Zpěvák Petr Bende: Vytáhl jsem starou kytaru a skládal

Ctím uměleckou svobodu. U každého z mých předchozích alb to bylo tak, že mi v jednu chvíli nasbírané skladby takříkajíc řekly, že nastal čas, aby byly vydány. Na takovou chvíli jsem čekal i v tomto případě. Pět let jsem dával dohromady písničky. A v mezičase se v mém uměleckém i osobním životě děla spousta věcí.

Koncertoval jsem s kapelou i sám, hráli jsme s cimbálovkou i big bandem, každý rok proběhlo tradiční vánoční turné, vydali jsme dvě koncertní desky, jednu live desku ze studia a album jazzových lidovek s Borisem Urbánkem a samozřejmě jsem skládal. Vzniklo asi čtyřicet písniček, ze kterých jsem v první fázi vybral pětadvacet a na desku pak dvanáct.

Vrátil jsem se také ke kořenům svého skládání. Doma v rohu pokoje jsem měl starou akustickou kytaru s rozedranými strunami. Jsem sběratel, všechny kytary, na které jsem kdy hrál, mám doma. Žádné jsem se nikdy nezbavil. Tu jednu jsem tedy vytáhl, vzal ji do svého domácího studia, naladil a začal s ní skládat i natáčet. Šlo mi o to, aby se všechny písničky poté, kdy si člověk odmyslí jejich aranže, daly zahrát jenom s jednou kytarou.

Potkali jsme se v roce 2008 na mém koncertu v pražském Lucerna Music Baru, kde mi nabídl své texty a možnost posunout i má slova, protože věděl, že na to někoho hledám. Postupem času jsme se spřátelili a je mezi námi neustálý kontakt. Jsme v podobném věku, máme za sebou podobné životní vzestupy a pády, takže jsme se velmi snadno úzce propojili.

Texty, které mi nabízí, souznějí s mými dojmy a mým životem. Výhodou naší spolupráce je, že zatímco já bych neuměl podat některé niterné pocity, protože bych si myslel, že se před posluchači moc odhaluju, u jeho textů s tím nemám problém. Dva texty na nové album jsem nicméně napsal já a jeden básník, Tomáš Tajchner.

Známe se také dlouhou dobu, od devadesátých let. Hrál tehdy na banjo na folkových festivalech se svým otcem v kapele Duo Cis a dokázal zahrát to, co nedovedli mnozí staří bardi. V podstatě jsme se léta míjeli na akcích, kde jsem již tenkrát hrál se svou kapelou. Posledních deset let jsme si pokaždé, když jsme se potkali, říkali, že spolu někdy něco uděláme.

Netlačili jsme na pilu, až nastal moment, kdy jsem měl pohromadě pětadvacet skladeb, a zavolal mu. Věděl jsem, že jeho přístup k hudbě mi pomůže docílit vzdušný, moderní zvuk alba, který jsem si představoval.

Moji synové Matyas, kterému je sedm, a Max, jemuž bude pět, jsou s ním zásadně spojeni. Doma si totiž nejčastěji hrajeme na koncert, a jakmile se mnou jedou na vystoupení, pohybují se na pódiu jako ryba ve vodě. Když jsme nedávno byli pozdravit na koncertě kamarády z kapely No Name, pořád chtěli na pódium, protože jim to tak připadne nejlepší.

Několik melodií, které na desce jsou, vlastně vzniklo z domácích jam sessionů, které se syny děláme. Max hraje na bicí, Matyas na cajon a já na kytaru. V našem repertoáru máme už několik vlastních písní s texty mých synů.

Když jsem pak od vydavatelství Supraphon dostal nabídku termínů pro vydání desky, bez rozmyšlení jsem se rozhodl pro 4. listopad. Ten den bylo Maxovi pět let, symbolicky tedy vyšla na jeho narozeniny. Věnuju ji oběma synům za nepřebernou inspiraci a lásku.

Cítím, že jsem teď v době, kdy jak v hudebním, tak v osobním životě startuju něco nového. Věřím, že směrem kupředu. A cítím se hudebně i životně při síle. Takže restart.

Vždycky říkám, že si žiju svůj vlastní underground. Celý život jsem zvyklý postupovat pozvolna, ale jistě, a to platí i v jiných oblastech, než jen hudební. Každého kroku vpřed si nesmírně vážím a jsem si jist, že prostor pro další tu stále je. Muzika mě baví, po té cestě jdu už od svých pěti let. To, co mi do ní přicházelo, vedlo zaplaťpánbůh vždy kupředu. Jde to možná pomalu, ale já jsem spokojený, protože dělám to, co miluju.

Především bude jubilejní, totiž dvacáté. Začínali jsme v roce 1996 třemi koncerty – ve Zbraslavi u Brna, v Brně a Třebíči. Postupem času se nám vánoční turné rozrostlo a letos na nás čeká devatenáct koncertů.

Začali jsme s kapelou 27. listopadu v Miroslavi. Mými hosty jsou Shadow Quartet, folková legenda Jaroslav Samson Lenk a dětské sbory z měst, ve kterých budeme hrát. Netradiční je také scéna, led projekce a animace. Za dvacet let nebyl žádný koncert stejný a i letos nabídneme něco výjimečného.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: