně první veřejné vystoupení před lidmi a já na něm ztratil trému.
Čekal jsem, že přijde pět kámošů a zazpívají si se mnou. Ono ale přišlo asi čtyřicet lidí a pro mě, introverta, bylo strašně těžké před ně vůbec předstoupit. Myslel jsem si, že ani nezačnu, byl jsem strašně vynervovaný. Naštěstí byl na místě můj nejlepší kamarád, který mi dodal sebevědomí. Byla to má poslední tréma před koncertem. Od té doby jsem ji nezažil.
Rodan je vaše jméno?
Ano, je to mé křestní jméno. Není české, není v našem kalendáři, je staroslověnské. Rodiče mi říkali, že když pro mě jméno vybírali, žádné z těch, které jsou v kalendáři, se jim nelíbilo. V jednom starém pak našli jméno Rodan, které jim přišlo natolik zvláštní a hezké, že mi ho dali. Doma mi ale dodnes říkají Dan.
Jméno Rodan mi zhruba do mých patnácti let moc nevyhovovalo. Moji vrstevníci si z něho dělali legraci. Když si ho totiž přečtete pozpátku, máte slovo nádor. A mé příjmení je Tuka, což je pozpátku akut. Říkali mi akutní nádor.
Teď už beru své jméno jako přednost. Na hudební scéně ho navíc nikdo nemá, takže se těžko stane, že si mě lidé budou s někým plést.
Na scénu jste vstoupil v době pandemie a nebyl to vstup špatný…
To máte pravdu. V roce 2020 vyšel můj debutový singl Gone, který hrály Evropa 2 i rádio Expres a také počty poslechů a stažení na internetu jsou nejvyšší ze všech mých písní. Potom ale přišel těžký lockdown, což mi neumožnilo na singl dobře navázat. Mé první album Glasses Off vyšlo až loni, rok a půl po Gone.
Zpěvák Rodan
Má nějaký koncept?
Má ho už vetknutý v názvu. Glasses Off je v překladu příkaz či doporučení pro posluchače, aby si sundali brýle. Nosím je také, bez nich nic nevidím. Jakmile ale skládám, vždycky si je odložím.
Obecně je beru jako své spojení s reálným světem. Na albu Glasses Off jsou ale z devadesáti procent příběhy, které jsem si vymyslel.
Akt sundání brýlí pro mě znamená, že z reálném světa vstupuji do toho svého. Proto chci, aby si i lidé brýle sundali. Bude pro ně jednodušší mé písně pochopit a přijmout.
Album není moc veselé, což napovídá, že váš svět také moc radostný není. Je to tak?
Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jestli píšu písničky šťastné, nebo smutné. Vycházejí ze mě přirozeně, nic neplánuji. Většinou skládám ve dvě nebo ve tři hodiny ráno, tak se v nich možná ta noční doba odrazila.
Neměl jsem ale žádné ponuré období. Možná jsem se jen podvědomě necítil dobře, a tak to ze mě tak vyšlo.
