Článek
Jak jste spokojena s ohlasem na váš debut This Is Me! z roku 2005?
Tu desku nemohu s novou vůbec srovnávat. Produkoval ji Iceman, dělali jsme oba maximum pro to, aby byla co nejlepší, a tehdy jsme s ní také byli spokojeni. Přiznávám ale, že se nedala srovnat se zahraniční úrovní.
Druhá se srovnat dá?
Určitě. Podle mě má evropskou úroveň. Spolupracovala jsem na ní s dánskými producenty a švédskými zvukaři ze studia Leon Music, což je velká zkušenost, která se na novince určitě pozitivně odrazila.
Jak jste se dostala k zahraniční produkci?
Byl to můj záměr. V roce 2006 jsem byla na Montreaux Jazz Festivalu jako novinářka jednoho poměrně významného švýcarského studentského časopisu. Dělala jsem rozhovory s různými zpěváky a od jednoho z nich, jehož písničky se mi líbily, jsem dostala kontakt na dánské producenty ze studia Deekay.
To byl ale jenom začátek, že?
Ano, dál to bylo dost složité. Kontaktovala jsem je, ale vůbec nikdo se mi neozval. Řekla jsem si, že na to tedy musím jinak. Měla jsem jejich kodaňskou adresu, takže jsem koupila letenku a letěla tam. Když jsem zazvonila u jejich dveří a řekla, že bych s nimi chtěla spolupracovat, koukali na mě jako na zjevení. Dala jsem jim své první album, některé demosnímky nových písniček i nezbytnou biografii. V Dánsku se mi pak neozvali, ale když jsem se vrátila, během týdne mi dali zprávu, že by se mnou chtěli spolupracovat.
Co je to vlastně za chlapíky?
Teprve potom jsem zjistila, s kým už spolupracovali, a došlo mi, proč ode mě měli takový odstup. Dělali na písničkách Jamelie nebo Sugababes. Já pro ně byla naprosto neznámá zpěvačka.
Přiměli vás k tomu, aby – na rozdíl od prvotiny – bylo na novince více živě nahraných nástrojů?
Přesně tak. Řekla bych, že asi osmdesát procent nástrojů je natočených živě. I když je to popová deska, je to velký posun. Také mi kladli na srdce, abych zpívala dospěleji než na první desce. Ta byla v podstatě jen ve stylu r’n’b. Tato je rozmanitější, cítila jsem ji tak.
Která písnička z alba Velvet je pro vás nejdůležitější?
Třeba singlová Boneshakin’ Hot. Je o holce, která slepě miluje chlapa. Ví o něm, že je drsňák a idiot, ovšem stejně ho chce.
Vlastní zkušenost?
Ne tak docela, ještě se mi to nestalo. Ale určitě takové typy dívek jsou. Velmi osobní je pro mě písnička And It’s You. Napsali jsme ji s kytaristou Michalem Pelantem. Přinesla jsem mu ji v klavírní verzi a poprosila ho, jestli by jí nemohl dát kytarové aranžmá. Je o mém vztahu: měli jsme s přítelem takové špatné období. Myslím si ale, že kritické období zažije ve vztahu každý, proto je to písnička pro všechny.
Pro koho zpíváte?
Pro mladé publikum, to jsem si jistá. Jsem ale přesvědčena, že album neurazí ani starší posluchače.
Když už jste spolupracovala se zahraničními producenty, máte tam také namířeno?
Takový plán jsem měla už s první deskou. Protože však její zvuk nebyl na evropské úrovni, musela jsem počkat, až vyjde další. Pokračuju pomalu a postupně, teď mám namířeno na Slovensko. Navíc je spolupráce s dánskými producenty nadále otevřená. Máme dobrý vztah a je možné, že budeme pokračovat.