Článek
Co vás vedlo k tomu, pustit se do sólového projektu?
Touha vytvořit něco vlastního u mě přetrvávala delší čas. Tvorba Nanosféry byla spíše melancholičtější, zatímco já dostala chuť vydat ze sebe více pozitivní energie. Měla jsem představu, že mé sólové skladby budou o poznání veselejší.
Před rokem a půl se nám s partnerem Thomem narodil syn. Na mateřské dovolené jsem neměla čas na svou kapelu, což bylo dáno hlavně tím, že žiju v Praze, zatímco ostatní členové jsou v Čáslavi. Potřebovala jsem však něco dělat, a tak začaly vznikat hudební nápady, které sice až tak veselé nejsou, ale pro Nanosféru by nebyly. Proto jsem se rozhodla zkusit to sama za sebe.
Písnička Mraky by mohla být označena jako alternativní pop. Proč jste se vydala právě touto cestou?
Není v tom záměr. Skladby, které jsme chystali, jsme stylově nikam netlačili. Nic nás neovlivňovalo, neměli jsme žádný úmysl. Prostě jsme tvořili a to, co vzniklo, je Žanet.
Váš partner Thom je z jiného hudebního světa než vy. Coby člen skupin Imodium a Walkmanz se pohybuje v rockovém hájemství. Bylo těžké se s ním po tvůrčí stránce naladit na stejnou vlnu?
Sama jsem byla zvědavá, co z naší spolupráce vznikne. Tvořili jsme v karanténě, byli jsme od sebe. Thom byl v Praze, já v rodné Čáslavi. Posílala jsem mu své nápady s vizí, jak by se s nimi mělo naložit. On mi pak poslal písničku, která byla přesně taková, jak jsem si ji představovala. Jsou to Mraky, můj první singl.
Vtipné je, že v nich zní rocková kytara. Thom ji tam nechtěl, ale já ho přesvědčila, ať ji v té písni nechá. Všeobecně u nás platí, že dramaturgové rádií, kteří rozhodují, co se bude hrát, nemají kytarové riffy v písních moc rádi. Já na nich ale trvala, bez nich by ta písnička nebyla kompletní.
Zpěvačka Žanet vyrazila na sólovou dráhu.
Podle textu a vlastně i podle klipu, který natočil Michal Havlíček, je pro Mraky charakteristické splynutí s přírodou. Je to pro vás důležité?
Pozitivní vztah k přírodě patří do mého života už spoustu let. Prohloubil se v době koronavirové karantény. Byla jsem na zahradě na chalupě a kolem mě byla spousta zeleně. Cítila jsem, že s ní splývám, a současně jsem si uvědomovala, že v životě není kam spěchat. Z písničky Mraky je to patrné.
V Nanosféře jste psala texty společně s Lukášem Dvořáčkem. Pomáhal vám i s těmi sólovými?
Jsou má práce. Od Lukáše jsem se toho ale hodně naučila. Vždycky jsem psala spíš básničky. Nebyla to žádná hluboká poezie, ale jejich stavba nevyhovovala potřebám písňových textů. Lukáš mě naučil je zjednodušovat tak, aby byly zpěvné a daly se poslouchat. Poslala jsem mu své texty a on mi odepsal, že se mu líbí, nicméně by udělal některé věci jinak.
Chystáte další písně?
Ano, ale nemohu zatím říct, jaké ve finále budou. Pracujeme na dalších třech, máme už napsané texty. Nechávám se přitom vést tím, co mě ovlivňuje. Myslím si, že další skladbu vydám na začátku podzimu.
Retro kytarový pop-rock Žanet
Budete jako sólistka i koncertovat?
Je to mé přání a směřujeme k tomu. Jinak bych sólově nedělala. Nejsem příznivkyní hudebních projektů, které nemíří na koncerty. Hledám teď k sobě spoluhráče, dávám dohromady kapelu. Vše je v procesu.
Znamená to konec skupiny Nanosféra?
Neznamená, takový záměr nemám. S Nanosférou máme připravených pár nových hudebních nápadů, a jakmile budeme mít čas se zase normálně scházet, pustíme se do práce.