Článek
Dan Reed Network tenkrát jako zvláštní host doprovázeli Rolling Stones na celém evropském turné. Rok předtím byli hosty na turné k albu New Jersey skupiny Bon Jovi. Světového věhlasu ale nedosáhli.
Zpěvák Dan Reed se poté věnoval různým aktivitám ve světě hudby, filmu i televize a stal se spolumajitelem nočního klubu v americkém Portlandu, odkud pochází. Prošel rovněž těžkým obdobím i závislostmi.
Zbavil se jich díky dlouhodobému pobytu v Indii a Jeruzalémě. Následně zakotvil v Praze. V ní žije se synem a s přítelkyní, přičemž nedávno oslavil šedesáté narozeniny.
I když jste měli řadu šancí, nikdy jste se nedostali tak daleko jako například Bon Jovi. Proč?
Myslím, že jsme byli s kapelou velkému úspěchu párkrát strašně blízko. Naše singly Baby Now I, Rainbow Child, Tiger In A Dress, Get To You a především Ritual byly úspěšné, ale nebyly to takové megahity, jaké tenkrát měli Bon Jovi, Def Leppard, Mr. Big nebo Extreme. Management nám tenkrát dělala společnost Q Prime, která dostala nahoru Metalliku, Def Leppard nebo Queensryche. S námi se to ale prostě nepovedlo.
Možná jsme lehce šlápli vedle třetím albem The Heat. Kdo ví? Dávno jsem už ale obrátil list. Takové věci nemá cenu řešit, dnes už je stejně nezměním. Jsem rád, že se nám před osmi lety podařil návrat na scénu. Jsem rád, že i po více než třiceti letech máme věrné fanoušky. A jsem rád, že se nám stále ještě daří tvořit novou hudbu. Především s naším loňským albem Let’s Hear It For The King jsem moc spokojený.
Vznikalo během pandemie a dali jsme si na něm hodně záležet. Myslím si, že je na něm slyšet ta kapela z devadesátých let, která se ale neschovává před současností.
Firma Universal Music vydala v roce 2019 v reedicích znovu vaše první dvě alba. O rok dříve došlo na albový experiment Origins. O co šlo?
Napadlo nás, že bychom mohli zavítat do světoznámých studií, jakými jsou třeba Hansa v Berlíně nebo Power Station v New Yorku. Pozvali jsme tam i naše věrné fanoušky a přímo na místě jsme formou spontánních jamů komponovali a rovnou nahráli nové písničky. A fanoušci nás v nich doprovázeli jako sbor. Bylo to sice logistické peklo, ale když si ty nahrávky dnes poslechnu, jsem moc rád, že jsme to takhle udělali.
Dan Reed Network
V únoru jste koncertoval v pražském Lucerna Music Baru, kde jste slavil své šedesáté narozeniny. Probíhala tam i vernisáž vašich obrazů. Jak jste k malování přišel?
Během pandemie se víceméně nedalo koncertovat, a tak jsem se začal zabývat i jinými druhy umění. Začal jsem malovat a výsledky své práce jsem teď představil.
Zároveň jsem se aktivně podílel na realizaci klipů k albu Let’s Hear It For The King. Nakonec z toho byly spíš krátké filmy než klipy, které se dostaly přes různé známé a kamarády do těch správných rukou. A došlo to tak daleko, že momentálně připravuji svůj první celovečerní film. Budu v něm fungovat jako režisér, scenárista a spoluproducent.
Filmy jsem odjakživa miloval a to, co se teď děje, je pro mě totální sen. Před několika dny jsme do jedné z hlavních rolí potvrdili jednoho i v Čechách hodně známého herce. A vyjednáváme s dalšími.
Odcházíte od muziky?
To bych nikdy neudělal. Film má teď prioritu, ale sbírám nápady na další album své kapely Dan Reed Network, které chceme vydat příští rok. Bez světa hudby bych nikdy nedokázal žít. Mám v něm pár opravdu dobrých kamarádů, například zpěváka AC/DC Briana Johnsona. Svého času nahrávali Dan Reed Network a AC/DC ve stejném studiovém komplexu a my jsme si s Brianem okamžitě rozuměli. Na posledním evropském turné AC/DC, na němž zpíval, trávil hodně času v Praze. To jsme se potkávali pravidelně.
S naším nedávným pražským koncertem jsem mimochodem byl tak spokojený, že z toho chci udělat tradici. Budu takové narozeniny na pódiu realizovat jednou do roka. Těch deset let do sedmdesátky je prostě příliš dlouhá doba.