Článek
Před emisí alba jste vydala singl Tělo. Jeho text pojednává o úžasných schopnostech vašeho těla. Je to písnička s poselstvím?
Už delší dobu jsem cítila potřebu něco ve svých popových skladbách sdělovat. Byl ale oříšek přijít na to, jak to udělat s nadhledem, aby to neznělo moralizačně. Zároveň jsem nechtěla dělat takzvané sranda písně. Konkrétně Tělo jsem psala v kontextu mateřství, lidé je ale mohli chápat v jiných souvislostech. Tomu jsme otevřeli dveře i tím, že se ve videoklipu objevily dívky s různými tělesnými omezeními, ať už byly důvodem mateřství, operace či život sám.
V reakci jsem z České republiky i Polska, kde skladba vyšla také, dostala spoustu zpráv. Po delší době se mi děje, že za mnou lidé na ulici občas přijdou nejen s tím, že mi drží palce, ale že je ta píseň oslovila. Tyhle konkrétní pochvaly jsou pro mě obrovská satisfakce.
Mám pocit, že když už se ta písnička někoho dotkla, pak značně. Nedávala jsem si nároky na zpětnou vazbu, protože bych pak třeba mohla být zklamaná. Reakce jsou ale četné a příjemné.
Nové album Umami jste vydala sedm let po předešlém počinu Leporelo a přicházíte na něm s jinou hudbou. Jak se to vyvíjelo?
Dlouho jsem v tom tápala. Navíc jsem cítila určitý tlak kvůli tomu, že to bude má první deska, kterou si budu produkovat i vydávat sama, a čím delší doba od té minule uběhla, tím víc jsem se bála, že na ní budou kladeny vysoké nároky.
Snažila jsem se zjistit, jaká přesně ta dospělá Ewa je, o čem bude zpívat, jak se v muzice posune. Možná jsem si ten tlak z velké části vytvořila sama, nicméně dovedl mě k tomu, že jsem postupně začala vnímat, že mám v hlavě jasnější témata textů i pohled na hudbu.
Také jsem se více uklidnila a po narození syna Artura získala i větší rovnováhu. Když jsem si pak definovala, jak chci svou hudbu předávat lidem, bylo načase začít pracovat. V mezičase jsem vydávala nové písničky a myslím, že můj vývoj je v nich zachycený. Ti, kteří ale vedle sebe postaví minulou desku Leporelo a novou Umami, budou nejspíš dost překvapeni.
V bookletu alba píšete, že jste v posledních sedmi letech od lidí z hudební branže slýchávala, co byste měla dělat. Jeden z producentů nového alba Jenda Vávra ale žádné konkrétní představy neměl a nechal vás tvořit a zpívat. Ulehčil vám to?
Nebylo moc příjemné naslouchat častým názorům jiných lidí, kteří jasně věděli, co bych měla v hudbě dělat. Sama jsem si nebyla vůbec jistá, kudy jít, a znervózňuje mě, když někdo jiný o mně má jasnější vizi než já sama. Trochu mě to blokovalo, protože mezi nimi byli i producenti či muzikanti, kterých si vážím. Uvědomovala jsem si, že je fajn slyšet upřímné a dobře myšlené rady, nicméně jsem se pořád víc přesvědčovala, že závěrečná podoba musí bezpodmínečně odpovídat mé vizi.
Jenda Vávra se choval jinak. Nikam mě nestrkal, naopak mě jen nabádal, ať jsem odvážnější v autenticitě, ať nehrotím to, v jakém stylu desku dělám nebo kde má šanci zaznít. A ať přemýšlím jen o tom, zda mě to baví, vystihuje a u poslechu nějaké písničky nepřeskakuju.
Pravidelně jsme se scházeli, pouštěli si hudební nápady a on ze mě doloval mé pocity. Také mi pomáhal kontaktovat další producenty alba, protože se jich na něm podílelo několik.
Ewa Farna
Proč jste se rozhodla pracovat s více producenty?
V dnešní době je to běžné a myslím, že pro mě i přínosné. Byla karanténa, pracovali jsme online, všichni byli aktivní. U každé písně jsem byla součástí tvůrčího týmu. Některé vznikly na songwriting kempech, tedy ve spolupráci s jinými autory.
Nepracovali jsme tam na nich ale od nuly, což by vzhledem k tomu, že jsem natáčela album, nebylo moc koncepční. S Jendou jsme měli nachystaná a již v první fázi promyšlená témata. Věděla jsem, o čem chci, aby píseň byla a jakou má mít náladu. S dalšími spolupracovníky na songwriting kempu tak bylo na čem stavět.
Hodně mi pomohl i David Stypka. Když jsem byla poprvé těhotná, říkala jsem mu, že bych chtěla album vydat před porodem. Požádala jsem ho, aby mi pomohl. Přijel na tři dny ke mně domů a měli jsme napsat nějaké texty. Jenže z toho nebylo vůbec nic a já byla dost nešťastná.
David mě ale uklidnil a řekl mi, že jsme přece to nejdůležitější udělali. A měl pravdu. Díky společným dlouhým debatám jsem po jeho odjezdu věděla, komu co chci novými písněmi sdělit a jak to chci udělat. Řekl mi, že mít v tomhle pořádek je nejtěžší proces tvorby.
Na albu je i autorská stopa z Polska. Máte v zemi, kde jste velmi populární, své autorské zázemí?
Producent Mikolaj Trybulec s námi před rokem a půl na českém songwriting kempu skládal píseň Ztraceno v překladu. Vyšla až na nové desce a on se mezitím stal druhým nejposlouchanějším producentem na Spotify v Polsku. Je tam teď velmi populární. Chtěla bych s ním dělat i v budoucnu, protože se mi jeho práce líbí.
V Polsku ale žádný stálý autorský tým nemám, spíše jsem se obklopila jednotlivými lidmi. Třeba kvůli textům, protože album Umami má svůj polský ekvivalent. Vyjde tam v lednu.
V písni Reinkarnační hostuje český zpěvák Sofian Medjmedj. Jak jste se spojili?
Je to nejstarší píseň na albu. Poprvé zazněla už na mém vystoupení v pražském Foru Karlín k deseti letům na scéně, což bylo v roce 2016. Pro novou desku jsme ji ale předělali, chtěli jsme, aby byla čerstvější. A přidali jsme hosta.
Už to vypadalo, že písničku nahrajeme bez toho druhého pohledu, který hrál důležitou roli i pro smysl skladby. Jenže pak jsem si vzpomněla na Sofiana. Znala jsem ho od Lukáše Chromka, mého kytaristy. Pracuje s ním jako producent. Byla jsem to já, kdo za ním přišel a požádal ho o spolupráci. Hned druhý den natočil ve studiu part, který je na desce. Všichni jsme z něho byli nadšení. Dal do něho přesně to, co mi v písničce chybělo.
Proč se celé album jmenuje Umami, ale písnička na něm nese název Umamy?
Deska začíná intrem, které se jmenuje Umami, a končí skladbou, v jejímž názvu jsme na konci napsali tvrdé y. Udělali jsme to proto, že spousta lidí slyší v názvu český obrat u mámy.
Umami je slovo z japonštiny, znamená pátou chuť, která zvýrazňuje všechny ostatní. Nelze ji jednoznačně popsat, ale díky ní chutná jídlo kompletně. A umami mého života je mateřství. Když se poprvé setkáváme s chutí umami, je to při pití mateřského mléka.
To slovo má pro mě spoustu významů, které se vzájemně propojují. Tím spíš, když obecně může být umami cokoli, co činí něčí život komplexnější a zvýrazňuje všechny jeho chutě.
Váš manžel Martin Chobot nedávno oznámil, že odejde z vaší doprovodné kapely. Budete ho nahrazovat?
Nebudeme. Byl se mnou ve skupině dvanáct let, některé písně se mnou i zpíval, nechtěla bych ho nikým nahrazovat. Se zbytkem členů kapely jsme se shodli, že při živém hraní písniček z nového alba nebudeme potřebovat dvě kytary.
Nejsou ve své podstatě složené čistě rockově, budeme k nim přistupovat současně. Stejně tak budeme proměňovat aranže starších písní, hledat na živé provedení nový zvuk. Takže spíš nás to dokopalo k tomu přistoupit ke staršímu repertoáru znova a jinak, což vlastně vůbec nemusí být špatně.
Může se vám hodit na Zboží.cz: