Článek
Kdy jste stál naposledy před diváky?
Bylo to na začátku března na koncertu v Krnově. Netušil jsem, že bude na dlouhou dobu poslední.
Chybí vám živé koncertování?
Jako každému muzikantovi, i mně chybí. Měl jsem do konce října naplánováno třiašedesát koncertů a téměř devadesát procent z nich bylo kvůli pandemii koronaviru zrušeno, nebo se hledá náhradní termín. Světlo na konci tunelu je moc daleko, ale věřím, že možnost hrát před publikem co nejdříve znovu bude. Nejlepší hudební zážitky má muzikant na koncertě, ne online.
Jak tuto situaci zvládáte ekonomicky?
Vyčkávám, co se bude dít. Měl jsem nějaké úspory, ze kterých čerpám, a snažím se s nimi vyjít. Kdybych ale nemohl koncertovat a tím pádem vydělávat peníze třeba rok, bylo by asi nutné, abych si našel jiné zaměstnání.
Jsem schopen sbalit kytaru a vyrazit do klubu nebo kamkoli jinam a hrát. Mám ostatně malé akce rád, takže vzhledem k uvolňování situace by to mohla být cesta, jak se vrátit ke koncertování. Na druhou stranu jsem nutnost být doma využil k tomu, abych se naplno věnoval především svým synům Matyasovi a Maxovi.
V novém klipu nechal Petr Bende své syny, aby se na něm vyřádili
Co byste dělal, kdybyste byl nucen hledat jiný zdroj obživy?
V době nouzového stavu jsem si doma zařídil nahrávací studio. Jsem v něm schopen natáčet hudbu i mluvené slovo v profesionální kvalitě a bavilo by mě takové nahrávky i produkovat jiným umělcům. Hraju na většinu běžných nástrojů, takže jsem schopen ve studiu suplovat celou kapelu.
Kdyby ale nešlo ani to, vrátil bych se k práci obchodního zástupce, kterou jsem léta dělal, a praxi mám opravdu velkou. A mám vystudované nástavbové studium stavební průmyslovky, jsem také truhlář, tak bych snad hlady nezemřel. Ale věřím, že hudba opět ožije a budeme moci koncertovat.
Ve videoklipu k písni Je čas jít dál jste se nechal svými syny pomalovat v obličeji. Je to důsledek onoho bytí s nimi, které vám umožnil nouzový stav?
Není. Ta písnička vznikla už před rokem. Inspiroval mě text, který mi poslal básník Tomáš Tajchner, se kterým teď spolupracuji. Měli jsme k ní nahraný hudební základ, který se mi moc nelíbil. Potom přišel náš bubeník Pavel Bříza s tím, že bychom mohli použít samplový spodek, který pro skladbu vytvořil při hře na cajon. Ten nápad tu píseň doslova zvedl z popela a my se jí začali v kapele intenzivně zaobírat. Vznikl z ní nakonec nový singl, ke kterému jsme se rozhodli pořídit videoklip, v němž bude celá kapela.
Zároveň jsem do něho hledal ještě další motiv. A když jednou byli moji kluci u mě, řekli jsme si, že mi pomalují obličej a já to budu natáčet. Dali se s chutí do práce a dost si to užili. Nechal jsem je dělat to, co je právě napadlo. Tak vznikl průvodní motiv celého videoklipu.
Mix písně měl na starosti v CH Records Pavel Kolařík, střih videa opatřil Vladislav Františ a vydalo ji mé domovské vydavatelství Supraphon.
Už na váš obličej vaši synové někdy předtím malovali?
Bylo to poprvé. Předtím jsem spíš já maloval na jejich obličeje.
Petr Bende pomalovaný svými syny.
Skládáte teď nové písničky?
V době nouzového stavu jsem napsal asi osm nebo devět vesměs pozitivních skladeb. Ve svém novém nahrávacím studiu je rovnou natáčím, takže mi pandemická krize přišla v tomto ohledu vlastně vhod. Jsem rád, že ode mě neodešla múza.
Kdy se vrátíte na pódia?
To zatím nevím. Všichni, muzikanti i pořadatelé, každý den hltáme zprávy s očekáváním, že nám konečně někdo řekne, kdy bude možné pořádat koncerty tak, jak jsme zvyklí. Zatím jsme se takové informace nedočkali, takže netuším, kdy se na pódium před diváky vrátím a které nasmlouvané koncerty nakonec opravdu odehrajeme.
Již 6. června bych měl být hostem vystoupení Romana Horkého a kapely Kamelot. Uvidíme, jestli se uskuteční. Každý týden také hraju online z obýváku. Jsou to taková hudební setkávání s fanoušky, mluvíme spolu, dávám k dobru historky a je to velice příjemné.
Musím se ale přiznat, že asi co nevidět sbalím kytaru, kapelu a vyrazím do českých a moravských měst hrát do různých venkovních prostor nebo klubů. Bude to takové Živě z obýváku Live.
Může se vám hodit na Zboží.cz: