Zpěvačka Lenny: Rodinu a domov mám stále v srdci

Byl to můj záměr. Když jsem si kladla otázku, koho oslovit jako režiséra, dostala jsem se ke jménu Ruy Okamura. Bylo mi povědomé a pak jsem si uvědomila, že je to můj spolužák ze základní školy. Věděla jsem, že je talentovaný režisér, studuje filmovou školu a natočil mimo jiné klip k písni Adama Mišíka V tobě. Líbilo se mi, že v něm Adam vůbec nevystupuje, což byl podle mě dobrý umělecký záměr.

Spojila jsem se tedy s Ruyem a řekla mu, že bych byla ráda, kdyby natočil klip k mé nové písni tak, abych v něm také nevystupovala. Namítl s úsměvem, že si o něm budou myslet, že nechce mít ve svých klipech interprety písní, ale nakonec souhlasil.

Vymysleli jsme společně, že mě do klipu zakomponuje pouze prostřednictvím plakátu s mou fotografii, jinak ho ale pojal tak, jak jsem si představovala. Natáčel ho, když jsem byla v Americe. Samozřejmě se mnou průběh natáčení konzultoval po telefonu, ale já, jelikož jsem znala jeho tvorbu, si byla jistá, že bude všechno v pořádku.

To máte pravdu, ale myslím, že pocity jsou stejné. Oba se týkají domova. V klipu jde o pouto mezi otcem a synem. Ve svém textu jsem vycházela z pocitu, který znám z cest. Často je to trochu schizofrenní. Vystupuju třeba pro pět tisíc lidí, ale večer spím sama v hotelovém pokoji. Ta písnička je o tom, že i když člověk dělá to, co miluje, a má možnost cestovat, často se cítí sám. Rodinu a domov mám ale v srdci, a kamkoli cestuju, vždycky je mám s sebou.

Byli jsme čtyři. Vznikla v Berlíně, protože jsem vyšla vstříc své německé vydavatelské společnosti Universal a zúčastnila se co-writing sessionu. Jde o společné skládání písniček na jednom místě v týmu autorů, kteří se třeba ani neznají. Universal Music mě chtěl do tohoto stylu práce angažovat, i když jsem tvrdila, že je mi proti srsti. Nikdy jsem ale neřekla jasné ne, protože jsem v sobě vždycky měla naději, že potkám někoho, kdo mi bude autorsky prospěšný.

Odjela jsem tedy na dva dny do Berlína, pracovala jsem tam s Chesterem Travisem a Kimem Wennenströmem a vznikl námět na novou skladbu. K něčemu to tedy bylo dobré, ale stejně jsem si ve finále musela tu skladbu vysedět u piana sama. Píseň následně zprodukoval Ondra Fiedler. Finální verze je totiž naprosto jiná než ta původní. Myslím si, že by ji spousta lidí vůbec nepoznala.

Je to jedna z aktuálních metod skládání písní. Nemyslím si ale, že je vhodná pro každého. Mnohem vhodnější je například pro mého kytaristu, producenta a skladatele Ondru Fiedlera, jenž je mnohem otevřenější změnám v rozepsaných písničkách než pro mě. Já si obvykle sednu k pianu, něco složím a nejraději bych, aby to tak už zůstalo.

Skládat písničku s někým jiným není obecně špatná myšlenka. Já tak ostatně také tvořím, s Ondrou nebo některými svými bývalými spolužáky z hudební školy. Mám už k nim ale důvěru, máme podobný vkus a víme, jak ten druhý funguje. Myšlenka, že se sejdu s někým, s kým se uvidím poprvé v životě, a složím s ním hit, mi ale není moc blízká. I když to klidně může vyjít.

Ano, o to jde při co-writingu především. Podle mě je to způsob práce pro lidi, kteří se dokáží od písničky emočně oprostit a udělat ji tak, aby fungovala v rádiích a měla hitovou přitažlivost.

Já sice umím složit písničku, kterou pak třeba hrají rádia, ale neumím se od ní emočně odpoutat. V každé musím mít sebe a není mi příjemná myšlenka, že se jí pak ujmou další dva lidé a mou emoci zadupou do země.

Jsem naštěstí v situaci, kdy jich mám dost, probírám se jimi a selektuju je. Album by mělo vyjít příští rok, ale jeho atmosféra se ve mně teprve vytváří. Má první deska Hearts vyšla na podzim roku 2016, a já si už v létě roku 2015 myslela, že o ní mám jasnou a celistvou představu. Ta finální ale vznikla teprve tři měsíce před vydáním, tehdy se například dostavil i nápad na růžový obal alba, který je pro album velmi charakteristický.

Chci tím říct, že teď mám představu o tom, jak bude má nová deska vypadat, znít a jak se bude prezentovat, nicméně připouštím, že by v ní mohly přijít změny.

Měly by zaznít tři úplně nové. Když k nim přičteme aktuální singl Home, předešlý Enemy a Maneater, písničku, která ještě nevyšla, ale na koncertech už zazněla, šlo by o pět šest novinek.

Zcela určitě. Největší výzvou pro mě bude vystoupení v pražském Foru Karlín. I když jsem v něm už hrála, i když vím, že je v něm skvělý zvuk, mám dobrý tým a pečlivě se na turné připravuju, mám z něho obrovský respekt. Cítím velkou odpovědnost a co do důležitosti ho kladu vedle dvaceti minut, které jsme měli v roce 2015 v roli předskokanů na turné skupiny Kryštof. Tehdy jsem také věděla, že musím divákům v hale nabídnout něco zajímavého a kvalitního, protože je to pro mou hudební budoucnost důležité.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: