Článek
Kdy vznikla idea umělecky se na pódiu spojit?
Nová: Samotný nápad přišel v loňském roce. Náš kamarád, bubeník Tomáš Waschinger, má v Kouřimi vinotéku, ve které pořádá komorní koncerty. Bavili jsme se o různých variantách a on se mě zeptal, jestli se náhodou neznám s Petrem Maláskem. Já mu řekla, že jsme se potkávali v rámci koncertů s Michalem Horáčkem, a on na to reagoval slovy, že by se mu líbilo, kdybychom zahráli společně. Zavolala jsem pak Petrovi, on souhlasil a loni o prázdninách jsme v Kouřimi odehráli první koncert.
V rámci mého Čtyřicítka Tour se pak naskytly možnosti, kde v této sestavě znovu vystoupit. Všechny koncerty dopadly velmi dobře, diváci byli spokojeni, a tak vznikla idea absolvovat turné Ve dvou.
Měli jste od začátku pocit, že vaše spojení je dobrý nápad?
Nová: Věděla jsem hned, že je to dobrý nápad. Petr Malásek je skvělý muzikant, který je výborný i v hudebním stylu, ve kterém se pohybuju já. Nevěděla jsem jen, jestli to pro něj bude zajímavé.
Malásek: Z koncertů Michala Horáčka jsme se s Lenkou znali, řekněme, hudebně důvěrněji, a proto mi ten nápad připadl velmi dobrý. Věděl jsem, že když Lenka zpívá dobrý text na dobrou hudbu, dokáže svým přednesem přidat nadhodnotu v podobě například emocí, což ne všichni umějí. Navíc ne všichni si mohou dovolit zpívat pouze za doprovodu klavíru. Aby se písně rychle neoposlouchaly a hodinu a půl si udržely pozornost, vyžadují významný vklad a předpoklad talentu. Lenka je má.
Kromě toho mě šansony baví hrát, protože jsem jimi odkojený. S láskou například vzpomínám na spolupráci s Hanou Hegerovou, takto ve dvou jezdíme i velice úspěšné koncerty s Lucií Bílou. Když je člověk na jevišti v podstatě sám, má největší svobodu. Jen se napojí na tok hudby, na zpěvačku a hraje. To mě v muzice vzrušuje.
Petr Malásek a Lenka Nová
Bylo těžké zaranžovat písničky z repertoáru Lenky Nové pro klavír a hlas?
Malásek: Sting říkal, že dobrá písnička musí být dobrá, i když se zpívá jen za doprovodu baskytary. Ne všechny Lenčiny písně jsou pro takto komorní prezentaci vhodné, některé jsou postaveny na rytmice, ale skladby niternější, speciálně od Petra Hapky s texty Michala Horáčka, jsou pro komorní prezentaci jako stvořené.
Nová: Vzniklo něco, co jsme neplánovali. Pocitově jsme vybrali do programu písničky a já pak zpětně, aniž bych to nějak zkoumala, zjistila, že většinu z nich otextoval právě Michal Horáček.
Malásek: V hudbě je známé pravidlo, které říká, že čím silnější je sdělení v textu, tím více prostoru musí při interpretaci dostat. Na našem turné zpěv doprovází jen jeden nástroj.
Dochází během koncertu i k improvizaci?
Malásek: Ano, dochází. Osobně hraju nejraději bez not, což mi dává největší svobodu. Nemáme ještě koncertní repertoár tak zažitý, takže si myslím, že na dvou třech koncertech z not hrát ještě budu. Potom je ale už nebudu potřebovat, protože se mi písně dostanou takříkajíc do krve. Mají dané pilíře, ale všechno ostatní je dovoleno, pokud to neruší zpěváka. V ten moment může vzniknout, a na našich koncertech vznikat bude, nová skladba na stejném základu, se stejnou melodií, ale s lehce povýšeným dopadem. Vše přitom bude probíhat v symbióze.
Plánujete spolupráci prodloužit i do doby po skončení turné?
Nová: Chtěli bychom náš koncert zaznamenat a vydat z něho živou nahrávku. S Jarkem Nohavicou se bavíme o tom, že by záznam mohl vzniknout v jeho ostravském klubu Heligonka. Chce založit tradici nahrávek živých koncertů odtamtud.
Já navíc ve své diskografii ještě žádný živák nemám, přitom koncerty jsou základem mého fungování. Takže je to skvělá příležitost a myslím si, že to bude zajímavé i pro posluchače, kteří budou moci slyšet jiné aranže skladeb než ty, jež mám na deskách. Jako posluchačka mám ráda, když jsou podoby písniček na koncertech trochu jiné.
Malásek: Hovoříme spolu i o další spolupráci, například na dalším albu. Lenka už má koncept vymyšlený a mně by bylo ctí se na jeho realizaci nějakým způsobem podílet. Myslím si ale, že na něm bude spolupracovat i řada jiných lidí.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: