Článek
Předešlé album jste vydala pod pseudonymem L. B. P., nyní jste Markéta. Proč?
Je mi dvacet let a L. B. P. jsem brala jako projekt pro první desku Story of Life. Vzhledem k tomu, že má současná hudba je dost odlišná, chtěla jsem se vrátit ke svému jménu. Proč si říkat L. B. P., když jsem Markéta Poulíčková z České republiky? Budu pro mnohé nová zpěvačka, ovšem jsem za to ráda. Měla jsem, jako spousta mladých interpretů, vidinu natočit první desku. Nechala jsem všechno plynout, zvolila jsem si pseudonym a dál jsem se v tom neangažovala.
Omezujete změnou jména i své ambice?
Mám ambice prosadit se venku, ale už se nechci vymlouvat, že jméno Markéta Poulíčková je pro zahraniční posluchače těžko zapamatovatelné. Pokud je má hudba zaujme, budou se ho muset naučit.
Znamená to, že si za svou předcházející deskou nestojíte?
Udělali jsme ji a měli světové ambice. Část z toho vyšla. Vydala se například v Itálii, kde mě hraje čtyřiadevadesát rádií, jezdím tam na promo akce i koncerty, které jsou plné lidí, jimž se ta deska líbí. Mně se líbí také. Jen bych chtěla upustit od stylizace do světové hvězdy a začít od píky.
Jak konkrétně?
Na obalu desky L. B. P. byla holka „vystajlovaná“ jako Britney nebo Beyoncé. Na obalu nové desky jsem to já. Ty fotky jsou úplně civilní, nejsem na nich namalovaná. Chci ukázat, že jsem obyčejná holka, která umí odhodit šminky.
Není chyba chtít oslovovat české publikum deskou, která je nazpívaná v angličtině?
Angličtina je mi bližší a cítím se v ní jistější. Navíc se u nás začíná tvorba v angličtině prosazovat. Je ovšem pravda, že čekám na dobré české texty. Počítám s tím, že až se na konci roku pojede turné, budu zpívat česky. Uvažuju i o tom, že bych tohle album nahrála celé v češtině.
Bude to, co je obsahem textů, znít dobře?
Kdyby to bylo přímočaré, tak ne. V českém textu hledám metaforu. Líbí se mi texty, které píší Richard Krajčo, Lou Fanánek Hagen nebo Michal Hrůza. Oslovila jsem pár autorů, ale zatím nebudu říkat které. Čekám na správný český text, který by mě vzal. Líbí se mi například text k písničce Lásko, voníš deštěm, který napsal pro Marii Rottrovou Jaromír Nohavica. Tu písničku jsem zpívala v televizním Souboji hitů. Hledám srovnatelný.
Prosadit se už jen na české scéně je těžké…
To je pravda. Mají to tu obšancované asi tři lidé, kteří si mezi sebou domlouvají, kdo půjde nahoru a komu zametou cestičku…
Jste u někoho z nich?
Ne. Jsem u vydavatelství RGM, které jde svou cestou, razí si ji pomalu a dává příležitost mladým zajímavým lidem.
Nesyntetická
Markéta Poulíčková je na nové desce „nesyntetická“. Posun je to výrazný. Ustoupila od strojového r’n’b plného studiových zvuků a vydala se na cestu emotivnější a živější. Nadto přidala ve výrazu. Její hlas se formuje k jasnější vizáži, je důsledný jak v baladických skladbách (Big City, I’ll Never Say Goodbye), tak v ráznějších kompozicích (Babe, It’s Over).
Předcházející album Story of Life nabídlo dva tři hity na první poslech. Písničky na nové desce ne, ovšem o to radostnější je zjištění, že „fungují“ po posleších několika.
Markéta se snaží – v písničkách jdoucích na linii od rádiového popu k ostřejšímu r’n’b – zbavit české slámy čouhající z bot. Proto je to sympatický počin, lepší z těch, které se u nás na tomto stylovém poli objevují.
Markéta: Markéta
RGM, total time: 40:11
Jsem duševně spokojený člověk, který ví, že nemusí být nejlepší, ale musí být dobrý v tom, co dělá. Nebudu lhát, že nemám ambice být nejlepší, ale zvolila jsem pomalejší cestu. Zkouším to na více frontách, v Polsku, Německu, Itálii i tady, budu hrát v muzikálu, který se nedávno začal zkoušet. Mám pocit, že ke mně štěstí teprve teď pomalu doplouvá.