Zpěvák Petr Kolář: Karel Gott toužil po rockové baladě

Cítil jsem to tak už delší dobu. Mimo jiné mě k tomu vedla živá vystoupení, která absolvuji se svou kapelou. Jsou víceméně postavena na syrovém rockovém zvuku. Písničky, které znají lidé poněkud uhlazené z alb, hrajeme ve složení zpěv, kytara, baskytara, klávesy a bicí, tedy v klasické rockové sestavě.

Já vlastně od rockové hudby nikdy neodešel. Po koncertech za mnou chodila spousta lidí a ptala se, proč to, jak se prezentuju naživo, nepřenesu na album. A tak jsem to udělal.

Neobávám. Na nové desce se hudební polohy střídají. Jsou na ní i rockové balady, všechny písně mají sloku a jasný refrén. Zvuk alba je sice malinko drsnější, otevřenější, syrovější, ale pořád na něm zpívá Petr Kolář.

Vůbec ne, protože jsem s takovou hudbou v osmdesátých letech začínal. Navíc mi hodně pomohl producent Miloš Doležal. Hlídal, aby písničky byly zazpívané přirozeně a současně měly drajv. Mám pocit, že na této desce zpívám úplně jinak než na všech ostatních.

Není to v barvě nebo výrazu hlasu, jsem ale uvolněnější. Přestože jsem byl ve studiu, představoval jsem si, že zpívám na živém koncertě, a tak jsou na desce výkřiky a citoslovce, které na vystoupeních běžně dělám.

To byl náš záměr, protože já i Miloš jsme milovníci hudby sedmdesátých a osmdesátých let. Víte, než jsme desku začali točit, prakticky jsme se neznali. Poprvé jsme se setkali ve studiu, když jsem zpíval písničku pro jedno vánoční rockové album.

Tehdy jsme si hudebně porozuměli a mě napadlo natočit desku pod Milošovým producentským vedením. Později jsem pro nadaci Život dětem zpíval písničku, kterou on produkoval, a tehdy jsem se utvrdil v tom, že bych s ním chtěl opravdu dělat. Našel jsem tedy odvahu a řekl jsem mu to.

Miloš a já. Psali jsme je přímo ve studiu, protože když jsem za ním poprvé přijel, neměl jsem ani akord. Scházeli jsme se, sedávali proti sobě, brnkali na kytaru a skládali. Nikdy jsem nechodil do studia tak nepřipravený jako nyní. Rozhodli jsme se ale, že písně složíme přesně takhle.

Připomnělo mi to osmdesátá léta, kdy jsme chodili s mou rockovou kapelou do garáže a skládali. Pro Miloše to také nebylo nic nového. Všechno, co jsme vymysleli, jsme hned nahráli a vůbec jsme nehleděli na hodiny. Jen jsme hráli a debatovali. Takhle to trvalo více než rok. Samozřejmě s přestávkami.

Bylo to na popud Karla. Letos o prázdninách mi zavolal a řekl, že by chtěl mít na svém albu Duetů i písničku se mnou. Byla to pro mě samozřejmě obrovská čest. Absolvovali jsme už spolu nějaké koncerty a zpívali písničky, ale oficiální duet jsme ještě neměli.

Karel začal naši písničku hledat v databankách zahraničních autorů, ale já mu sdělil, že bychom chtěli napsat vlastní. Neměl k tomu zpočátku důvěru, ale protože jsem mu řekl, že ji složíme s Milošem Doležalem, kterého už z nějaké starší spolupráce znal, dal nám prostor.

Začali jsme prohrabovat Milošův archív a narazili na jeden hudební nápad, který se nám líbil. Dokončili jsme ho a vznikla písnička, kterou otextoval Michal Bureš. Natočili jsme její pracovní záznam, na kterém Miloš zpíval Karlův part a já svůj, a já ho odvezl Karlovi domů.

Pustil jsem mu ho a on řekl: Kluci, tohle kupuju. Je to věta, kterou pronáší, když je spokojený. Potom už to šlo rychle. Karel za námi přijel do Žirovnice, a protože byl z té skladby nadšený, zpívali jsme ji spolu na jeden mikrofon. Karel toužil po dobré rockové baladě a o téhle písni byl naprosto přesvědčený.

Našel ve svém výrazu rockový rejstřík a zpívá skvěle. I v tom klipu se chová jako rocker, ale není v tom nic hraného. Bylo to všechno naprosto přirozené a já byl z naší spolupráce naprosto nadšený.

Písnička se natáčela na konci letošního srpna, v září k ní vznikl videoklip, v říjnu vyšla na albech Duety 1962–2015 a teď vychází i na mé desce.

Vůbec ne. Jak jsem řekl, i starší písničky prezentuju s rockovou kapelou. Teď k nim jenom přibudou některé nové.