Článek
Začátkem dubna vyrazíte na evropské turné. Co vás zaměstnává nyní?
Věnuji se teď hlavně organizačním věcem. Trochu jsem také proměnila složení kapely, přijali jsme několik nových členů, v podstatě jsme adoptovali kapelu mého baskytaristy. Ne úplně celou, ale rozšířili jsme řady.
Každopádně jeho kapela bude s námi na turné jako předskokan, takže některé hudebníky uvidíte dvakrát za sebou.
Turné bude spojené s albem Róisín Machine, které vyšlo v říjnu 2020. Brzdil v poslední době vaši kreativitu fakt, že jste turné k této desce ještě neměla takříkajíc odbyté?
Je pravda, že dostat se s touhle deskou pořádně do světa bohužel trvá o dost déle než normálně. Turné jsme dvakrát odkládali, poprvé jsme na ně chtěli vyrazit hned po prvních lockdownech. Celý klasický kolotoč, který se váže k jednomu albu, se výrazně natáhl, ale neřekla bych, že by mezidobí, které nastalo, pro mě nebylo kreativní.
Mnoho lidí naopak inspirovalo to, že se mohli víc věnovat jiným oblastem své práce než obvykle. Já sama jsem v posledních letech pracovala na zajímavých projektech, které jsou ještě takříkajíc za oponou.
Je pravda, že by možná za normálních podmínek už něco z té tvorby bylo venku, ale to tolik nevadí, správný čas přijde. Jsem ráda, že jsem po umělecké stránce prožila poměrně plodný čas.
Název vašeho pátého studiového alba je podle vašich slov inspirovaný tím, že nikdy nepřestáváte tvořit. Byla jste vždy taková?
Řekla bych, že ano, a to i předtím, než jsem začala směřovat k hudbě. Už jako dítě jsem cítila, že bych se ráda věnovala umění. Když jsem vyrůstala, nebyly ještě počítače a člověk byl nucen využívat vlastní fantazii.
Vyrůstala jsem ve velkém chladném domě bez centrálního topení. Vždycky jsem zalezla k sobě nahoru do pokoje a něco tam sama vyráběla nebo přetvářela.
Vymýšlela jsem si různé kostýmy, stavěla domy pro panenky. Pamatuju si, že jsem tak byla šťastná. Snažím se té dětské schopnosti sama sebe trochu upozadit a jen se vézt na jakési kreativní vlně. To je má cesta.
V čem se podle vás hudební scéna za dobu, po kterou se na ní pohybujete, proměnila?
S přáteli se občas bavíme o tom, jak se svět popu proměnil. Když jste dřív měli hit, znal ho opravdu každý, mladí i staří. Dostal se do všech koutů světa. Dnes se to zdá daleko víc atomizované.
Můžete mít obrovský hit, být jedna z největších světových popstar, ale přitom bude množství lidí, kteří nikdy ani neslyšeli vaše jméno, natož aby znali tu píseň. Lidé už nemají přehled o tom, co je v Top 10. Vašeho světa se to dotkne jen občas, ani úspěch těch největších nahrávek už není tak univerzální.
Nicméně byť bylo hezké, když se jedna píseň dokázala dotknout takřka všech, myslím, že současná situace je pro hudbu lepší. I pro hudebníky.
Nedávno jsem absolvovala společné focení s britskou dýdžejkou Shygirl. A byla jsem ohromená, jak měla veškeré aspekty svého podnikání v malíčku. Věděla a uměla všechno. Protože dnes hudebníci musejí sami přebírat zodpovědnost a je to tak správně, vydavatelství už se nechovají jako rodiče a nevydávají desky, které se pak třeba neprodávají jen proto, že by ve vás věřila. I vzhledem k mladým umělcům se chovají naprosto pragmaticky.
Nám dlouho povídali, že některé věci jsou příliš složité a někdo je musí dělat za nás. Říkali mi: Nestarej se o to, co je v té smlouvě, stejně bys tomu nerozuměla, věnuj se jen hudbě!
Ale to je blbost. Nejsou to nijak zatraceně složité věci a zvládne je každý. Dnes jsou věci transparentnější. A podle mě je součást umění se o věci kolem zajímat a chovat se dospěle. Je to evoluce a myslím, že ne všichni ji stíhají. Některé kapely se dnes chovají legračně. Jako malí kluci. Ale to už nefunguje.
Jaká hudba vás v poslední době nadchla?
Miluji Eazy od Kanyeho Westa a The Game. První týden po vydání jsem si tu písničku pustila asi čtyřicetkrát. Ty vokály jsou fantastické. A Kanye je jako bluesman. Jeho hudba není vždy můj šálek čaje, ale jeho příběhy jsou opravdové.
Dále mě baví cokoli, co vydá Moodymann. A v poslední době vychází skvělý africký house. Myslím, že hudební scéna je velmi živoucí.
Může se vám hodit na Zboží.cz: