Hlavní obsah

Zpěvačka Szidi Tobias: My si na Vánoce obyčejně popláčeme

Právo, Kateřina Farná

„Ať se dobré děje“, přeje nejen sobě a svým blízkým slovenská šansonová zpěvačka a herečka Szidi Tobias. Totéž přání posílá i svým příznivcům v podobě stejnojmenného vánočního alba. Její pátá deska je jiná, než by mnozí čekali. Sálá z ní sice teplo vánočních svátků, ale špetku melancholie vyrovnávají místy vtipné texty a hlavně energie, této čtyřiačtyřicetileté zpěvačce se sametovým chraplákem tak vlastní.

Článek

Jaký je váš nejsilnější vánoční zážitek?

Z dětství si odnáším pocit z doby skromnosti. Asi nikdy nezapomenu na oteplovačky, které už všechny kamarádky měly, a já je konečně dostala. Vzpomínám také na pohádky, sladké pečivo a stromeček…

To, co mi na dnešních Vánocích vadí, je, že dělám stejnou chybu jako řada rodičů – že už nevíme co koupit. Všeho máme hojnost. Každý rok si proto slibuju, že koupím dětem a vůbec všem jen jeden dárek, ale nikdy nevydržím. Je přece úžasné dívat se na dítě, jak rozbaluje dárek a má tam to, co si přálo.

Dodržujete v rodině nějaký zvláštní zvyk?

Ani ne. Myslím, že máme velmi tradiční Vánoce. Musí být plná komora, všechno vyzdobené a nachystané, opravdu to u nás voní vánočně. Všechno je tak, jak jsme se naučili doma. S mým mužem ale přišel takový zvyk, že se dárečky rozbalují po večeři, takže se skoro každý rok před štědrou večeří trochu pohádáme, protože děti nic nesní, jak už nedokážou vydržet. Také si na Vánoce obyčejně popláčeme. I když jsou to svátky radosti, patří k nim smutek stejně jako něha.

Podobný pocit jsem měla z vaší desky, k níž hudbu napsal Milan Vyskočáni a texty váš partner Peter Lipovský.

Na tuhle desku jsem čekala všechny minulé Vánoce, nikdy totiž doma nemůžeme mezi cédéčky najít koledy. Příprava byla těžká, protože každý si představuje svátky jako Tichou noc, kterou tam posuchači také najdou třeba vedle písničky o Coca Cola vlaku. Paroduje stav, kam jsme se s Vánoci dostali.

Na předvánočním shonu mi vadí právě to materiální, že duchovno je pryč, že ztrácíme smysl těchto krásných svátků. Vždyť je máme zpropagované už v říjnu, což je šílené. Někteří mí přátelé to řeší odjezdem na dovolenou, já se ale neumím rozhodnout, jestli to správné je, nebo není. Chci mít stromeček, jet na chalupu a poslouchat v krbu praskat oheň. I našim dětem říkáme, že jde hlavně o to, abychom byli spolu.

Bylo snadné vyvarovat se vánočního patosu, který bývá na obdobných deskách patrný, a přitom zachovat váš osobitý projev?

Je to mix všeho. Myslím si, že to bylo pro autory asi nejtěžší – hlavně pro Petera uvědomit si, že nemůže psát jen o Ježíškovi, Betlému a jeslích. Na Vánoce je mnoho lidí osamělých, i tento pocit na desce najdete. Doufám, že nechybí ani to nádherné, že andělé asi existujou.

Některé texty jsou vtipné, jiné romantické a smutné. Jako ten písničky V domě: Tma je past samoty přikrytá tichem, a já tu do oka chycená laň… Která z deseti písniček se vás nejvíce dotkla?

Je jich víc, závisí na náladě, v níž se nacházím. Určitě musím zmínit V domě, Vrána a Andělé. Ještě je tam jedna moc hezká romská. Jmenuje se Tabák, pilka a končí slovy Pěkné Vánoce, cikáni.

Co si letos pod stromeček přejete?

Knihy, ale výběr nechávám na Peterovi. A taky se chci konečně vdát.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám