Článek
„V prosinci roku 2017 jsem byla na koncertě Bucinatores Orchestra a undergroundové kapely Stromy stínů. Aranže k jejím skladbám dělal právě Honza. Bylo to nádherné a já se tou hudbou nechala uhranout. S Honzou jsme se znali už z dřívějších dob, spolupracoval se mnou na mé předešlé desce Let dýmem, která vyšla v roce 2015, a tak jsem ho požádala, jestli by mi zaranžoval písně pro orchestr. Řekl, že to rád udělá, ale musí to být skladby, které jsem dosud nenatočila,“ řekla Právu o své páté desce Krobová.
Sedm kompozic je z dílny její, závěrečné Loučení bez slova… napsal Jirucha. „Na začátku naší nové spolupráce jsem měla jen tři písně. Otevřela jsem tedy svou sbírku básní Jedno tělo a čtyři z ní jsem zhudebnila. Dělám to tak vždycky, nejprve je báseň a pro ni pak skládám muziku,“ vysvětlila Krobová.
Kolekci ocení zejména nároční posluchači tíhnoucí k vážné hudbě či tvorbě estonského skladatele moderní vážné hudby Arva Pärta. Hudebně je těžko zařaditelná, jedná se o crossover, tedy průnik žánrů i emocí.
Sylvie Krobová
„Pärt pro mě byl inspirativní proto, že miluju temné tóny, minimalismus i to, jak pasáže ve skladbách cyklí a pracuje se sbory. Osobně sbory vlastně moc nemusím, ale v jeho kompozicích mi přijdou krásné tím, jak jsou zvláštní. Honza se mnou souhlasil a řekl, že by se mu to tak také líbilo,“ konstatovala Krobová.
Základním stavebním kamenem alba nebyl jen záměr poskytnout písničkám orchestrální aranže, ale také Krobové verbální výpověď. Ta se u ní v letech vyvíjí.
„Když píšu básničku, nepřemýšlím, o čem má být. Je v ní náhlá emoce, momentální stav, radost, bolení kostí, smiřování se s tím, že čas běží, že jsem už někde jinde než před lety, že jsem zažila spoustu věcí, na které jsem sama hledala odpověď, například vztah s mámou, s níž jsem nebyla od svých dvou let, nebo smrt dcery. Dost dlouho jsem byla bolavá, takže bych klidně mohla říct, že tvorba pro mě byla terapií. Dnes už je to jiné. Zpívám o tom, že jsem pochopila, kdo jsem, chápu své vnitřní stavy i to, že pomalý rozpad člověka patří k životu. Věřím, že už mám nadhled, a příchozí události si s gustem užívám,“ svěřila se Krobová.
Sylvie Krobová
Loni v listopadu odehráli Sylvie Krobová a Jan Jirucha na křtu písně s orchestrem, tak jak jsou na albu Dívám se do noci. Opakovat se to bude dvakrát letos v říjnu, 5. na zámku Březnice, když koncert bude věnován Václavu a Olze Havlovým, a o den později v Dobříši. Na všech svých aktuálních koncertech hraje Krobová písně z poslední desky za doprovodu klavíru, v jednom případě i akordeonu.
„K manželům Havlovým mám vztah už od útlého dětství. Každé léto jsem trávila na Hrádečku, kde jsme měli chalupu proti té jejich. Můj táta byl jejich kamarád, s Václavem se seznámil na vojně. Václav potom sháněl chalupu, a když pan Kulhánek na Hrádečku prodával tu svou, táta ho na to upozornil a on ji asi v roce 1967 koupil,“ zavzpomínala ještě Krobová.
Může se vám hodit na Zboží.cz: