Článek
Na koncertech byste si bohatě vystačila s písněmi, které jsou ve vašem repertoáru řadu let. Proč jste se rozhodla natočit další?
Já už žádné album točit nechtěla. Vydat ho je totiž velice náročné, zejména ekonomicky, přičemž vložené peníze se vám nikdy nevrátí. Kromě toho jsem neměla žádný nový materiál, takže příprava další desky pro mě dlouho nebylo téma.
Vracím se do svého rockového období.
Potom jsem si ale pořídila novou skupinu Amsterdam a její členové mi najednou začali nabízet hotové písně i s texty, které se mi líbily. Svým způsobem mě k natočení alba donutili, ovšem já se do práce na něm pustila ráda.
Pořád se vám písně líbí?
Samozřejmě. Po dlouhých letech je to deska, kterou jsem schopna si poslechnout i několikrát za sebou.
Je v ní obrovská lehkost…
O tom, že zpívám vysoko a nahlas, jsem už lidi přesvědčila. Na albu Blázni se mi sešly klidnější písničky s texty, které jsou současné a nejsou hloupé. Skvěle se mi zpívají, užívám si je. Líbí se mi melodie i názory v textech, díky kterým jsem se vlastně pokorně vrátila ke svým začátkům na konci sedmdesátých let. Do programu nadcházejícího koncertního turné zařadíme tři novinky. Jsem zvědavá, co jim lidé řeknou.
Nové album Blázni.
Proč jste vyměnila kapelu Golem, se kterou jste účinkovala řadu let, za Amsterdam?
S Golemem bych mohla spokojeně doplout až do hudebního důchodu. Jednou ráno jsem se ale probudila a položila si otázku, jestli to tak má být a jestli to tak má být napořád. Přesně v té době mi zavolal Roman Šteffl a řekl mi, že se po několika letech dal dohromady s kluky, s nimiž jako Amsterdam doprovázeli Ilonu Csákovou. Oznámil mi, že se shodli na tom, že by mě chtěli doprovázet.
Odpověděla jsem, že to zkusíme a ať se naučí několik mých písniček na společnou zkoušku. Potom jsme si je ve Slavonicích, což je kousek od mé chalupy, zahráli a bylo to skvělé. Takříkajíc na první dobrou. Oslovila mě energie kluků, jejich přístup, zkrátka všechno bylo správně. A potvrzuje se mi to na každém našem koncertě.
Jak teď vypadají?
Vracím se do svého rockového období, ke keckám, džínům a džínové bundě. Moc mě to baví. Nechci už žádné vlečky a vysoké podpatky. Měla jsem sice trochu obavy z toho, jak to mé publikum přijme, ale ono je nadšené stejně jako já.
Hostem nadcházejícího turné bude můj kamarád Václav Noid Bárta, který si se mnou zazpívá píseň Jedeme dál. Koncert v pražské Lucerně posílí ještě Petr Kolář v duetu Jsou dál, jsou.
Na hudební scéně jste už pětačtyřicet let. Zanevřela jste někdy na muziku?
Nikdy, protože hudba je úžasná. V mém životě mi navíc mnohokrát pomohla, vytáhla mě ze všech průšvihů, malérů i splínů. Hlavně diváci, ti mi vždycky strašně pomohli. Jsem jim za to vděčná. Nemohu tedy na hudbu zanevřít.
Nedávno zemřela vaše kamarádka Věra Špinarová, se kterou jste předtím absolvovala dvě společná koncertní turné. Jak to nesete?
Byla to strašná zpráva, samozřejmě. Opět jsem si naprosto přesně uvědomila, kolik je mi let, i to, že se nám během vteřiny může život obrátit, v horším případě skončit.
Od doby, kdy v mém okolí začala úřadoval smrt, si mnohem víc uvědomuju každý okamžik života. Baví mě mluvit s lidmi, jsem vděčná za kamarády a život je pro mě mnohem intenzivnější. A několikrát denně si uvědomím, jaké mám obrovské štěstí, že tu stále jsem.