Zpěvačka Marta Kubišová: Musím se své písně znovu naučit

Ne, nic takového mi hlavou neproběhlo. Já tehdy účinkovala v seriálu Písně pro Rudolfa III. a nechtěla jsem zpívat Cestu, se kterou jsem dva měsíce předtím v tom pořadu vyhrála. Byla holdem Rusům, kteří nás v roce 1945 osvobozovali. V té době už ale kolem nás jezdili jejich tanky a já si řekla, že je vyloučené, abych se s ní nadále prezentovala.

Řekla jsem režisérovi Jaromíru Vaštovi, že chci zpívat jinou píseň. Scenárista Jaroslav Dietl už připravoval další díl, který se jmenoval Hrabě Monte Christo, a do něj byla nachystaná Modlitba pro Martu, která vznikla ještě před invazí ruských vojsk do Československa. Hudbu složil Jindřich Brabec, text napsal Petr Rada a já ji v tom pořadu zpívala v listopadu 1968.

Ještě předtím jsme nahráli hudební podklad a já ho dostala na magnetofonovém pásku. Dala jsem si ho do bundy, a když byla možnost ji někde zazpívat, vytáhla jsem ho, pustila a zpívala.

Zavedl mě tam Ondřej Vetchý. Přišel za mnou a řekl, že by mě Václav Havel potřeboval. Když jsem dorazila na místo, viděla jsem Vlastu Chramostovou a spoustu dalších kamarádů chartistů. Sundala jsem si kabát, a najednou se u mě objevil hudební publicista Jiří Černý, postrčil mě na balkon a řekl, abych zazpívala Modlitbičku.

Já si najednou uvědomila, že jsem ji skoro devatenáct a půl roku nezpívala, a trochu jsem se vylekala. To, co tam ze mě vyšlo, ze mě prostě vyšlo. Ale když jsem si to pak poslechla ze záznamu, zjistila jsem, že to nebylo tak strašné, jak jsem si tenkrát myslela.

Líbí se mi moc, je taková čistá. Poprvé jsem ale na tento hudební podklad zpívala loni na Václavském náměstí v Praze na koncertu ke sto letům republiky. V lednu letošního roku jsem k hudbě natočila zpěv a výsledek pak režisér Petr Větrovský opatřil videoklipem.

V roce 2018 bylo sto let od vzniku republiky a letos je třicet let od sametové revoluce. To jsou výročí, kterých budu ráda součástí. Takže to rozhodování nebylo těžké.

Měl by být, protože do dalších let neplánuju žádné další hudební aktivity. Z toho koncertu v Lucerně jsem ale trochu nervózní, protože se teď budu muset písničky, které na něm zazní, znovu naučit. Dva roky jsem nebyla aktivní, zpívala jsem mezitím vlastně jen Modlitbu pro Martu. Ostatní skladby jsem pustila z hlavy, a tak si je musím oživit. Budu muset vzpomínat a lovit to v paměti.

Těším. Současně věřím, že můj zdravotní stav bude natolik dobrý, že při něm nebudu muset sedět. Kdyby mě ale nohy zlobily, tak si sednu. Ono se nic nestane. Koncert v Lucerně v roce 2017 jsem odzpívala také na barové židli, protože mi v té době nohy moc nesloužily.

Může se vám hodit na Zboží.cz: