Zpěvačka Klára Vytisková: Nepařím na párty, ráno musím fungovat

Jednak je to grafický prvek a také to má říct, že za tím jménem už dál nic není potřeba, žádné příjmení. Zkrátka Klára, tečka.

To asi ne. Na mém albu je totiž patrný proces, jakým vznikalo. Šlo o poznávání nových lidí, věcí, o cestování po území Čech a Slovenska. Díky tříleté přípravě desky jsem poznala spoustu lidí a přineslo mi to řadu silných zážitků, které bych jako členka Toxique neměla. Jeli bychom totiž, jako obvykle, na soustředění v pěti lidech a následně do studia. Je to skvělé, ale chtěla jsem to zkusit jinak.

Obrovskou. Urovnávala jsem si při nich myšlenky, hloubala jsem o melodiích a dopisovala texty. Jsem máma, a protože je má dcera malá, nemám doma na tvorbu příliš klidu. Jasně, je to základna, doma všechny písničky začaly a skončily. Když ale vyrazím vlakem do Bratislavy, mám k dispozici tři hodiny, které mohu využít k jejich dotváření.

Všechna témata z něho jsou primárně domácí. Je na něm písnička o manželství, Home je o vracení se domů a bytí u jednoho stolu s nejbližšími, Forever zase o mateřství. Také jsem, jak už jsem řekla, celou desku v základu složila, vymýšlela a dodělávala doma. Jedna písnička je dokonce nahraná u nás v koupelně. A v Intru je hlas mé dcery Emilky, jak je s mým manželem u bicích.

O ničem jiném to být nemohlo, protože nejraději zpívám o tom, co právě zažívám. Tvořím z aktuálních emocí. Na první desce skupiny Toxique jsem řešila hlavně vztahy. Texty jsem psala, když mi bylo devatenáct, dvacet let. Na dalších deskách už byla témata všeobecnější, ale když jsem začala dělat na sólovce, probudila se ve mně touha být zase osobní. Uvědomila jsem si, že písničky, které jsou takto pojaté, budu schopna více prožívat při živé prezentaci. Nemohla jsem psát texty o tom, že budu na párty pařit do pěti do rána, protože jsem máma a ráno v sedm musím fungovat.

V těhotenství. Bylo to pro mě období absolutní psychické pohody. Měla jsem pocit, že už určitou práci vykonávám, zklidnila jsem se a tím pádem jsem mohla tvořit ve větším klidu. Po porodu vznikla už jen písnička Forever, která je o mateřství a o tom, jak je člověk zranitelný, když miluje. Napsala jsem ji, když bylo Emilce šest týdnů. Ta potřeba přišla, když jsem ji měla v náruči. Vzala jsem si iPhone, zaznamenala si na něj melodický nápad, a když jsem pak uložila Emilku do postele, dopsala jsem písničku u piana.

Ambryzy je Američanka, která pracuje v Praze ve školce. Setkali jsme se v jednom studiu v Dejvicích, kam si chodila sednout po práci se svým kamarádem, který v něm pracuje. Já tam natáčela a jednou jsem se jí zeptala, co dělá. Řekla, že učí ve školce, ale má také ráda rap a občas píše texty. Nabídla jsem ji, aby se mnou dodělala písničku Country Girl, ve které nakonec na albu rapuje. Napsala si pro své party i text.

Edna Green je má sestra. Hostuje v písničce Home, což má logiku, protože patří do mé rodiny. Je to velmi talentovaná muzikantka, primárně bubenice.

A jakou jste čekal?

Odjakživa jsem popíkář. Vyrůstala jsem na nahrávkách vydavatelství Motown a to byl ryzí pop. Mám ráda písničky, které jsou jednoduché a zároveň mají melodii a harmonii vytvářející tenzi. Mám také ráda kontrasty.

Na své desce jsem chtěla čisté písničky. Přestože jsem studovala jazz, raději než freejazzové skladby si poslechnu melodičtější útvary od Billie Holidayové nebo Arethy Franklinové. Mám ráda jednoduché a čisté aranže i hlasy. Proto je deska taková, jaká je.

V každém případě ano. Myslím si také, že je letos dělaná s velkým citem a ohledem na účinkující. Žádná Hvězdná pěchota, jen dobří zpěváci. Do finále se dostali velmi talentovaní mladí lidé a jsem přesvědčena, že se jeden nebo dva na české scéně uchytí. Za sebe mohu říct, že jsem se snažila, aby se do finále dostali lidé, kteří vědí, co chtějí, mají co říct a jsou připraveni na hudební scéně makat. To, že někdo z finalistů obohatí naši scénu, dává celé SuperStar smysl.