Zpěvák a kytarista Slávek Janda: Teď už se jen přežvýkává to, co už tu bylo

Před vydáním debutu jste byli ovlivněni více hudebními styly. Které byly nosné?

Nasávali jsme je vědomě, abychom neustrnuli. Základem však bylo blues, k němuž se přidalo reggae. Když se člověk jednou dotkne blues, zůstane v něm navždy. Jenže reggae má úplně jinou atmosféru. Ne že bychom hráli klasické reggae, ale ten pocit ve skladbách pak už nebyl tak přísně bluesový.

Proč vyšlo vaše první album až sedm let po vzniku kapely?

Byli bychom schopni vydat jednu, možná dvě desky dříve, písniček jsme měli dost. Procházeli jsme ale vývojem. Na začátku jsme hráli psychedelii. Při koncertech jsme měli na scéně luminiscenční obraz, používali jsme vlastní světelný park, stroboskop a podobně. Měli jsme dvě kytary a klávesáka.

Potom jsme zůstali čtyři a tím pádem se začal měnit náš repertoár i zvuk. Tři nástroje plus zpěvák nemůžou nabídnout takovou zvukovou pestrost, kterou si psychedelie vyžadovala a kterou bychom chtěli. Ve třech už je to takříkajíc na pravdu. Buď v hudbě nápad je, nebo ne. A protože ty nejlepší nápady přicházejí obvykle jako blesk z čistého nebe, nemělo cenu je hledat. Čekali jsme na ně.

Ve věku, v němž jsme tehdy byli, bývají muzikanti ve vrcholné invenční formě. Neznají sice tolik skladatelské fígle a postupy, ale kvůli tomu z toho klidně může vzniknout něco originálního. To byl náš případ. Vždy jsme stavěli na tom, z čeho jsme zrovna byli nadšení a co jsme poslouchali. K tomu jsme přidávali svou invenci a pocit, jak by to mělo vypadat.

Některé zdroje říkají, že album Box vyšlo v roce 1982, jiné zase, že o rok později. Jak to bylo?

V roce 1982 na podzim jsme ho nahrávali, na jaře 1983 vyšlo.

Jaká byla cesta k jeho realizaci?

Vydavatelství Panton nám vydávalo singly, do alba se mu ale nechtělo. Aleš Sigmund, jeho redaktor, si vždycky našel důvod, proč ho ještě nevydat. Kromě toho se více staral o skupinu Progres 2, což byli Brňáci a on se s nimi osobně znal.

Potom jsme se ale spojili s Františkem Horáčkem, redaktorem hudebního časopisu Melodie, a ten nám pomohl na Panton trošku zatlačit. Přišel také s tím, že by bylo dobré nahrát něco v Československém rozhlase, kde to měl pod palcem Petr Hannig. Tomu jsem občas chodil nahrávat jeho písně, a tak jsme dali řeč a on nám pomohl také.

Pomohl nám i s textovou komisí, která dohlížela na to, aby se mezi lidi nedostaly takzvaně závadné texty. Byla proti nám sice zaujatá, ale Petr byl kamarád Václava Honse, který měl v komisi zásadní slovo. Podařilo se nám to tedy prolomit a v Pantonu nakonec na naše první album kývli.

Přepisovali jste texty?

Některé trochu ano, ale nebylo to tak hrozné. A ne vše, co jsme předělali, jsme pak nahráli.

Později jste spolupracovali s Eduardem Krečmarem, který psal texty pro tehdejší popovou špičku. Byl zárukou toho, že jste pak s texty neměli problém?

Je pravda, že nám lidé z branže radili, abychom si na texty vzali renomované textaře. Měli důvěru a byli skutečně určitou zárukou, že u komise text projde. Eduard Krečmar navíc napíše text na všechny žánry, a udělá ho za deset minut. Je jeden z velkých textařů na české scéně.

Před vydáním alba Box byli kromě vás v kapele zpěvák Miroslav Imrich, baskytarista Michal Ditrich a bubeník Ivan Pelíšek. Jak jste se podíleli na hudbě?

Skládali jsme hlavně Mirek a já. Michal také něco nosil, ale jeho skladby měly třeba deset částí, tak jsem mu to musel trochu seškrtávat. Některé hudební nápady či přímo písně vznikly spontánně na zkouškách. V té době jsme zkoušeli rádi, protože nás to bavilo.

Kterou písničku z Boxu máte vy sám nejraději?

Asi Každý den je to jinak. Na jejím začátku je talking box, hlasový efekt, který byl v té době neobvyklý. Ta písnička vychází z rokenrolu, který je ale pojatý naším stylem. Momentálně je naší nejhranější skladbou v rádiích Obyčejnej svět, ale před ním to podle statistik Ochranného svazu autorského byla právě Každý den je to jinak.

Byl o album velký zájem?

V prvním nákladu vyšlo dvacet tisíc kusů. Za tři dny byly vyprodané, a tak vyšlo dalších dvacet tisíc, a potom zase. Následně už ale Panton album vydávat nechtěl, protože v březnu 1983 vyšel v časopisu Tribuna článek Nová vlna se starým obsahem, který byl namířený proti tehdejším kapelám hrajícím takzvanou novou vlnu.

Vy jste v něm ale jmenovaní nebyli?

Nebyli a dodnes nechápu proč. Mohu si domýšlet, že naše deska už vyšla, a kdybychom se v tom článku objevili, ukázalo by se, že soudruzi udělali chybu. Po jeho vydání jsme ale pocítili tlak, který jsme moc neznali. Když jsme přijeli na koncert, přišla za námi nějaká sekretářka a řekla, že by s námi rád hovořil soudruh ředitel toho kulturního zařízení.

A soudruh ředitel nám řekl, že když si během vystoupení neudržíme pořádek, bude první, kdo na nás pošle stížnost. Následoval dovětek: A víte, co to znamená.

Znamenalo to zákaz hraní v určitém regionu či na více místech. Vzpomínám si, že jsme během následujících let měli zakázáno hrát v Severočeském kraji, okrese Bruntál a v Praze 9.

Bylo na té době něco pozitivního?

Byla velmi inspirativní, protože neustále vznikala nová hudba. Byl v ní doslova překotný vývoj. Zastavil se až někdy v devadesátých letech, od té doby se jen přežvýkává to, co tu už bylo.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Box - Abraxas, Klid! - Abraxas