Článek
Jak se má králík Gerret, kterého jste letos našla během turné na parkovišti a adoptovala ho?
Úžasně, je to šťastný malý králík, celý den skáče po obývacím pokoji. Pro mě to není úplně ideální, protože jsem na něj trochu alergická, takže kýchám. Ale hlavní je, že je s mými dětmi šťastný. Jeho jméno znamená ve vlámštině Zachráněný, ale syn mu teď začal říkat Floppy.
Loni jste se nechala slyšet, že jste nadšená, že se svět otvírá, ale zároveň se trochu bojíte, že na vás publikum mohlo zapomenout. Jak to hodnotíte o rok později?
Mám z toho docela dobrý pocit. Koncertuji a lidé na mě pořád chodí, což je po té dlouhé pauze úleva. Věřím, že když děláte hudbu od srdce, aspoň někoho se vám vždy podaří oslovit. Ukázalo se, že to platí i pro mé poslední album. Jsem vděčná, že se mi daří, přestože to teď na hudebním trhu není jednoduché.
Všichni umělci teď chtějí logicky hrát a je například těžké najít volné termíny v klubech. Ale jde to. Ukázalo se, že mám věrné pevné jádro fanoušků, kteří se mnou drží. Pokud se mi daří zaplnit koncertní sály pro pár stovek lidí, jsem vděčná. Nepotřebuji velké davy.
Mluvily jsme spolu před deseti lety, rok po vydání vaší první desky. Tehdy jste mi řekla, že je o sebepřijetí. Psala jste ty písničky v těžkém období a tohle bylo vaše hlavní téma. Co se po deseti letech změnilo?
Legrační je, že je to docela podobné. Cesta k nalezení rovnováhy a vnitřního klidu je nekonečná. Občas je to lepší, občas horší, ale člověk jde dál. V posledních měsících jsem měla opět velmi těžké období. Prožívala jsem silnou depresi a zkoušela se obejít bez svých léků, což pro mě očividně nebyla správná cesta. Ale i když to bylo opravdu hodně zlé, aspoň jsem to zkusila.
Nyní opět bojuji se svými démony a nalézám balanc. Takže o deset let později prožívám stejný příběh, i když cítím, že jsem se změnila. Jsem starší, snad i moudřejší, stala jsem se matkou, což je pro každého velký posun. Hodně mi to pomohlo, vytáhlo mě to z nejtemnějších míst. Děti žijí v přítomném okamžiku a vy s nimi. Ukazují vám, co je v životě důležité. Přítomnost a láska.
Co pro vás znamená vaše letošní album?
Persona je mou terapií. Také je to album inspirované skutečnými terapiemi. Je o mém hledání způsobů, jak žít sama se sebou v míru.
Jestli to správně chápu, konkrétně ho inspiroval jeden terapeutický postup…
Každá písnička je psaná z jiného úhlu pohledu. Jako by ji psala jiná součást mé osobnosti. Každá z nich dostala na novém albu svůj hlas, a tím jsem ji o něco víc přijala. Zpívám o ní, mluvím o ní, dávám jí své místo v životě. Dala jsem prostor svému vnitřnímu melancholikovi, kritikovi a dalším hlasům, které jsem se dřív snažila utišit, ale tímto způsobem jsem je přijala. Funguje to jako deník, vypsat se ze svých emocí je léčivé.
Někdy se říká, že nejlepší umění vzniká v těžkých obdobích. Vnímáte to také tak?
Já tomu nevěřím. Když trpíte nebo jste v opravdové depresi, nepíšete hudbu. Není to možné. Když mám depresi, nevezmu si kytaru a nenapíšu o tom píseň. Trocha melancholie je možná fajn, ale abych mohla psát, potřebuji se cítit dobře. Potřebuji mít sebedůvěru, že to zvládnu. Když jsem smutná nebo nejistá, nejde to. Ale jasně, je dobré si něco prožít a moci se za tím ohlédnout.
Co jste si při nahrávání své nové desky užívala?
Album vznikalo během pandemie u mě doma. Neodjeli jsme do nablýskaného studia v Los Angeles, jako bychom to možná udělali dřív, ale tvořili jsme doma. Přišlo mi to tak opravdovější a upřímnější. A také jsme se zbavili časového tlaku. Pro mě i mého partnera, s kterým jsem pracovala, to byl vlastně úžasný tvůrčí zážitek. Můj muž hraje na klávesy a desku spolu s Američanem Mattem Paradem, který se s námi spojoval na dálku, produkoval. Bavilo mě, že jsem mohla plynule přecházet ze studia ke svým dětem. Bylo to hezké období.
Těšíte se, že další desku zase nahrajete někde ve světě?
Myslím, že k tomu nedojde, udělali jsme si hezké studio doma. Je fajn změnit prostředí a načerpat inspiraci, ale kvůli tomu nemusíte vyrážet do cizí země. Stačí, když si třeba pozvete nové spolupracovníky.
Jak budete vzpomínat na tohle léto?
Bylo to pro mě osobně skutečně těžké období, ale koncerty mě zachránily. Byla to jediná věc, kterou jsem zvládala. Měla jsem s sebou velký tým a partnera, kteří mi pomohli, abych pokaždé zvládla dojít na pódium. Takže i když to bylo náročné, cítila jsem lásku, podporu a byl to i čas hudby. Tahle sezóna byla intenzivní v dobrém i zlém.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Reason - Selah Sue [LP], Reason - Selah Sue [CD]
