Článek
S novým albem jste moc nespěchali. Záměrně?
Přesně tak. Jsme tu dvacet sedm let a máme toho mnoho za sebou. Ta proluka ale také souvisí s tím, jak se změnila hudební scéna. Není už důležité vydávat alba, ale nabízet jednotlivé písně. A my je nabízeli, a dělali jsme i spoustu dalších věcí.
Za těch osm let jsme zveřejnili duet s Karlem Gottem, napsali písničku k filmu Poslední aristokratka, natočili skladbu ke sto letům Československa, nabídli singly Elity či Vianoce s Božidarou a další. K tomu jsme hodně koncertovali, takže jsme nezmizeli ani neodpočívali.
Byly vaše staré časy jiné než současnost?
Samozřejmě byly. Když jsme začínali, říkali nám producent Julo Kinček a hudebník Peter Lipa, že musíme hodně skládat a vydávat. Nahrávali jsme proto každé dva roky novou desku, bylo to velmi intenzivní.
Teď řešíme třeba odpověď na otázku rozhlasového dramaturga Reného Hniličky, jenž se nás zeptal, kterou z našich starších hitovek má vyhodit, aby mohl nasadit novou. A v kapele se před koncerty hádáme, kterou písničku nebudeme hrát. Stromy, Čím to je?, Lekná? Všechny se nám do programu nevejdou. Někdy přitom padají i silnější slova.
Igor Timko
Kterou písničku jste letos naopak hrát museli?
Uběhlo třicet let od rozdělení Československa, a tak nebylo možné nehrát Na na naa, kterou jsme nazpívali se skupinou Chinaski. Kdybychom ji do koncertního programu nezařadili, připravili bychom se o dobrou příležitost poukázat na to, že celý svět je v plamenech, válčí se, umírají lidé, a my, Češi, Moraváci a Slováci, si tu už třicet let žijeme relativně dobře, zpíváme, jíme, pijeme a máme k sobě pořád hodně blízko.
Co pro vás vaše písničky znamenají?
Za těch dvacet sedm let se kolem nás změnila spousta věcí. Nezměnilo se ale naše hudební a autorské myšlení. Vždycky jsme chtěli a stále chceme skládat písně, které k lidem hovoří, které je mohou přivést do hezkého stavu, k rozmýšlení, zkrátka je v dobrém smyslu slova vyruší.
Myslím si, že nové album je toho důkazem. Písničky na něm nejsou vždy přijatelné na první poslech, ale k lidem se dostanou. Náš manažer řekl, že tomu albu začal rozumět až po třetím poslechu. Může to tak být, ale náš vztah k písním zůstává stejný.
Zdá se, že na albu není zvuk, který vás proslavil, nýbrž jste našli trochu jiný. Souhlasíte?
Je to možné, protože jsme na desce poprvé spolupracovali s jiným zvukařem než předtím. Také se stalo, že největší autorský podíl na písničkách má náš kytarista a můj starší a moudřejší bratr Roman Timko. Je mimochodem i autorem důležitých skladeb 4 bratia, která je o nás, sourozencích Timkových, a Deti, jež zase vypráví o jeho rodině.
Naše kapela je svobodná. Je v ní šest aktivních autorů hudby a pět aktivních textařů. V rámci tvorby jsme takříkajíc hodně za vodou, v rámci zvuku si dovolím říct, že také, a že můžeme i v tomto ohledu naplňovat tu svobodu. Pokud jde o emoce, které také spoluvytvářejí podobu písniček, jejich atmosféru i zvuk, je jich na desce tolik, že se v nich může posluchač vykoupat.
Na začátku alba je krátká klavírní skladba Šumava. Vypadá to jako intro, ale taková její funkce určitě není. Proč jste ji zařadil hned na úvod desky?
O našem klávesistovi Zolim Sallaiovi s oblibou říkáme, že má dva baráky a pro jistotu tisíc kilometrů od sebe. Žije v Košicích a Nýrsku u své partnerky. Nýrsko je na Šumavě a Šumava je kouzelná.
Právě tam tu skladbu napsal. Je to takové nokturno, skladba inspirovaná nocí. Když jsme si ji poslechli, řekli jsme si, že je natolik zajímavá a současně jiná, že bychom jí měli otevřít desku. A možná jí budeme zahajovat koncerty.
Igor Timko
Na desce je poměrně velký počet duetů, a to čtyři. Co vás k tomu vedlo?
Nikde přece není psáno, kolik duetů by mělo na desce být. Když jsme slyšeli námět titulní písně V pôvodnom znení, řekli jsme si, že by to mohl být duet, a já dodal, že v něm doslova slyším zpěváka Rasťa Kopiny ze skupiny Nocadeň. Oslovili jsme ho a šli jsme do toho. Stejné to bylo v případě duetu Ak nejde o všetko, který zpívám s naším klávesákem Zolim Sallaiem.
Loni jsme představili duet Vianoce s Božidarou s herečkou Božidarou Turzonovovou, což byla má profesorka na vysoké herecké škole v Banské Bystrici. Zpívá celý život, takže nahrát tu píseň nebyl problém. A na desce je i písnička Múza, kterou zpívám s jinou slovenskou herečkou Alenou Ďuránovou.
Ten dopadl velmi dobře, je to jedna z nejsilnějších písní celého alba.
Zpívat s ní byl nápad bratra Ivana. Alena je krásná a múzická, to ona musela zpívat písničku Múzy. Jenom tvrdila, že neumí zpívat. Vystudovala nicméně konzervatoř, kde herci musí umět zpívat, a já navíc tvrdím, že zpívat umí každý. Podle mě zpívá krásně. Nechala se trochu přemlouvat, ale důvěřovala nám, nabrala odvahu a zazpívala to skvěle.
Může se vám hodit na Zboží.cz: V pôvodnom znení - No Name, S Láskou - No Name, Kto dokáže… - Karel Gott a No Name