Článek
Loni jste se stala státní umělkyní roku v Texasu. Jaký jste z toho měla pocit?
Byla jsem velmi šťastná, je to pocta. Z toho titulu neplyne žádná práce nebo něco podobného, ale měla jsem radost z toho, že mě ocenili za všechny ty roky, co Texas jako jeho hudební ambasador reprezentuji.
Narodila jste se v Louisianě. Je pravda, že v Austinu v Texasu žijete díky tomu, že se vám tam v roce 1970 rozbilo auto?
Rozhodně to hrálo důležitou roli. Bydleli jsme s manželem v Baton Rouge, hlavním městě Louisiany. Nechtěli jsme tam ale zůstat, mířili jsme na jih do San Franciska. Přáli jsme si žít v Kalifornii. V Austinu jsme zastavili, abychom navštívili přátele. Měli velký dům a nabídli, že můžeme zůstat, jak dlouho chceme. To bylo fajn, protože se nám rozbilo auto a čekali jsme na jeho opravu.
Do Austinu jsme se zamilovali během tří dnů. Poznali jsme, že tam žije mnoho mladých svobodomyslných lidí. Navíc bylo kolem hodně vody a já miluji jezera. Došlo nám, že se tam bude hezky žít, tak jsme zůstali. Oba jsme navíc pracovali na univerzitách a v Austinu jsme tak našli uplatnění. Oba jsme začali pracovat v univerzitní knihovně.
Původně jste mířili do San Franciska. Co jste tam hledali?
Byli jsme hippies a San Francisko tím pádem byla logická meta. Žilo tam největší množství podobně smýšlejících lidí. Byla tam nejliberálnější komunita, jakou si dovedete představit. To, po čem jsme toužili, jsme ale nakonec našli o dost blíž. Brzy jsme se zapojili do tamní hudební komunity a nikdy už se neohlédli. A brzy jsem založila kapelu, díky které jsem mohla opustit práci.
Marcia Ball.
Přestože se ve svých písních dotýkáte i politických témat, jste pověstná především schopností lidi roztančit a zlepšit jim náladu. Je to váš cíl?
Můj přístup vychází z hudby, na níž jsem v Louisianě vyrůstala. I smutné písně mívaly svižný rytmus a zněly radostně. Uměly být seriózní a bláznivé zároveň. I na mou hudbu můžete tančit a ve stejnou chvíli si uvědomovat, že se dotýká vážných témat. Dělám to tak dodnes.
Skládám tak, aby to s vámi šilo, ale já se přitom zamýšlím nad důležitými otázkami. Pro mě je vždy podstatné, aby se na hudbu dalo tančit. Dnes už vzniká daleko víc náladové introspektivní muziky, ale v mé generaci tančili všichni.
Jaká témata jste zpracovala na loňském albu Shine Bright?
Jsou na něm tři docela ostře se vymezující politické písně. Shine Bright nabádá lidi, aby při každé možné příležitosti konali dobro. Vyzývá je k agresivnímu dobru, v protikladu k agresivnímu zlu, jež nás obklopuje.
Píseň World Full Of Love je zbožným přáním. Víme, že není lehké nebo možná ani reálné naplnit celý svět láskou, ale přejeme si to zkusit. Nejpolitičtější je Pots and Pans, která je o tom, že se člověk musí umět za důležité věci postavit a říct, když něco není správné. Na albu jsou ale i písničky, jež jsou bláznivým rokenrolem o večírcích.
Máte pocit, že se dnes lidé umějí postavit za to, čemu věří?
Možná konečně ano, dějí se zajímavé věci. Zdá se, že náš klaunský prezident, který má na krku opravdu mnoho problémů, bude možná konečně pohnán k zodpovědnosti. Konečně se znovu mohu dívat na zprávy.
Říkáte, že jste pro roli muzikantky perfektně vybavená. V čem to spočívá?
Miluji hudbu, ráda hraji, bavím lidi, ráda cestuji a poznávám nové lidi. To jsou nejdůležitější věci. Že ráda ochutnávám cizokrajná jídla a při své práci k tomu mám mnoho příležitostí, už je jen bonus. Když má člověk rád dobrodružství, je tahle práce požehnáním, protože poznáte mnoho zemí. Obklopuji se lidmi, kteří to mají stejně, abychom si cesty vychutnali společně.