Článek
Byl jste rozhodnut pokračovat v tradici narozeninových desek?
Byl to můj záměr, a tak jsem očekával, kdy a kde se objeví ti správní partneři. Věděl jsem, že s producentem Henrichem Leškem, který pracoval na albech 33 a 44, pracovat nemůžeme, protože si teď nejsme moc blízcí. A tak jsem, řekl bych skoro až nečinně, čekal na to, co se stane.
A potom mi zavolal Ondřej Brzobohatý, který mi nabídl spolupráci na albu, na kterém deset interpretů zpívá jednu písničku. Já jsem to nejdříve akceptoval, vyměnili jsme si pár telefonátů, ale potom mi ten nápad začal ze všeho nejvíc připomínat dostihy. Zrušil jsem to a Ondřej se velmi vážně urazil. Já jsem si řekl, že se nedá nic dělat, a čekal jsem dál.
Jak jste se potom zase sblížili?
Nepamatuju si to. Přísahám, že nevím, jak se stalo, že jsme spolu začali pracovat na mé nové desce. Vzpomínám si jen, že tempo tvorby bylo tak rychlé, že v průběhu několika týdnů byla hotová.
Ondřej Brzobohatý mi řekl, že ho hluboce oslovily texty Petera Uličného, které jste mu poslal. Během první noci prý zhudebnil čtyři.
Takže tím spouštěcím mechanismem naší spolupráce byl pravděpodobně Peter Uličný. Přitom mé setkání s ním bylo také velice specifické. Psal texty pro album Druhá doba?, které vyšlo v roce 1988. Pak jsme spolu dlouhou dobu nejenže nic netvořili, ale ani jsme nebyli v kontaktu. Z nějakého důvodu jsem měl pocit, že nereaguje na mé výzvy.
Když jsme se před časem setkali, potvrdil mi to. A já jsem mu místo diskusí o tom, co bylo, nadiktoval nějaké slogany, refrény a názvy a on v průběhu dvou týdnů napsal tolik nádherných textů, že bylo jasné, že je to základ alba.
Poslali jsme je Ondřejovi, který jimi byl nadšený. Když pak napsal hudbu, stejně nadšený byl Peter Uličný.
Vy jste byl nadšený také?
Ano, samozřejmě. Měl jsem a mám pocit, že každá písnička je hitem v tom nebanálním smyslu slova.
V minulosti jste si už napsal a otextoval několik písniček. Proč jste se nepustil do práce na desce sám?
Nedařilo se. Víte, když je pramen vyschlý, tak to zkrátka nejde. Nebyl jsem schopen psát hudbu ani texty.
Proto jsem čekal, až přijde nějaký impulz. Věděl jsem, že bez něho nebudu moct žádný nový projekt stavět.
Texty jsou nahlíženy z pohledu člověka, kterému je pětapadesát let. Zamýšlel jste natočit desku, která je moudrá?
To jste charakterizoval přesně. Naprosto se s vaší definicí ztotožňuju. Ano, takový byl můj záměr. Samozřejmě bez toho, aby to bylo řízené a křečovité.
Která písnička je z vašeho pohledu klíčová?
Titulní, tedy 55. Ve chvíli, kdy začne hrát muzika, jde mi mráz po zádech.
Nové album mi ale přijde trochu smutné. V jedné písničce například konstatujete, že už bylo lépe. Jako byste neměl naději, že člověka po pětapadesátém roce života čeká ještě něco krásného.
Uvědomuju si, že žijeme jako na houpačce, chvíli jsme nahoře a chvíli dole. Ale není to tak, že bych měl pocit, že už mě nic hezkého nečeká. Ta deska je upřímná, dospělá a pro mě není smutná.
Již 1. října odstartujete v Michaľovcích na Slovensku turné nazvané To najlepšie. V polovině měsíce se s ním přesunete do České republiky. Jakou bude mít podobu?
Své písničky na něm budu prezentovat v šansonové úpravě. Budou trochu upravené, ale ne tak, aby změnily svůj charakter. Koncerty budou spíše komorní a těším se na ně.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: