Článek
David Deyl dosud vydal čtyři alba. Na kontě má cenu pro nejúspěšnějšího mladého autora OSA v roce 2010, cenu Grand Prix Hvězdná brána z Mezinárodní hudební soutěže uměleckých fakult v Rusku, nominace na objevy roku v Českém slavíkovi a Ceny Anděl. V roce 2017 obdržel ocenění Šarmantní osobnost roku Českého rozhlasu. Aktuálně nahrává nové album.
Řada našich zpěváků v posledních měsících míří k velkým koncertům do pražského Fora Karlín, někteří do pražské O2 areny. Proč jste pro ten svůj zvolil Kongresové centrum?
Myslím si, že na můj koncert v tak velkých prostorách dojde až za pár let. Kromě toho v mé tvorbě převažují střední a pomalá tempa, na pódiu bude orchestr, a to se hodí do určitého prostředí. Tím je právě Kongresové centrum.
Z mého pohledu je to jakýsi business class mezi koncertními sály. Byl jsem v něm na vystoupení skupiny Il Divo, na muzikálu West Side Story a sedělo se mi v těch sedačkách, které jsou uvnitř, moc pohodlně. Budu rád, když i mé fanynky budou sedět pohodlně. Navíc je v sále vynikající akustika, takže by koncert měl mít dobrý a čitelný zvuk.
Víte o tom, že se v tom sále v osmdesátých letech minulého století konaly sjezdy tehdejší Komunistické strany Československa?
To nevím. Ale když jsem uvnitř, nedýchá na mě atmosféra nějakých politických sjezdů.
Jaký bude mít váš koncert koncept?
Hudebně se bude opírat o Severočeskou filharmonii Teplice. Je z mého rodného kraje a já s ní už hrál. Její ředitel byl první, který mi dal příležitost zahrát si s tak velkým tělesem. Bylo to v době, kdy jsem na hudební scéně prakticky nic neznamenal. Cením si toho, takže jsem pro výroční koncert oslovil ji. Jsem rád, že se mnou na pódiu bude.
Budu hrát singly, které jsem vydával od začátku své kariéry a které mají fanynky rády, dojde na skladby z projektů Melodie mého srdce: Muzikál!, Kouzelné melodie a DV Cover až k těm posledním. Mým hostem bude Monika Absolonová, takže zazní i duet Budu tu stát.
Doufám, že se nejpozději v závěru večera mé fanynky z křesel business class zvednou a zatančí si. Chystám totiž k vydání singl v latinsko-americkém rytmu. Jmenuje se Ahora a k tanci přímo vybízí. Mám velkou radost z jeho textu, který pro mě napsal mladý a velmi talentovaný Daniel Leon.
Opakovaně jste použil slovo fanynky. Znamená to, že na vaše koncerty chodí zejména dívky a ženy?
Dříve to bylo úplně jednoznačné, chodily hlavně ony. Momentálně se to ale trochu vyrovnává. Mám už vyzrálejší a zkušenější publikum, do kterého přibývají muži. Připouštím však, že se především rekrutují z těch, jejichž manželky či přítelkyně poslouchají mou hudbu doma. Ženy nicméně stále převažují.
Nemám pocit, že byste koncertoval tak často. Je to tak?
Myslím si, že jsem docela pilný, ale je pravda, že vystupuju především v hezkých prostředích a v regionech. Nejsem festivalový zpěvák, nevyjíždím ani na klubová turné. Mé koncerty se konají spíše v divadlech.
David Deyl si pro koncerty vybírá noblesní prostory.
Vyhovuje vám to?
Teď ano, ale měnilo se to. Když jsem v roce 2009 vydával svou první desku Hlavolam, byla kytarová. Poslouchal jsem tenkrát kapely Simple Plan, Linkin Park nebo Good Charlotte a ty měly na mé písně vliv. Producent Marcus Tran mi udělal fantastickou kytarovou produkci, na albu byly poměrně tvrdé písně. Tehdy jsem si představoval, že bych byl nejraději neustále na klubovém turné.
Praxe na pódiích mi ale napověděla, že nejsem rockový zpěvák. Mnohem více svým výrazem tíhnu k popu, a tak jsem přešel ke stylu classical crossover. Začal jsem současně chodit na hodiny zpěvu a pracoval jsem na sobě. V roce 2016 vyšlo mé dosud poslední album Moje Vánoce a teď je zase čas na autorskou tvorbu. Představím ji na svém dalším albu.
Na koncertech v divadelním prostředí se cítím velice dobře. Má to noblesní atmosféru a mé fanynky se vždy krásně obléknou.
Co vám přineslo období, kdy jste se věnoval classical crossoveru, tedy klasickým skladbám jiných autorů a interpretů?
Abych zazpíval mnohdy složité písně, musel jsem více pracovat na svém hlase a výrazu. Díky tomu se mi zvýšil rozsah, mám silnější hlas, větší fond a myslím si, že bych mohl klidně zaskočit do Londýna alternovat nějakou roli ve Fantomovi opery. Na koncertech jsem dnes schopen prezentovat i písničky, které bych před lety nezazpíval.
Když teď skládám vlastní písně, mohu se díky tomu všemu pohybovat v jiných tóninách, než jsem směl dříve. Jsem připraven zazpívat jak popovou písničku s kapelou, tak třeba filmovou s obrovským orchestrem. Mít za sebou velké hudební těleso a uzpívat to, není přitom vůbec jednoduché.
Jaké písničky teď skládáte?
Dospěl jsem k závěru, že se nechci a nebudu do ničeho stylizovat. A tak si sedám k pianu, případně ke kytaře, a skládám to, co cítím a je mi přirozené. Nezajímá mě, jaké jsou ve světě trendy, respektive je nebudu naplňovat jen proto, že to jsou trendy.
Inspirují mě teď například Carlos Rivera a David Bisbal, latinsko-američtí zpěváci, kteří skládají a vydávají podobné písně, které jsem psal už před deseti lety. Chuť na ně se ke mně vrátila, a tak vznikla skladba Ahora, kterou jsem nazpíval ve španělštině. Bude to můj nový singl.
Koncept celé desky nebude ale latinsko-americký. Bude to pop, přinese i několik balad, zkrátka chtěl bych, aby si při ní lidé odpočinuli a cítili se dobře. Napsal jsem už šest písniček. Pracuju s producentem Marcusem Tranem a hledám k němu dva další ze zahraničí, kteří by dali písním jiný pohled. Album by mělo vyjít v roce 2020.
Může se vám hodit na Zboží.cz: