Článek
Jaká je podle vás doba, ve které žijeme?
Připomíná mi minové pole. Je výbušná, propasti mezi lidmi různých názorů jsou dramaticky hluboké, politici, kteří se neváhají vyjadřovat o svých názorových oponentech nenávistně, je ještě prohlubují a dělají to i někteří novináři, kteří jsou útoční vůči těm, s nimiž nesouhlasí. Nebezpečná je i všude přítomná digitalizace, která evidentně nepočítá s tím, že by mohla přijít nějaká erupce na slunci, jež by vypnula všechny komunikační prostředky. Jako umělec vnímám dobu jako nepříjemnou a snažím se o ní mluvit ve svých básních okřídlených hudbou.
Úvodní albová písnička Dneska mám volno je syrová rocková vypalovačka. Je to trochu nečekaný start desky…
Beru ji jako radostný výkřik, jakési oddechnutí před tlakem, který pak na albu přijde. Jestliže všechny další texty směřují k pocitům člověka žijícího v době, kterou považuje za složitou, první skladba je v podstatě bezstarostná.
Jak přišla na svět píseň Anička Malinová, jež připomíná přítelkyni parašutisty Josefa Gabčíka, která zemřela v koncentračním táboře v Mauthausenu v roce 1942?
Když mi do hlavy začaly přicházet první útržky textu, byla noc. Následovala bezmála detektivní práce, protože jako první mě napadl verš – pro sebe ušetřím poslední včelu. Začal jsem pátrat, kdo a kde pro sebe tu poslední včelu ušetří. Pak jsem v mysli uviděl nějakou celu a průhled, díky kterému jsem pochopil, že je to krypta, vojáky v uniformách a do toho mi začala přicházet představa ženy. Nedokázal jsem ji však přesně dekódovat.
Druhý den jsem zavolal kamarádovi Edovi Stehlíkovi, vojenskému historikovi, a zeptal se ho, jestli mezi výsadkáři, kteří se po atentátu na Heydricha ukrývali v pražském kostele Všech svatých Cyrila a Metoděje, nemohla být nějaká ženská energie. Když mi řekl, že by to mohla být Gabčíkova přítelkyně Anna Malinová, okamžitě jsem věděl, že ona je zdroj mé múzy.
Daniel Landa
Vaše album je o bolestech současnosti. Jak s nimi příběh Malinové souvisí?
Je to příběh hrdinství, boje za svobodu a je to velký příběh lásky, která šla až za hrob. Nekladl jsem si otázku, proč za mnou to téma přišlo, vnitřně mi do atmosféry desky zapadá. Je důležité připomínat, že tu byly doby, kdy byli lidé popravováni za to, že někoho milují nebo u sebe někoho nechali přespat, doby, kdy lidé za svobodu a názor umírali.
Již v roce 2018 jste mi pouštěl písničku Hoří horizont, která je na vašem novém albu také. Je o chmurné vizi budoucnosti. Vznikla pro desku jako první?
Kdysi jsem rozepsal písničku Minový pole. Bylo to jen pár veršů, následně jsem ji uložil k ledu. Byla však na desku první. Skladba Hoří horizont vznikla několik měsíců poté. Měl jsem nekonkrétní, ale přitom intenzivní předtuchu velkých událostí, na jejichž uhašení nebudu mít hasičák, jak se v ní zpívá. Pak přišel covid-19 a po něm válka na Ukrajině. Předtucha se naplnila.
V době covidu jste se postavil proti očkování. Nebylo to nezodpovědné?
Ze strany politiků v té době docházelo k protiprávnímu jednání, jež přešlo v bezdůvodnou diskriminaci skupiny obyvatel, kteří odmítali vakcinaci. Myslím si, že dobře věděli, že i očkovaní se mohou nakazit, přesto lidi k očkování tlačili. Potřebovali totiž spotřebovat nakoupené vakcíny. Byl to dramatický zásah do našich svobod, který mě nenechal klidným. Nemohl jsem ho akceptovat.
V písni Blanický manifest, jež v té době vznikla a je na novém albu, jsem vybízel, aby se ti, kterým se chování vlády nelíbí, postavili na odpor. Podle Ústavy má moc ve státě lid. Tou písní jsem to chtěl důrazně připomenout. Současné politické problémy se ale musí řešit hlavně na politické úrovni a to se rozhoduje ve volbách. Já se vrátil k hudbě a vyjadřuji se jejím prostřednictvím.
V době covidu-19 jste vyzval lidi, aby posílali dotazy na hygienické stanice, kam jich pak přišly desetitisíce. Jejich zaměstnanci jimi byli zahlceni a nestíhali trasovat. Pořád si za tou akcí stojíte?
Ano, za tehdejším protestem si stojím stále. Politici a někteří novináři ale celou věc nafoukli a překroutili. Desetitisíce mailů je naprostý nesmysl. Stát se hlavně choval protiprávně a na politickou objednávku se tak chovali i lidé v hygienických stanicích.
Chtěli jsme na to upozornit, a tak jim na můj popud ti, kterým to vadilo, napsali podle paragrafu 106 dotaz, jak je možné, že se tak děje. Chtěli jsme dát legální cestou najevo, že s tím nesouhlasíme a že se nám takové jednání velmi nelíbí.
To, že kvůli mailům nestíhali trasovat, považuji za účelový blud. Vžila se dokonce i fáma, že nespokojení lidé úmyslně zahlcovali telefonní linky, což je další blud.
Daniel Landa
Na vašem albu je i písnička Domnělý spasitel. O kom je?
Jméno si může doplnit každý sám. Říkám v ní, že v situaci, kdy je sociální a ekonomické napětí velmi vysoké, je reálné, že se objeví nějaký domnělý spasitel. Mnoho lidí, především politiků, se ostatně už k té roli hlásí. Já písní naléhám na lidi, aby dobře zvážili, komu dávají důvěru. Podle mě může dnes lidem udělat dobře hlavně obyčejné lidství.
V posledních osmi letech jste nevydal album a pět let jste nekoncertoval. Co jste dělal?
Nepřišly ke mně múzy. Mohl jsem zprvu vymýšlet písničky celé měsíce, ale žádné nevznikly. Nešlo to. Potom jsem však napsal Hoří horizont, Ukolébavku, Aničku Malinovou a Blanický manifest. A protože patřím ke generaci hudebníků, kteří mají rádi alba, rozhodl jsem se múz držet a složit další skladby, aby to na album vydalo.
Přitom jsem jednoduše žil. Snažil jsem se nekrnět, nacházet životní výzvy a vystupovat z komfortní zóny. Sportoval jsem a loni jsem si udělal pilotní průkaz, takže létám ultralehkým letadlem. Chtěl bych si udělat i další stupeň a létat podle přístrojů. Je to práce třeba na pět let.
Jak hodnotíte období, kdy jste byl Žito, dal si náročné výzvy a nesplnil je?
Byl to rozsáhlý megalomanský kulturní projekt, který patřil do své doby. Při vyhlašování cen Český slavík v roce 2012 jsem to odstartoval prohlášením se za blázna, za kouzelníka Žita, a vrhl se do vod neméně bláznivého příběhu. Mým záměrem bylo to období odžít, naplnit sedm takzvaných kejklí a potom to celé zachytit v hraném filmu.
V součtu to mělo stát dvě stě milionů korun. Bez toho filmu. Měl jsem je slíbené, ale nikdy jsem je neviděl. Šel jsem do toho jen se zlomkem té sumy, s deseti miliony korun. Věřil jsem, že se zbytek sežene, ale nepodařilo se. A tak jsem musel nedokončený projekt ukončit.
Z původních sedmi kejklí jsem se zvládl potápět se žraloky a absolvovat zápas v thajském boxu. To bylo vše. Žraloci mě trochu kousnuli, zápas jsem prohrál, ale hlavním smyslem a účelem bylo kejklemi projít a natočit o tom ten film. Vzpomínám na to celkem rád.
Podle zjištění Radiožurnálu dluží firma Žito 44, v níž máte většinový podíl, na daních téměř 1,3 milionu korun a je v insolvenčním řízení. Ohrožuje to nějak vaši činnost?
Firma ukončila své aktivity již před lety, její řízení a finance měl na starosti někdo jiný. Stejný člověk způsobil nemalé komplikace mnoha lidem i jiným firmám. Celý projekt jsem tak byl kdysi nucen zastavit, předal záležitost právníkovi a o likvidaci firmy se od té doby stará on. Firma nepodniká a dluhy vůči finančnímu úřadu vznikají v čase její nečinností a platební neschopností. Dlužila nemalé peníze i mně. Více a přesněji by vám ale k tomu řekl advokát, který to léta nejen řeší, ale i v podstatě řídí.
Jinak co se týče mých výdělků a podnikání, řádně platím státu nemalé daně a tento zastavený projekt mě nijak neohrožuje. Poutavé titulky typu Landa se topí v dluzích jsou úplně mimo mísu.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Minový pole - Landa Daniel [CD], Best Of - Daniel Landa