Článek
Rozhodnout se pro koncert ve Foru Karlín chce dost odvahy, protože je to prostor drahý na pronájem a umělci nemají jistotu, že na jejich vystoupení tři až čtyři tisíce diváků, což je kapacita sálu, dorazí. Kde jste k tomu vzala odvahu?
Jednou za tři roky pořádám velký koncert. Ten poslední byl v pražském Divadle Broadway a byl vyprodaný. Přišlo tisíc lidí a řada dalších stála v hledišti po bocích. Letos nastal čas pro další, a já loni začala hledat zajímavý prostor. Měla jsem navíc požadavek, abych mohla na začátku vystoupení přijet do sálu autem. To lze v Praze realizovat pouze ve sportovní hale na Výstavišti, v O2 areně a ve Foru Karlín. V tu chvíli byla volba jasná.
Bude hrát automobil během koncertu i další roli?
Ne, pouze v něm přijedu. První skladba programu se jmenuje Dávej to, a je závodní. Potom následují další písně, a vůz už bude pouze hezká rekvizita.
Olga Lounová natáčí i dokumentární film o buskerech.
Co ještě na koncertu nabídnete?
Připravila jsem si toho víc. Mými hlavními hosty budou skupina Poetika a zpěvák Sebastian, zazpívat si se mnou přijde i Elis, která mi na novou desku jednu skladbu napsala. V některých písních bude hostovat dětský pěvecký sbor, předvedu akrobacii na kruhu, k vidění bude poledanceové číslo, což je tanec na tyči, a pozvu si i taneční skupinu.
Také jsem připravila anglickou a akustickou část koncertu. Jedno z tanečních čísel pro směs písní v angličtině mi vymyslela Carmit Bucharová, bývalá zpěvačka z americké skupiny Pussycat Dolls, dnes choreografka.
Vy jste se v posledních letech vůbec soustředila na spolupráci se zahraničními umělci a lidmi kolem hudby. Proč jste se tak rozhodla?
Zpočátku jsem jen toužila vidět, jak to v zahraničí dělají, jak tam tvoří celosvětové hity. Když jsem odjela do Ameriky, snažila jsem se tam sehnat někoho na spolupráci. To se mi podařilo, vznikly první nahrávky a teď už tam mám i své vydavatelství Dauman Music.
Olga Lounová vydá nové album.
Jak se vám to podařilo?
Byl to takový malý zázrak. Točím film o lidech, kteří hrají na ulici. Natáčela jsem i v Los Angeles, kde jsme se s mými spolupracovníky dohodli, že pro potřeby filmu na ulici sama zahraju. Chtěli jsme zjistit, zda lidé lépe reagují na hezky vypadající zpěvačku zpívající známé hity, nebo naopak na chudě vyhlížející dívku. A jestli reagují na známé písně, nebo na barvu hlasu.
A tak jsme se jednoho večera se skrytou kamerou odebrali na místo, kde hrávají umělci. Během prvních deset minut přišel člověk, který tam zůstal celých mých patnáct koncertních minut, a pak říkal, že se mu líbí můj hlas. Po desáté hodině večer se tam již nesmí hrát, a tak jsem začala balit. Zeptal se mě, co jsem zač, a když jsem mu odpověděla a odkázala ho na své klipy na YouTube, řekl, že má bratra, který má vlastní vydavatelství, a že mu ty klipy pošle.
No a jeho bratr se druhý den ozval. Tvrdil mi, že se mu mé písničky líbí, a za týden za mnou přiletěl z New Yorku. Měli jsme schůzku a dohodli se na spolupráci. První píseň, kterou mi vydal, byla Dark Day. Sedm týdnů figurovala v žebříčku Billboard Chart, nejvýše na sedmadvacátém místě.
Hrála jste v Americe vůbec poprvé na ulici?
Ano, byla to premiéra. Hrávala jsem v minulosti v restauracích nebo malinkatých klubech. Na ulici to ale bylo v Americe prvně. Při natáčení zmíněného dokumentu jsem zjistila, že pro americké pouliční muzikanty je hraní venku práce. Neexistuje, že by za nimi přišel producent a nabídl jim smlouvu. To, co se stalo mně, byl malý zázrak.
Ten film stále natáčím, ještě není hotový. Chci v něm mít i záběry z Prahy. Potom ho zkusím nabídnout na nějaké festivaly dokumentárních filmů.
Olga Lounová točí alba u nás i v Americe.
Natočila jste své nové album Hudba a já v Americe?
Písničky s českými texty nahrávám u nás a s anglickými v Americe. Nová deska je opatřená českými texty a jako bonus na ní budou dvě skladby zpívané anglicky. Momentálně vychází jako singl s klipem You & My Coffee. Oslavuje zázračnou sílu fazole obsahující kofein, stejně jako lásky skrze sílu hudby. Díky kávě a lásce má člověk chuť ráno vstát a zdolat nezdolatelné. Ta skladba vznikla v Los Angeles. Složila jsem ji s americkým producentem Damonem Sharpem. Ruku k dílu přidala i skladatelka Aleena Gibsonová ze Švédska.
Čím je nové album charakteristické?
Je pestré. Nejdu v muzice stylově do extrémů, ale čerpám v různých žánrech. Jsou na něm taneční píseň, rokenrolová, popová, folková, dva ploužáky i hymna, kterou jsem složila pro světový šampionát basketbalistek. Proto se celé jmenuje Hudba a já.
Co budete dělat po vydání alba a koncertu ve Foru Karlín?
Začnu zveřejňovat videoklipy, z nichž mnohé mám už natočené. Tři jsou na české písně a čtyři na anglické. Jsem velice tvůrčí a nestíhám výsledky své práce vydávat.
Upřímně řečeno, ještě před lety jsem neměl pocit, že se vám podaří prorazit tak, že naplníte koncertní sál pro tři a půl tisíce diváků. Vám se to ale daří. Co za tím je?
Vášeň pro hudbu. Koncert, jenž chystám do Fora Karlín, je z těch, které si dovolí ti, kteří absolvují sérii koncertů. Já se ale rozhodla si jím udělat radost. Pořád na sobě pracuju.
Inspiruje mě i dokument Writer o britském písničkáři Edu Sheeranovi. Říká v něm, že když neustále skládáte písničky a vydržíte, dostanete se do fáze, kdy začnou mít přesah. Nestane se to kvůli tomu, že začnete posluchačům podlézat, ale kvůli tomu, že najdete ve skladbách sami sebe a jste pak v tvorbě upřímní. Jsem připravena jít a zkoušet to dál. Mám před sebou ještě velký kus cesty.