Článek
Koncerty se uskuteční 27. července v Horním Vítkově-Chrastavě v kostele Navštívení Panny Marie, 3. srpna v Ostrově nad Ohří na Horním hradě Hauenštejn, 17. srpna v Jablonci nad Nisou v Jablečných lázních a 24. srpna v Horním Maršově ve Fabrice Temný Důl.
Co se v roce 2015 v Duchcově stalo?
Koncert, na němž se tenkrát vybíraly prostředky na podporu Reinerovy fresky, vznikl jako revanš za poskytnutí prostor duchcovského zámku na natáčení klipu Indiánky. Když jsem viděla pavilon, v němž je freska uložena, řekla jsem si, že by stálo za to připravit opravdu neobyčejný večer.
Hned mě napadlo promluvit si o tom s VJ Aeldrynem, členem studia Lunchmeat, se kterým jsme předtím měli speciální vystoupení na festivalu Spectaculare. Věděla jsem, že by to mohlo skvěle fungovat. Oživili jsme náš hudební program a s menšími obměnami ho v Duchcově zopakovali.
Na koncert se přijeli podívat i manželé Paletovi, s nimiž jsem tehdy začal spolupracovat. Soňa Paleta, která vystudovala kulturologii, má blízký vztah k památkám. Atmosférou vystoupení byla tak zasažena, že přišla s nápadem pracovat na projektu, jenž se zaměří na obnovení chátrajících památek. Od té doby se začal vyvíjet.
VJ Aeldryn a Lenka Dusiloví.
Stal se ten projekt přirozenou součástí vaší hudební cesty?
Do mozaiky mé trochu roztříštěné cesty zapadl. Když vynechám hudbu kapely Baromantika, která měla řád, schéma i aranže, není to velký odklon od toho, co dělám poslední tři roky. Je to paralelní solitérská cesta, na jíž je hudba otevřená, pracuje s určitými imaginárními obrazy, není svázána schématy a nehledí na písňovou tvorbu. Je to pro mě vzrušující a dodává mi to hodně inspirace.
Proč říkáte, že je vaše hudební cesta roztříštěná?
Vnímám zpětnou vazbu od okolí, a tohle je definice, kterou slýchám. Neberu si to ale osobně, poptávka a očekávání se mě v muzice už dávno netýkají. Pro mě totiž má cesta roztříštěná není. Dává mi smysl, i když takzvaně přelétávám z květiny na květinu. Ani na jedné se přitom necítím tak, že bych na ní chtěla setrvat napořád.
Vaše publikum od vás asi očekává vážný přístup. Přijde mi, že ve vaší hudbě je melancholie i radost, nicméně není v ní veselí na první poslech. Souhlasíte?
Linka, které se držím už několik let, se hodně dotýká existenciální stránky života. Asi to vnímají i posluchači. Rozhodně ale nepracuju s negativními emocemi, a nikdy bych nepracovala.
Napsala byste dnes vyloženě veselou písničku?
Mám vizi, že až skončí toto období mé hudební cesty, ráda bych nahrála přístupnější písňovou desku. Neříkám, že bude veselá, ale bude jednodušší než to, co tvořím teď. Předtím nicméně musím dokončit to, na čem pracuju.
Lenka Dusilová během koncertu.
Momentálně koncertujete bez kapely. Co cítíte na pódiu, když jste na něm sama?
Na sólových koncertech a otevřených formách je pro mě důležitý rituál, který přichází s intrem. Je nepevné, ale usměrňuje mě. Vím, s jakým pracuju zvukem, vím, čím má skladba vyvrcholit, ale to mezi tím je věc momentálního nápadu a nálady. Pracuju s tím, co přijde, a přitom se takříkajíc dostanu do skladeb, k nimž mám vytvořené hudební přípojky. Sólová vystoupení jsou pro mě příjemná vlna, kterou si projedu. Vliv na ně samozřejmě mají i diváci.
Jak budou vypadat koncerty v cyklu Monument/um?
Jejich příprava je pro mě stále velké dobrodružství. Nebude to písňové pásmo, půjde spíše o hudební fragmenty, které se budou prolínat. Vše bude propojené s obrazem a kolážemi, jež připraví VJ Aeldryn. Kromě audiovizuální performance, která bude pokaždé jedinečná, navíc na moment splyneme s duchem památky a necháme ji, aby skrze nás promluvila.
Monument/um má přinést i oživení vybraných míst a také nějaké peníze na jejich obnovu a podporu. Bude zveřejněn účet, na který budou moci lidé posílat peníze, na koncertech nebude chybět krátká přednáška a promítne se dokument vztahující se k dané památce, který natočila ČT ArtZóna přímo pro tento projekt.
Může se vám hodit na Zboží.cz: