Článek
Hovoříme spolu necelou hodinu po skončení vašeho vystoupení na Colours of Ostrava. Jak se cítíte?
Naprosto skvěle. Publikum bylo úžasné a já se velmi dobře bavila. Měli jsme předtím trochu obavy, přece jen jde o festival. Velká část diváků přijde jen ze zvědavosti. Když hraju v divadle či koncertní hale, lidé si lebedí v sedadlech, na která si zakoupili lístky. Přesně vědí, co mají čekat.
Na festivalu občas někdo jen prochází z jednoho koncertu na druhý a náhodou skončí pod vaším pódiem. Proto jsem si nebyla jistá, jak bude vše probíhat. Ale záhy jsem zjistila, že jsou zde lidé kvůli hudbě. Brzy jsem cítila, že poslouchají, a všimla si, že někteří i tančí. Byla jsem nadšená.
I mně se zdálo, že jste si publikum brzy získala.
Viděla jsem v prvních řadách i lidi, kteří mou hudbu očividně znali a zpívali. Ostatní na ni ale též reagovali bezprostředně. Vždy říkám, že když je hudba ryzí a umělec pravdivý, když ta hudba není falešná a umělá, cestu si najde.
Hned po koncertě jste si přála jít pozdravit písničkáře Toma Walkera, jenž hrál před vámi. Jste přátelé, nebo jste za ním šla jako fanoušek jeho muziky?
Jsem jeho obrovský fanoušek. Mám radost, že jsem měla šanci ho potkat. Před koncertem si vždy v šatně pouštím hudbu a v poslední době je většinou od Toma Walkera. Takže jsem se dnes byla podívat na část jeho vystoupení a měla jsem ho naživo místo z nahrávky. Bohužel jsem nemohla zůstat až do konce, přece jen jsem se trochu připravit na vlastní koncert musela.
Proč máte jeho hudbu ráda?
Líbí se mi jeho hlas, velmi podstatné jsou pro mě i jeho texty. Způsob, jakým se vyjadřuje, je velmi emocionální. Pro mě není důležitý jen vnější dojem, potřebuju mít při poslechu husí kůži. A z hudby Toma Walkera ji mám.
Mariza se na festival vrátila.
Když mluvíte o textech, není vám líto, že když zpíváte portugalsky, rozumí vašim textům v některých zemích jen málo lidí?
Nestrachuju se o to. Téměř dvacet let zpívám na různých místech světa, a kdybych se strachovala, že mi nebude rozumět tolik lidí, jako kdybych zpívala anglicky, nikdy bych toho tolik nedokázala. V hudbě jsou podstatnější věci, než je jazyk nebo žánr. Muzika dokáže spojovat lidi různých náboženství a politických postojů. Během koncertu jsou propojeni silou toho, co děláme.
Když jsem vás viděla na pódiu, přemýšlela jsem o tom, že jste před osmi lety po narození syna zvažovala, že už nebudete vystupovat. Dovedla jste si opravdu představit, že byste se vzdala koncertování?
Opravdu. Ale bylo to proto, že se narodil v pouhých pětadvaceti týdnech. Byl na tom velmi zle. Kdyby nebyl v pořádku, nikdy bych už nezazpívala jedinou notu. Neměla jsem nic jiného, co bych mohla obětovat. Ale díky bohu je to zdravý, bláznivý osmiletý kluk.
Vypadá jako Tom Sawyer, je to můj superhrdina. Je neuvěřitelný. Život se mi s jeho narozením neuvěřitelně změnil, cítím se požehnána. A cítím se díky němu velmi bohatá.
Loni jste vydala album nazvané jednoduše Mariza. Proč je eponymní?
Nevnímám to tak, že bych ho nazvala svým jménem. Spíš žádné jméno nemá, proto nese to mé. Vyjadřuje mě stejným způsobem, jako kterékoli z předchozích alb. Společně se všemi ostatními vypráví můj příběh. Když si je poslechnete od prvního do posledního, poznáte mě.
Vždy jsem to byla pouze já, kdy rozhodoval, co budu zpívat a jak. Nikdy jsem nikoho nenechala, aby to dělal za mě. Proto jsou mi všechna má alba naprosto blízká.
Čím v současné době žijete?
Příští rok za sebou budu mít dvacet let koncertování a vydávání hudby. Jsem šťastná, že jsem dosáhla takového výročí. Mám spoustu plánů, jak ho oslavit.
Může se vám hodit na Zboží.cz: