Článek
Loni jste evropské turné musela kvůli pandemii přerušit. Jak se těšíte na březen, kdy budete zase vystupovat?
Od mého posledního pořádného turné uplynula dlouhá doba, v Praze jsem nebyla pár let, takže se teď hlavně snažím myslet pozitivně a věřit, že všechno bude fungovat, jak má.
S tím, že jsme loni turné nedokončili, jsem se vyrovnala docela snadno. Brala jsem to tak, že všechno má svůj důvod, využila jsem tu možnost, abych se trochu zklidnila a ztišila.
I když jsem si užila každý okamžik nahrávání i produkce desky a dala do práce lásku a úsilí, nehroutila jsem se z toho, že nemohu koncertovat. Aby album zcela nezapadlo, natočila jsem několik klipů. Cestovala jsem po Africe a cítila se dobře.
Co pro vás bylo na nahrávání alba Love Supreme výjimečné?
Mám nejraději okamžiky, kdy sedím ve svém malém bytě, maluji a zároveň skládám. Pak ty skladby vezmu do studia, kde s koproducentem desky bez jakéhokoli tlaku pracujeme.
Tentokrát písně vznikaly velmi přirozeně, neměla jsem v hlavě žádné nutkavé myšlenky, že musím vydat další desku. Jen jsme tvořili, protože jsem potřebovala cítit tu energii.
V minulosti jste se tak svobodně po tvůrčí stránce necítila?
Občas ano, ale často to bylo jiné. V nahrávacích studiích je to obvykle souboj ega a lidé se přetahují o to, co byl čí nápad. Mám pocit, že zkušenost posledních let nás všechny trochu proměnila, každý se zamyslel sám nad sebou, a při nahrávání Love Supreme se to odrazilo. Už sice nahrávám další písničky, ale pořád si užívám, když se k těm loňským vracím. Při živém hraní se proměňují.
Milujete koncerty?
Ano, ale byly i doby, kdy jsem je chtěla mít za sebou. To jsem ale nebyla sama se sebou vyrovnaná. Některá má turné byla dlouhá, a když člověk není emocionálně v pohodě, soustředí se jen na to, aby fungoval, a koncert tolik neprožívá. Ale dnes čím dál víc oceňuji, kam mě život zanesl, nebo, lépe řečeno, kam jsem svůj život zavedla já sama. Díky tomu víc žiji přítomným okamžikem. Když to člověk nedělá, je uzavřený.
Prožila jsem mnoho koncertů bez kontaktu s okolním světem. Publikum to většinou nepoznalo a zdálo se mu, že jsem dělala skvělou show. Ale mně to bylo fuk. Byly to temné doby. Naštěstí jsou pryč, dnešek je jasnější.
Jak důležitou roli v tom, kam jste svůj život nasměrovala, hrála hudba?
Nikdy jsem ji nebrala jako práci. Je součástí mé životní zkušenosti na Zemi. Mé štěstí tak není závislé na tom, jestli mi publikum tleská nebo zda prodávám desky. Pochází z mého nitra.
Zní to velmi jednoduše…
Také to jednoduché je. Ale trvalo mi roky, než jsem si tuhle jednoduchou pravdu uvědomila. Svět občas člověka stáhne zpět k tomu, že se vyžívá v negativitě a sklouzne do deprese. Ale i to je stav, který inspiruje mnoho umělců, včetně mě. Následně se musíte znovu proměnit a vrátit do světla. Je to intenzivní horská dráha, ale naučila jsem se v tom procesu fungovat spíš jako pozorovatel. Je to pozice, ke které mě přivedla jóga, meditace a dlouhodobá sebereflexe.
Uvědomila jsem si, že když k tomu budu přistupovat s lehkostí, nebudu tolik bláznit a cítit se špatně. Dřív jsem se občas i v rámci hudebního byznysu cítila jako sluha a nechala se využívat. To už nedělám.
Je jasné, že hudba má pro vás hlubší význam. Je to ale občas také jenom zábava?
Jasně, zábava pro mě. Nejsem tu pro zábavu v tom smyslu, že bych tancovala, jak kdo píská. Ale zábava to je, samozřejmě. Otázka ale stojí takto: Hrajete roli, nebo jste postava, kterou hrajete? Já jsem ta postava.
Krátce před naším rozhovorem jste na Instagramu zveřejnila fotku knihy Co děláte se svým životem? od Krišnamurtího. Co s ním právě teď děláte vy?
Ta kniha mě oslovila, je to pro mě aktuální téma. Ale zcela upřímně, nemám tušení, co se svým životem teď dělám. Žiju. A cítím se lépe než včera, když jsem šla kolem té knížky a propadla nejistotě, že to nevím.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Love Supreme - Nneka