Článek
Začněme odlehčeně. Proč máte v kapele samé holky?
Ze začátku to byla moje osobní preference, cítila jsem se víc komfortně s holkami, hlavně s Rózou Malinskou. Nejdřív jsem tvořila s producentem Jirkou Burianem, pak mě vypustil do světa a já najednou měla svobodnou volbu, koho si přizvu. Róza do toho přišla přirozeně, spolu jsme hledaly cestu, jak kapelu utvářet.
Takže to nebylo politické prohlášení?
Ne. Myslím, že nás potom kvůli tomu všude tak brali, protože jsme jim seděly do konceptu jako ženská kapela, ale pro nás to bylo spíš přirozené.
Některé zahraniční festivaly zavedly povinné kvóty, má na nich vystupovat aspoň padesát procent žen. Co si o tom myslíte?
Přijde mi, že je teď krásná hudební doba. Když se podívám na Českou republiku, mladých zpěvaček a ženských projektů je čím dál víc. Postupem času to bude přirozené a méně tlačené tím, že musíme naplnit kvóty.
Myslím, že někdy nás zvou i kvůli tomu, že plníme nějaké etnické kvóty. Když je to takhle tlačené, tak si nejsem jistá, jestli je to úplně k dobru.
Zpěvačka Vi
Ale vy jste se narodila v Praze. Máte vůbec vietnamskou identitu?
O tom jsme dělaly představení s kamarádkou, ona je přímo herečka, já spíš autorka. Jmenovalo se A odkud jste doopravdy?. Hodně jsme tuhle otázku řešily. Jsme první generace, která se tu narodila. Kulturní hodnoty máme spíš české. Některé jsou předané od rodičů, ale nejsou úplně zažité.
Moji rodiče jsou liberální, nejsou konzervativně vietnamští, nežijí hlavou ve Vietnamu. Vždy mi dávali velkou svobodu. Mají v sobě spoustu ryze vietnamských hodnot, které mi ale nevštěpovali, nemusela jsem například dodržovat buddhistické rituály. Na tohle jsem se pak sama ptala, zajímala mě jejich osobní spiritualita i význam oltářů. Jsou to krásné věci.
Měly jste také českou „babičku“ na hlídání?
Ano, měly jsme českou tetu Alenku. Pamatuju si, že hlídala spíš mladší sestru. Se mnou si rodiče chtěli užít ty první roky. Jako větší jsem trávila čas u tety v Praze-Šeberově. Naučila jsem se třeba péct, což moje mamka nedělá. Koukaly jsme na televizi, chodily na procházky, to rodiče taky nedělají. Moje máma začala chodit na procházky až teď.
Objevuju oba světy a vybírám si. Se sestrou bych chtěla jít ve Vietnamu na pořádnou túru. Vietnamci to mají jinak, pro ně túra znamená dojet někam autem a vyfotit se.
Jak příbuzní vnímají vaši hudební kariéru?
Máma asi cítila, že jsem chtěla tvořit, tak mě napsala na kroužky – výtvarku, zpěv, klavír, dramaťák. Naši mají jinak hodně praktické potřeby a hodnoty, takže když jsem si vybrala uměleckou dráhu, bylo to pro ně náročné. Ale sestra pracuje v bance, s tím jsou hodně spokojení.
Před rozhovorem jste zmínila, že právě zkoušíte v divadle. Co to bude?
Hraju v několika věcech. V Městských divadlech pražských hraju v Lazarovi, muzikálu, který psal David Bowie. Krásná věc. Letos dělám i hodně pohybového divadla, ve Švandově divadle mě čeká premiéra na podzim.
Zpěvačka Vi
Vaše poslední deska Crash Report je silná nálož melancholie. Je to vaše základní osobní nálada?
Podle mě přirozeně vzešla z nejextrémnější části pandemie. Byla to první deska, kterou jsme tvořily s holkami.
U vás je těžké poznat, o čem písničky jsou…
Máme i písničky hodně dějové, jako je Samurai. Tam jsem přesně věděla, co popisuju. Pak jsou písničky abstraktnější. Asi i díky tomu, že se zabývám pohybovým divadlem, mě abstrakce láká.
Zpíváte v angličtině, takže máte zahraniční ambice, že?
Ano, od začátku zpíváme v angličtině a v zahraničí jsme byly mnohokrát. Je to vždy hezký skupinový výlet. Řekla bych, že třetinu koncertů jsme odehrály v zahraničí.
Co vyrazit s kapelou do Vietnamu?
Hrála jsem ve Vietnamu v roce 2019. Byla jsem tam na otočku na svatbě a při té příležitosti oslovila hanojské kluby s nabídkou vystoupení. Zahrála jsem si v jednom docela undergroundovém. Dělali to hodně mladí lidé. Domluvili mi kapely jako support, což bylo super.
Pro ně bylo zajímavé poznat, jak tvoří mladá generace tady. Ve Vietnamu se hudba vyvinula úplně jiným směrem, je blízko korejskému a japonskému popu. Někdy bych tam chtěla dovézt holky, ale zatím to finančně není moc reálné.