Zpěvačka Helena Vondráčková: Píseň Ve dvou je o mně a manželovi

Pokud člověk na scéně aktivně funguje a koncertuje, motivace k nahrávání alb je velká. Na svá vystoupení ostatně nové písničky potřebuji. A když vám autoři nabídnou dobré písně, je to další motivace.

Já jich na novou desku natočila patnáct a vybrala bych si jich i víc, kdyby bylo na formátu cédéčka více místa. Chvíli jsme dokonce uvažovali o tom, že vydáme dvojalbum. Kvůli pandemii koronaviru jsme totiž měli dost času vybrat pro desku dobré skladby.

Je to různé. Třeba Vaša Patejdla, Václava Noida Bártu nebo Ondřeje Soukupa jsem oslovila já, naopak Lucie Šoralová nebo Jakub Lenz alias Robin Mood mi svou písničku nabídli.

V případě autorské dvojice Lešek Wronka a Petr Šiška mi nejdříve přišla nabídka, abych nazpívala jejich písničku Ženská pomsta pro stejnojmenný film. Líbila se mi, souhlasila jsem, ale dohoda byla, že je určená jen pro film.

Nakonec se stala první dokončenou písní pro celou desku. Je na ní v podobě bonusu. Teprve po realizaci písničky Ženská pomsta jsme se totiž rozhodli nahrát celé mé album. A jsem ráda, že mi na ně ještě Lešek a Petr nabídli další písničku.

S nápadem spojit nás přišli lidé z vydavatelství Warner Music. Musím přiznat, že jsem předtím Karla tolik neznala. Když jsem si ale dohledala, kolik toho má za sebou, že spolupracuje s Danem Landou a napsal třeba i písničky pro bývalého zpěváka skupiny Nazareth Dana McCaffertyho, bylo mi jasné, že výsledek by mohl být zajímavý.

Potvrdilo mi to naše první osobní setkání, na kterém mi vyprávěl o své představě. Potěšilo mě, že chtěl desku nahrávat se živou kapelou, protože to se mi už dlouho nestalo. Blízké mi byly i jeho představy o tom, že chce docílit moderního zvuku, ale současně nepodlehnout žádným trendům. Naprosto jsme si rozuměli a dohodli se, že v dubnu začneme natáčet.

Naše spolupráce pak byla milá a spontánní. Pracovali jsme v malém studiu v domě kytaristy Tomáše Kryla, který album nahrával, míchal a mastroval. Ke skvělé náladě přispěla i jeho sympatická maminka, která nám dokonce občas něco dobrého uvařila. Hodně jsme se také nasmáli u historek, které jsme si vyprávěli. A to jsme se předtím neznali.

Neurčuji. Nicméně jsem teď nabyla pocitu, že mě velmi dobře znají a vědí, co se mi v životě děje a o čem přemýšlím. Ani v jednom případě jsem text nevrátila, všechny byly pravdivé a zapadaly do nálady alba.

Naprosto, tenhle text je pro mě velice důležitý. Je o mně a mém manželovi. Napsal ho Petr Šiška, a když mi ho Martin dal a já si ho přečetla, zeptala jsem se ho, jestli ho také četl. Řekl mi, že ano a že si uvědomil, že je o nás.

Původně jsem chtěla, aby se deska jmenovala Dívčí žena, podle úvodní písně. Zástupci vydavatelské společnosti ale měli pocit, že název Tvrdohlavá bude pro fanoušky obchodně přitažlivější.

Zajímavé přitom je, že Patejdlova píseň Tvrdohlavá se původně měla jmenovat Čekal jsi víc. Její název se ale podobal názvu písně Lucie Šoralové, tak jsme se s Vašem domluvili na tom, že se jeho píseň bude jmenovat Tvrdohlavá.

Protože jsou obě výborné zpěvačky a oba duety se hodily pro dvě ženy. S Olgou Lounovou máme dlouholetý vztah, několikrát byla hostem mých koncertů a setkávaly jsme se jako účinkující v muzikálu Mamma Mia. Naše hlasy spolu krásně souzní, její je jakýmsi protipólem mého. Když přišla písnička Navěky spálil’s mou tvář, věděla jsem, že ji budu zpívat s ní.

Duet s operní pěvkyní Vandou Šípovou byl nápad producenta Karla Maříka. Já už o ní věděla od svého vizážisty, který mi řekl, že s ní pracoval na jednom pořadu v televizi a zaujalo ho, jak zpívá, jak vypadá a že má ráda populární hudbu.

Pak Karel přišel s tím, že bychom mohli nahrát ještě jeden duet a mohla by v něm se mnou zpívat právě Vanda Šípová. Všechno mi to do sebe tak nějak zapadlo. Souhlasila jsem a výsledek podle mě stojí za to. Naše písnička Chlap je koala se mimochodem hodně líbí lidem, kterým jsme desku pouštěli ještě před jejím vydáním.

Když jsem dostala definitivní mix písniček, byli jsme zrovna na hausbótu a můj muž Martin si je pustil. Zamiloval se do nich a pouštěl si je pořád dokola, celé tři dny. Říkala jsem mu, aby s tím přestal, nebo mi je zprotiví. No a teď se mi stává, že každé ráno, když vstanu, mám nějakou skladbu z desky v hlavě. Už to trvá spoustu dní.

V poslední době vystupuju často v Polsku. Natočila jsem tam několik pořadů pro televize a koncertovala jsem na akcích pro spoustu lidí. Zažila jsem tam v jednom amfiteátru zajímavou situaci. Aby hlediště nevypadalo kvůli dodržení nařízení ohledně koronaviru prázdné, umístili pořadatelé na každou sedačku, která byla prázdná, velký oranžový balonek. Když jsem přišla na pódium, první mou myšlenkou bylo, že podstatná část diváků přišla na koncert s oranžovým balonkem. Teprve potom jsem si uvědomila, že to byl pořadatelský záměr. V budoucnu mě čeká ještě několik koncertů a televizních pořadů v Polsku.

Nedávno mi přišla báječná nabídka od německé televize MDR, tedy MittelDeutsche Rundfunk. Chystá loučení s televizním baletem, který u ní fungoval více než padesát let. V pořadu budou vystupovat především lidé, kteří s ním velmi často vystupovali. Já mezi ně patřím, a tak bych v něm měla 25. října zpívat.

České turné nazvané Vzhůru k výškám, které jsme měli naplánované již od jara, se nám podařilo celé přesunout na podzim. Moc se na ně těším, protože se mi po živých koncertech začalo stýskat. Hrát samozřejmě budeme i některé písničky z nové desky.