Zpěvák Dave Gahan ze skupiny Depeche Mode: Byli jsme malý gang

„Zní to morbidně, ale lze se na to dívat i optimisticky. Připomíná nám, že máme prožít každý den na maximum,“ vysvětloval Gore na tiskové konferenci.

Album, jehož jméno v překladu znamená Pamatuj na smrt, kapela právě dokončuje v New Yorku a mělo by vyjít na jaře.

V březnu Depeche Mode vyrazí nejprve na severoamerické turné, v květnu navážou koncerty v Evropě. Ten v Praze má být jejich dosud největší v České republice. Proběhne 30. července 2023 na letišti Letňany.

Rozhovor se konal v elegantním prosluněném apartmá v hotelu v centru Berlína. Gahan, který letos oslavil šedesáté narozeniny, měl ten den za sebou již slušný maraton povídání s médii z různých evropských zemí. Přesto to bylo velmi příjemné setkání.

V osmnácti letech jste se připojil ke kapele Composition of Sound, ze které se stali Depeche Mode. Jak to rozhodnutí dnes hodnotíte?

Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí. Dnes se to už zdá být opravdu dávno, ale velmi dobře si na tu dobu pamatuji. Vybavuji si místnost, ve které Composition of Sound zkoušeli. A také jinou zkušebnu, v níž jsem trávil čas s kapelou French Look. Nebyl jsem jejím členem, ale bavil jsem se s nimi. Jeden z nich chtěl, abych s nimi zpíval, ale jejich tehdejší zpěvák, který hrál na kytaru a klávesy, chtěl všechno pro sebe. Bylo dobře, že jsem se nepřidal k French Look, ale k Vinceovi Clarkovi, tehdy hlavní postavě kapely.

Už si nepamatuji, jak mě kontaktoval, mobily tehdy samozřejmě neexistovaly. Nějak mě ale oslovil, možná v hospodě. Zeptal se, jestli bych nechtěl přijít na zkoušku. Ptal se, jestli umím zpívat. Řekl jsem, že jasně, i když jsem nevěděl, jak dobře. Ale chtěl jsem to zkusit.

Stal jsem se členem kapely a jsem rád. Nevím, co jiného bych dělal. Asi by se ze mě stal zločinec nebo něco podobného. Měl jsem za sebou v té době pár hrozných let a hodně problémů s policií. Prováděl jsem věci, které jsem dělat neměl.

Co nejlepšího vám Depeche Mode přinesli do života?

Bože, je toho tolik. Víte, dneska je to jiné, protože už jsme v kapele zůstali jen já a Martin Gore, ale obzvlášť prvních pět deset let mezi námi panovalo přátelství. Zpočátku s Vincem, ten s námi byl jen chvíli, a pak přišel Alan Wilder (bývalý člen kapely, pozn. aut.).

Byli jsme malý gang. Cestovali spolu v dodávce nebo autobusech po světě, koncertovali v klubech, barech a malých sálech. Tvořili jsme malý svět, v němž jsme žili. To nám kapela přinesla. Rozhodně mně, Martinovi a Fletchovi.

Vyrostli jsme v malém městě východně od Londýna. Nebylo tam do čeho píchnout. Po škole vás nečekala žádná práce. Chtěli jsme odtamtud vypadnout. Kapela nám umožnila podívat se na jiná místa ve světě. Umožnila nám dělat věci, které bychom v životě nedělali, kdybychom zůstali tam, kde jsme byli. Takže, co mi to dalo? Příležitost.

Po konci turné Global Spirit, které proběhlo v letech 2017 a 2018, jste uvažoval, že svou kariéru v Depeche Mode ukončíte. Jak jste o tom přemýšlel?

Když s kapelou, jako jsou Depeche Mode, nahrajete desku, vydáte ji, pak ji propagujete v televizích, zpíváte nové písně, znovu o ní mluvíte, poté začnete koncertovat, hrajete, a než si to stihnete uvědomit, utečou skoro tři roky. V době, kdy se to chýlí ke konci, jsou všichni unavení a chtějí jen jet domů. Obzvlášť po posledním návratu z turné jsem byl opravdu ztracený a velmi vyčerpaný. Chyběla mi rodina a přátelé. Musel jsem se znovu učit, jak na to. Chvíli trvalo, než mě doma žena a děti znovu přijaly mezi sebe. Ono to dá opravdu zabrat.

Jak jsem už říkal, jsem za tuhle příležitost a stav věcí velmi vděčný, ale všechno jednou musí skončit. Že to je možná naposled, jsem si říkal asi po každém turné, obzvlášť po tom posledním jsem si nebyl jistý, jestli chci s Depeche Mode nahrát další desku.

Ne že bych chtěl skončit s hudbou, ale když člověk připravuje desku s Depeche Mode, vyžaduje to obrovské úsilí. Není to jen deska, patří k tomu všechno kolem. Zabere to velký kus života. Ale jak vidíte, jsme tu znovu. Uvidíme, co se bude dít dál.

Nyní dokončujete své patnácté album, první bez Andyho Fletchera, který letos v květnu zemřel. Jaký je to pocit?

Pracovat na albu bez Fletche bylo jiné. Nelze to přesně popsat, ale rozhodně nám během nahrávání chyběl. A chybí i teď, když o něm mluvíme. Víte, Fletch byl vždy největším fanouškem naší kapely. To je podle mě nejlepší popis. Cokoli jsme dělali, podporoval to ze všech nejvíc. Byl velkou oporou pro Martina. Pro něj bylo, myslím, obzvlášť těžké najít poté, co ztratil svého přítele Fletche, cestu dál.

Naše společná práce na té desce pro nás byla svým způsobem cestou, jak se se vším vyrovnat. Oba jsme se rozhodli, že budeme pokračovat v práci. Fletch neslyšel žádné nahrávky. Neslyšel ani demonahrávky nových písní. Chystal se na to, měl se začít podílet na produkci desky, ale bohužel nic neslyšel, nedožil se jich.

Podle některých zdrojů se na váš koncert v Praze v roce 1988 pokusilo koupit vstupenku devadesát tisíc lidí. Letos vás v Česku čeká koncert, který se této kapacitě může blížit. Můžou být Depeche Mode vůbec ještě přitažlivější?

Myslím, že jsme vždy byli mezi lidmi podivuhodně populární. A s léty popularita ještě rostla. Dnes hrajeme na obrovských koncertech. Občas pro padesát, šedesát, sedmdesát tisíc lidí. Tolik lidí na jednom místě, kteří se všichni identifikují se stejnými pocity a ve stejnou chvíli prožívají to samé, to je něco. Je to velmi mocná věc. Pořád nevím, jak se to stalo.

Nikdy jsme se neviděli jako kapela, která by měla být tak populární. Navíc po tak dlouhou dobu. Ale naše hudba byla vždy velmi upřímná. Vždy jsme jen vyjadřovali, jak jsme na tom a jak se v určitý čas cítíme. A myslím, že se s tím lidé ztotožňují. Mnoho lidí se s tím ztotožnilo a někdy v tom nacházejí útěchu a pocit, že někam patří. To hudba umí.

Mně to hudba poskytuje, když ji poslouchám. V některé dny mi dokáže zcela změnit náladu.

Může se vám hodit na Zboží.cz: 101 - Depeche Mode, Violator - Depeche Mode CD, Spirit - Depeche Mode CD