Článek
Jste synem Karla Vágnera, vydavatele, hudebního manažera a muzikanta. Je těžké pohybovat se s tímto jménem na hudební scéně?
Není to snadné. Obrazně řečeno jedna noha pěkně šlape, ale druhá dost zadrhává. V České republice je spousta lidí, kteří úspěch nikomu neodpustí. Jako syn Karla Vágnera, který úspěšný je, to občas vůbec nemám jednoduché. Když se ale podívám na své kamarády, řada z nich jde také ve šlépějích svých rodičů. Věnují se oboru, ve kterém se pohybují v podstatě od dětství, jde jim to, a navíc je to baví. Já dělám totéž. Musím se přesto občas prát s něčím pocitem, že jsem protekční. Snažím se tím ale pro další práci především motivovat.
V roce 2007 jste se v anketě Český slavík stal objevem roku. Jak vám ta cena pomohla?
Bylo to pro mě velmi prospěšné. Do té doby jsem nebyl tak známý, lidé mě mohli vídat především v muzikálech, v nichž jsem účinkoval. Necelý rok před převzetím té ceny jsem natočil singl Mně sílu dáš, který byl několik let za sebou velmi úspěšný v českých rádiích. To on mi pomohl k zisku ceny a ta cena pak pomohla nejenom té písničce, ale i dalším mým nahrávkám. Dnes už mám na svém kontě dvě cédéčka a zpívám se zajímavými lidmi.
Zpíváte také v zahraničí...
V tom mi pomohlo to, že jsem studoval na anglickém gymnáziu, a tím pádem jsem schopen svůj koncert moderovat v angličtině. Kontaktovala mě česká ministerstva kultury a zahraničí, která dělají v zahraničí festivaly kultury a gastronomie. Jsou to akce na tři dny, a když si vezmete, že na Filipíny se letí celý den, tak mi na samotný pobyt moc času nezbylo. Ani jsem se pořádně nevzpamatoval z dvanáctihodinového posunu, odzpíval jsem, z taxíku jsem si prohlédl kousek té země a letěl jsem zpět. Podobně jsem byl v Moskvě nebo v Norsku. Na žádné velké zážitky tam sice nebyl čas, ale zkušenost to byla dobrá.
Vystupoval jste a vystupujete v muzikálech Kleopatra, Kat Mydlář, Drákula a v dalších. Nemáte pocit, že ve srovnání s kariérou sólového zpěváka to je trochu podřadnější práce?
Spousta lidí si to myslí. Já to ale chápu jako jiný svět, který se s hudební dráhou nedá moc srovnávat. V muzikálech vystupuju odmalička, potkávám se tam se stejnými lidmi. Například Leona Machálková mi nejdřív v Monte Cristovi hrála maminku, pak jsme v Bídnících povýšili na bratra a sestru a teď si z legrace tipujeme, jak to půjde dál. Když je člověk na koncertě, je na pódiu sám a i diváci se chovají jinak než na muzikálech. Víc si to užívají a v komunikaci je to svobodnější. Muzikály přesto rozhodně neberu jako podřadnou práci. Chodí na ně tolik lidí, že to těžko může být něco méněcenného.
Momentálně zkoušíte roli Mariuse v novém nastudování Bídníků. V minulosti jste ve stejném muzikálu hrál chlapce Gavroše. Vypadá to na osudové spojení...
Poprvé jsem se do Bídníků dostal přes konkurz na roli Gavroše. Byla to dětská rolička, nicméně docela velká, protože ten kluk se po pódiu poflakuje celý večer. V novém nastudování, které se začne hrát prvního března příštího roku, jsem se posunul k roli Mariuse, což je jedna z hlavních postav. Musím říct, že je to zatím má největší muzikálová role a také nejtěžší. Mám z toho radost.
Jaký Marius je?
Je to takový velký romantik. Zatímco jeho kamarádi studenti se chtějí vrhnout po hlavě do revoluce a chtějí bojovat, on má svou lásku, kvůli které na barikády vůbec nechce. Když už tam jde, nenapadne ho, že by mohl zemřít. Je to kliďas, který se nehrne do žádných ztřeštěností. Myslím si, že v tom se naše povahy potkávají.
Je těžké připravovat takový muzikál, jako jsou Bídníci?
Určitě je to náročné. Obsazení si pro jednotlivé role vybírali majitelé licence z Anglie. Třeba nastudování písní je mnohem náročnější, než jak to probíhá v jiných českých projektech. Tam je většinou dán zpěvákovi prostor pro vlastní pojetí, zato v Bídnících musíme ctít každou notu, každou pauzu, frázování. Jsme bedlivě sledováni anglickým dozorem, který jezdí na zkoušky na kontroly.
Pracujete dál na kariéře sólového zpěváka?
Vedle zkoušek Bídníků si vždycky najdu čas i na to, abych se své sólové dráze věnoval. Od té doby, kdy mi loni vyšlo druhé cédéčko, už vznikají další nápady, které – doufám – vyústí v novou desku.
Skládáte si písničky sám?
Vystudoval jsem hru na klavír, takže si k němu občas sednu a hledám nějaké melodie. Nemám ale ambice se svými nápady vylézat před lidi, i když se to někdy může změnit. Spolupracuji s různými autory a líbí se mi na tom společné hledání další cesty.
