Článek
Za jakých okolností k vám zpráva o skonu Hany Zagorové přišla?
Byl jsem právě na cestě na koncert v Českých Budějovicích, když mi tuhle šílenou zprávu zatelefonoval Karel Vágner. Měl jsem pak celou cestu pocit, že se probudím z nějakého příšerného snu a vše bude v pořádku, ale ta realita byla nezvratná.
Bylo těžké koncert odzpívat?
Samozřejmě jsem bezprostředně po té zprávě přemýšlel o tom, co se stalo. V tu chvíli nebylo v mé hlavě místo na přemýšlení o koncertu. Můj skolega, klavírista Vlasta Červenka, usoudil, že musíme dojet do Budějovic a tam se domluvit s pořadateli na dalším postupu. A pořadatelé byli velmi vstřícní. Navrhli mi, abych koncert zrušil. Na pódiu jsem potom oslovil publikum a sdělil mu, že se stala tragédie, která se mě bytostně dotýká, a že podrobnosti se dozvědí z médií. Nebyl jsem schopen vyslovit tu krutou pravdu. Nakonec jsem koncert odzpíval. Ani nevím jak, nic takového jsem v životě nezažil.
Vzpomínáte si na své první setkání s Hanou Zagorovou?
S Hankou jsme se poprvé potkali, nikoli pracovně, v nějakém hudebním klubu. Osobně jsme se do té doby neznali, jen jsme o sobě věděli. Pracovně jsme se setkali koncem roku 1975.
Rozuměli jste si hned?
Ano, pracovně i lidsky jsme si sedli naprosto perfektně a okamžitě. Myslím že, když lidé najdou takříkajíc stejnou notu, musí mít spoustu společných vlastností. A tak to opravdu bylo.
Jaká podle vás Hana Zagorová byla?
Byla to velmi inteligentní holka, cílevědomá, pracovitá, a vždycky si trvala na svém názoru na věc. Byla samozřejmě také výborná zpěvačka s nenapodobitelným projevem a charismatem. Psala nádherné básně a písňové texty. Byla také velice přátelská ke svému okolí.
Nazpívali jste spolu několik duetů. Jaké jste měli osobně nejraději?
Myslím, že Hanka měla nejradši Duhovou vílu. Na koncertech vždycky říkala, že tuto píseň budeme zpívat celý život. Já osobně jsem měl rád písničku Ta pusa je tvá, protože jsem ji objevil. Trochu pyšnosti neškodí, že? Rádi jsme ale zpívali i skladby Asi, asi, Dotazník, Vánoční tajemství nebo Zákaz předjíždění.
Na konci sedmdesátých let Hana Zagorová vystupovala i nahrávala se slavným italským zpěvákem Drupim. Jak o té spolupráci mluvila?
Zpívala s Drupim moc ráda, a myslím, že jim to fungovalo perfektně. Do jejich spolupráce jsem ale nijak nezasáhl, takže podrobnosti neznám.
Proč jste v roce 1981 ze skupiny Karla Vágnera odešel?
V té době přišli kluci, Petr Kotvald a Standa Hložek. Já shodou okolností dostal nabídku od rockové skupiny Centrum a to rozhodlo. Měl jsem totiž obrovskou touhu hrát tvrdší muziku. Koncertovali jsme osm let a přineslo mi to spoustu radosti. Zvykl jsem si na tento styl a v dalších letech jsem preferoval právě poněkud tvrdší projev.
Zůstal jste s Hanou Zagorovou v kontaktu?
Na pódia jsme se společně vrátili v roce 2000 a celých těch dvacet let mezitím jsme v kontaktu byli. Odzpívali jsme spolu 2016 koncertů.
Kdy jste s ní mluvil naposledy?
Bohužel naposledy jsem s Hankou mluvil telefonicky asi před dvěma měsíci. Přál jsem jí brzké uzdravení. Bůh ale mé přání nevyslyšel. Milá Hanko, děkuji ti za vše krásné, co jsme spolu za téměř třicet let prožili. Tvůj kolega Peťka, jak jsi mě takhle hezky oslovovala.
