Zpěvačka Helena Vondráčková: Prosadila jsem účast stepaře

Hitmuzikály, jejichž základem jsou písně prověřené časem, jsou už dnes poměrně časté. Před nedávnem vznikly například Čas růží s písněmi Karla Gotta nebo Mýdlový princ se skladbami Václava Neckáře, takže mě to zase tolik nepřekvapilo.

Mile mě však překvapilo, že jsem byla oslovena právě já. Producent Olda Lichtenberg z Divadla Broadway mi udělal velikou radost.

Ne hned. Po nadšení z toho, že jsem byla oslovena právě já, jsem si řekla, že než mu dám svolení, přece jenom si přečtu scénář. Nechtěla jsem, aby došlo k situaci, kdy mé jméno bude spojené s příběhem, který by mě neoslovil.

Autory scénáře jsou režisér Radek Balaš a Olda Lichtenberg a musím říct, že jsem při jeho čtení byla od prvního momentu mile překvapena. Četla ho i Jiřina Bohdalová, která byla jednou z těch, jež se měly v muzikálu objevit, a utvrdila mě v tom, že je to vtipně napsaný příběh, který se i jí líbí. Podle mě má skvělý nápad, krásný vývoj, napětí a je v něm spousta humorných a i dojemných scén, ve kterých se herci i zpěváci mohou doslova vyřádit.

Upozorňuju ale, že to není příběh o mém životě. I když některé fragmenty by se v něm našly.

Nakonec ne, protože se její účast nepodařilo skloubit s jejími dalšími závazky.

Dost mi v něm chyběl moment, který je se mnou vedle tance a zpěvu neodlučně spojený. To je step. V poslední době totiž často na svých koncertech spolupracuji s Tomášem Slavíčkem, několikanásobným mistrem světa ve stepu. Máme společné číslo. Tomáš sklízí úspěchy na různých mezinárodních soutěžích nejen s dospělými, ale i s dětmi. A tak jsem ho tvůrcům muzikálu doporučila a oni ho k mé radosti angažovali.

A to ve stejném pořadí jako v muzikálu. Odlišnou dramaturgii má vinylová deska, která současně vyšla. Vzhledem k tomu, že se na ni všechny písničky nevešly, vybrala jsem jenom některé. Je jich třináct, premiéra je 13. března, a tak doufám, že to číslo přinese muzikálu štěstí.

Jedna ano. Jmenuje se Přítele mám, abych měl za kým jít, v originále With a Little Help from My Friends. Přestože je to coververze písničky skupiny Beatles, ve své době nebyla tak výrazná jako jejich ostatní hity. Je to ale krásná skladba, která se navíc do příběhu hodila obsahem českého textu. Jinak v muzikálu není skladba, která by nebyla hitem.

V šedesátých až osmdesátých letech to bylo v československé pop music běžné. Byl ale problém všechny ty skladby v současné době uvést v muzikálu, protože se musela znovu řešit autorská práva. Museli jsme žádat jejich majitele o souhlas s uvedením.

Bohužel se nepodařilo získat práva od členů skupiny ABBA na písničku A ty se ptáš, co já, která měla mít v muzikálu poměrně důležitou pozici. Místo ní je zařazena skladba Dvě malá křídla tu nejsou, která ji ale zcela nahradila.

S ostatními písněmi nebyl problém, i když si prý právníci docela mákli.

Muzikál je jiný útvar než album, takže bylo potřeba o práva žádat znovu. Je zajímavé, že před sametovou revolucí se u nás autorská práva vůbec neřešila. Byli jsme tu za takzvanou železnou oponou, takže o ně nikdo od nás nežádal. Později majitelé autorských práv přiznali, že o tomto způsobu nakládání s jejich díly věděli, ale neprotestovali. Brali to jako formu propagace své tvorby ve východním bloku.

Po revoluci se pak autorská práva ke všem písničkám získávala těžko. Například ve vydavatelství Supraphon kvůli tomu vzniklo celé oddělení.

Pochází ze začátku sedmdesátých let a brzy po svém vydání se stala obrovským hitem. Tehdy jsme často jezdili do bývalého západního Německa, kde jsem natáčela pro vydavatelskou společnost Polydor. Domů jsem si vozila buď oblečení, anebo dlouhohrající desky s aktuální muzikou, kterých mám kolem pěti set. Přivezla jsem si i album, na kterém byla Christieho písnička. V originálu se jmenuje Is This The Way To Amarillo.

Inspiraci k výběru zahraničních písniček mi tehdy dával nejvíce Josef Vobruba, dirigent Orchestru Československého rozhlasu. Byl velkým fanouškem hudby a měl perfektní přehled o všech zahraničních hitech. Naprosto přesně si pamatuji, jak za mnou jednou přišel a pustil mi v autě písničku od Petuly Clarkové Downtown. U nás ji pak pod názvem Pátá otextoval Jiří Štaidl.

Ano, už o něm přemýšlím. Oslovila jsem několik autorů a také jsem dostala několik nabídek. Ráda bych ke spolupráci znovu oslovila Jana Dvořáka, Ondřeje Brzobohatého nebo Ondřeje Soukupa. Písničku mi přislíbil i Marek Ztracený. Uvidíme, jak vše dopadne, ale ráda bych, aby album vyšlo ještě v tomto roce.

Čeká mě koncertní turné v rámci výročí pětapadesáti let na scéně s názvem Helena Dlouhá noc live s hosty, a to v Čechách i na Slovensku. Již 16. března vystoupím v Náchodě, kde bude mým hostem Šárka Rezková, a 31. dubna v Chrudimi. Vrátím se tak do města, kde jsem dlouho nevystupovala. Moc se těším a doufám, že se přijdou podívat i moji spolužáci a kamarádi z dávných let.

V květnu mě čeká šest koncertů v Německu s vokální skupinou Die Stimmen Der Berge a 21. června se odehraje můj narozeninový koncert, tentokrát v Hudebním divadle Karlín v Praze. Mými hosty budou 4 Tenoři a Tomáš Slavíček s Tap Academy Prague. Kromě toho budu dále pokračovat v roli královny v muzikálu Muž se železnou maskou.

Dostala jsem i nabídky na koncerty v Polsku. A v dubnu se chystáme s manželem na Floridu na zaslouženou dovolenou.