Článek
V únoru jste v rámci koncertu Národ sobě – kultura tobě s Morcheebou akusticky zahráli skladbu The Moon. Byli jste jediným zahraničním, i když vzdáleně připojeným, hostem přímého přenosu, během něhož v době lockdownu vystoupili čeští hudebníci v Národním divadle. Jak jste to prožívala?
S Rossem Godfreyem, mým spoluhráčem z kapely, jsme tohle vystoupení natočili v kulisách, v nichž vznikal i videoklip pro tento singl. Bylo to úplně první uvedení skladby The Moon a bylo příjemné ji představit tímto intimním způsobem.
Zúčastnili jste se během pandemie dalších podobných přenosů nebo speciálních vystoupení?
Já během lockdownů žádné online akce ani moc nesledovala. Místo toho jsem si vychutnávala úžasné počasí, které v té době panovalo, a objevovala jsem různé turistické trasy v okolí. Také jsem daný čas využila k tomu, abych se učila hrát na nový nástroj. Umím teď trochu hrát na violoncello.
Jak pandemie ovlivnila nahrávání nového alba Blackest Blue?
Protože s Rossem nebydlíme blízko sebe, obvykle jsme si posílali nápady na písničky e-mailem. Oba doma máme studiové vybavení, takže psaní a nahrávání nových písní díky tomu probíhá ve velké pohodě. A teď jsme navíc měli kvůli pandemii prázdné diáře a spoustu času.
Je to podruhé, co jste pro album Morcheeby psala texty převážně vy. Dřív je psal Paul Godfrey, který již není členem kapely. Jak se lišilo psaní pro Blackest Blue v porovnání s předchozím albem Blaze Away?
Texty pro Morcheebu píšu moc ráda, stejně jako jsem je ráda psala pro svá čtyři sólová alba. Slova skládám jako puzzle, občas své místo najdou s lehkostí, jindy je za tím těžší práce. Nicméně si to pokaždé užívám stejně a vždy čerpám inspiraci ze života, který kolem sebe pozoruji.
V nedávných rozhovorech mluvíte o tom, že nové album Morcheeby odráží složitější životní období. Pomáhá vám psaní písní vyrovnat se s náročnými životními situacemi?
Pro mě je psaní písní stejné jako psaní deníků, přináší katarzi. Většinou pomáhá, když ze sebe dostanete emoce a situaci nebo pocit pojmenujete. Občas to má ale i opačný efekt a přináší to bolest. Takové písně je potom příliš náročné zpívat a vyřazuju je z koncertního programu.
Co se vám na albu Blackest Blue nejvíc povedlo?
Jsem pyšná na album jako celek. Miluji na něm vše, od názvu přes fotografii na jeho obalu až po videoklipy, které skladby doprovázejí. A také máme připraveno pár dobrých remixů.
Morcheeba si procházela složitými etapami. Vy jste ji v roce 2003 dokonce na celých sedm let opustila. Myslela jste si během té doby, že je pro vás definitivně minulostí?
V roce 2003 pro mě minulostí byla. Vzala jsem si pauzu a pracovala na svém sólovém albu. Byla to nezbytná pauza a bylo pro nás velmi důležité, že jsme strávili nějaký čas každý zvlášť.
Když jsem pak byla v roce 2009 požádána, abych se vrátila, byli jsme už dospělejší a měli za sebou dost času na reflexi. V našem vztahu je od té doby víc respektu a ocenění.
Máte za sebou historii, na niž můžete být pyšní. O čem sníte v souvislosti s kapelní budoucností?
Doufám, že budu nadále tvořit s Rossem. Máme solidní hudební partnerství. Oba nás velmi baví onen kreativní proces a docela se shodneme na tom, kam ho chceme směrovat.
Oba máme slušnou pracovní morálku, co se týká koncertování a turné. Velmi rádi bychom absolvovali další koncerty v celém světě.
Podtitulem festivalu Metronome Prague, na němž vystoupíte, je Musíme to nažhavit. Jak se rozehříváte pro návrat živé muziky?
Máme velké štěstí, že už jsme mohli hrát na festivalech ve Španělsku, Francii a Bulharsku. Co se týká cestování, pořád tu jsou různé překážky, ale být zpět na pódiu je neuvěřitelný pocit. Těším se do Prahy.
Může se vám hodit na Zboží.cz: