Článek
Je to vaše nejodvážnější album?
Zcela určitě, jak po stránce hudební, tak osobní. Musela jsem udělat velmi zásadní krok, protože rozhodnutí jít do projektu Moruša pro mě bylo těžké a předcházel mu boj sama se sebou. Vždy jsem se věnovala skládání a prezentování tradičních písní, neboť je duchem i tělem miluju.
S koncepcí nekomerčních desek Moruša jsem ale byla takříkajíc hozena do neznámé vody a musela jsem překonat svůj pohled na hudbu. Musela jsem se také smířit s tím, že jsem se už rozhodla a tím pádem pracuji na úplně jiném projektu, než na jakých jsem dělala dosud.
Mám za sebou tříletou práci nejenom na deskách, ale i na koncertních pódiích.
V čem byly složitější?
Byly nesmírně vyčerpávající, šlo až o sportovní výkony. Na pódiu je teď při mých koncertech jednadvacet lidí, které jsem musela na vystoupení nějak dostat, museli jsme zajistit, aby bylo dostatečně velké pódium a podobně. Při samotném vystoupení jsem pak nemohla zaváhat, protože to vedle tak vynikajících muzikantů prostě nešlo. Dvě a půl hodiny jsem musela být absolutně stoprocentní.
Co alba Moruša biela a Moruša čierna spojuje?
Hlavně to, že projekt dvou desek vznikl jako celek v jediném období, konkrétně za tři týdny ve studiu Sono před dvěma lety. Tenkrát jsme se všichni setkali a natočili devadesát procent alb.
Obě desky nahrávali téměř stejní lidé, je na nich podobná instrumentace i podobné nástroje. Moruša čierna ale už zasahuje do takových poloh, o kterých jsem si myslela, že se jich v hudbě nikdy nedotknu.
Například?
Poprvé v životě mám na albu instrumentální nebo téměř instrumentální skladby. Ve skladbě Muzika! sice trochu zpívám, ale koncepce je pro mě úplně nová. Na novém albu je také více elektroniky a více se na něm vrství zvuky.
Album Moruša biela oslovilo i lidi, kteří milují tradiční slovenskou kulturu. Moruša čierna je v porovnání s ním více alternativní. Reakce mám ale takové, že lidé, možná právě kvůli tomu modernějšímu zvuku, se dokážou více ztotožnit s Morušou čiernou. Upřímně řečeno mě to překvapuje, protože mi ta deska přijde velmi složitá.
Před několika lety jste se přestěhovala do Velké Británie, kde jste se chtěla prosadit v oblasti pop music. Tenkrát to nevyšlo, nicméně aktuálně jste dostala nabídku vydat u jednoho britského vydavatelství na vinylu dvě písničky z nového alba. Není to paradox?
Vlastně ano, ale pouze zpovzdálí. Z celosvětového pohledu je totiž alternativní scéna mnohem propojenější než popová. V ní existují spíše jakési ostrůvky, které fungují v rámci zemí nebo regionů. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud je někdo slavný v České republice nebo na Slovensku, není ničím zajímavý pro britskou scénu ani většinu dalších.
V alternativním světě je to jiné. Hudebníci mnohem více koncertují za hranicemi svých zemí, protože fanoušci hudbu vnímají úplně jinak. Jsou pozornější, nadšenější. Vůbec jsem nečekala, že se mi svět začne otvírat díky projektu Moruša. Loni jsme za album Moruša biela dostali ceny v rámci world music. Moruša čierna ale nemá s world music nic společného. Celé je to zajímavé. Uvidíme, kde nakonec skončím.
Máte sílu a chuť začít se prosazovat, řekněme, v rámci Evropy?
Mám. Český a slovenský svět je velmi malý a vyrazit alespoň do okolních zemí je lákavé.
Mám dobré odezvy z Polska, také z Německa, Řecka nebo Španělska a v Británii mají zájem o mé dvě písničky. Jde o první dvě na albu, tedy ty, v nichž prakticky nezpívám.
Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: